VIDEOKAMERY.cz | Canon HF200: kartový úspěch a pouzdro

Tradici odstavců na souvislosti v útrobách našich-vašich stránek dnes doplňme pár větami o podvodních pouzdrech. Možná téměř současně s možností pořídit si svoji domácí videokameru (to už od 80. let) vznikly v hlavách nadšenců myšlenky na podvodní záběry. Do historie analogové éry se zapsaly nejen originální (vesměs šnorchlovací) pouzdra různé úrovně a garance hloubky, ale dokonce pak i úplně vodotěsné kamery, jejichž logická nevýhoda spočívala v tom, že uživatel nosil mnoho dílců a hmoty kvůli vodotěsnosti i všude, kde tyhle vlastnosti nemohl využít. I proto měl jeden z vůdčích tahounů elektronického pokroku Sony už na přelomu 80. A 90. let ve svých katalozích celou řadu takových doplňků; a kompletně i se světly a dalším příslušenstvím. Canon neprodukoval pro své kamery tak rozsáhlý sortiment, ale např. jeho šedé pouzdro SK10 si pamatujeme dobře. JVC měl v nabídce na začátku 90. let vodotěsné kamery hlavně proti stříkající vodě (nedávno přidal pouzdérka na kartová Everia) a firma Hitachi pak byla jedním z nejtvrdohlavějších producentů právě už zmíněných vodotěsných pl᚝ů, které byly přímo součástí videokamer. Kvůli cenám originálních doplňků se o pouzdra pokoušelo mnoho kutilů, ale dnes představený obal by se mohl se svojí prodejní cenou postarat o pěkné zvýšení obratů sympatické firmy. Ba i vlastnosti HF200 jsou veskrze kladné…

Videokamera Canon HF200 je typickým zástupcem současného sortimentu kartovek, a to se všemi zápory (absence hledáčku) i klady vyspělejších modelů: vysoké rozlišení AVCHD s vysokým datovým tokem a dobré osazení spolu s VÝBORNOU optikou od foto-Bosse či optickým stabilizátorem obrazu poskytují uživateli slušný komfort i solidní výsledky v jeho snažení. Má kompaktní rozměry 70 x 62 x 124 mm a ani hmotností 340 gr. nesahá po prvních příčkách pomyslné soutěže o rekord v miniaturizaci. Každý, kdo vyzkoušel v terénu ovládání menších kamerek, mi možná dá za pravdu, že stabilita záběrů je udržitelná obtížně v úměře s velikostí těla videokamery. I tak je ale HF200 prckem, na němž např. stereofonní mikrofony nebo jiné doplňky vyhlížejí kapku nepatřičně. Osazení vnitřností tvoří 1/4" C-MOS čip s celkem 3,89 milionu obrazových bodů a objektiv CANON HD VIDEO LENS s 15násobným optickým přiblížením a nadto volitelně funkcí 60x/300x digitálního zvětšení. Přepočet na kinofilm činí průměrných 39,5-592,5 mm, průměr závitu je 37 mm. Jediným zobrazovačem je tedy výklopný 2,7“ LCD displej s celkovými 211ti tisíci body. PěT režimů kvality videozáznamu a čtyři stupně pro fotky proberu dále…

Takže předně ona kvalita videa. Canon HF200 neumí nahrávat jiné než vysoké rozlišení. Ale oproti minulým sezónám přistupuje na hru o "Full-" a "ne-Full-" HD-videu, což jako poučený laik v oboru snáším nelehce. Mateni výrobci i diskutéry všech zemí (spojte se :-D) od počátku jsme chápali rozhodujícím počet vodorovných linek 1080. HF200 má ale v údajích 2 módy s poměry stran 1920x1080 (datové toky 24Mbps a 17Mbps) a tři úrovně s poměry 1440x1080 (s toky 12Mb, 7Mb a 5Mbps). Dobře, vyzkoušíme, zahulíme a uvidíme, co ukážou přehrávače a kde je zakopaný nějaký nejlepší přítel člověka. Rychle ještě zmíním, že dražší model HF20 se liší POUZE vestavěnou flash-pamětí s kapacitou 32GB a brzy příchozí typ HF21 dokonce obsahuje 64GB nerotační paměti. Naznačené stupně kvality fotografií jsou tedy 4 a jak známe vůdce světového focení, nebude ostudou je použít: nejvyšší má totiž poměr 2.304 x 1.296, což je širokoúhlé foto s rozlišením téměř 3megapixely. Další stupně pro foto jsou už coby 4:3 s počty bodů 2.100 x 1.575, 1.600 x 1.200 a náhled 640 x 480. Jinak tu nechybí samospouš, rozsah závěrky je 1/2s až 1/2000s a v možnostech je i progresivní volba 25p. Jděme si tu černočernou věc vyzkoušet…

Přestože hlavně mladá generace žádá v duchu moderny kamery, v nichž se už "vůbec nic netočí", ubezpečuji čtenáře, že bez tří motorků v objektivové části (ZOOM, IRIS, FOCUS) by ani současná videokamera nemohla být standardně funkční. Hned druhým ujištěním spěchám sdělit zvídavým zájemcům o kartovky, že mini-motorky nemají zásadní odběry: vydrží s dodávaným AKU opravdu VELMI dlouho a nadto do jejich audio- stop nevnikají prakticky žádné ruchy. Zahájení vlastní práce má Canon poněkud odlišné od konkurence, kde se dokonce téměř úplně ruší tlačítka (mám v peru recenzi o dvoj-tlačítkovém Sony TG7): k aktivaci celé kamery i třeba zapnutí displeje má extra čudlíky. Natáčení lze ale na rozdíl od konkurenčních kartovek nechat probíhat i naslepo se zavřeným displejem, což lze ocenit nejen v situacích chtěného utajení, ale logicky také vždy, když je proč šetřit energií v akumulátoru. Přední strana těla o objektivu je osazena bleskem a přisvětlující lampou coby "xenon" LED-diodou, jež ostatně taky umějí spořádat svou porci šávy z baterie. Jinak ale nutno uznat, že fotka nebo video se zasunutým transfokátorem na panorama nemusí vyjít systémem naslepo vždy zle, by se mi tahle úvaha bez kontroly zdá hodně přitažená za vlasy…

Canon HF200 se drží celkem pohodově, ovládací prvky padnou, kam mají, i když myslím, že velké ruce to nebudou mít stejně jednoduché. ZOOM reaguje, jak má, automatický režim řídí expozici i ostření zodpovědně, nabídka komunikuje už dvě sezóny plně česky, na obrazovce jsou indikovány standardní funkce i značky. Živnostenským točičům nedoporučuji brát podobné věci vůbec do ruky (ani ze zvědavosti), protože by se jim mohlo udělat "blejno, velebnosti" (:-D), ve stylu kultovní komedie. Přesto zůstanu diplomatem a budu i nadále říkat téhle fazóně Videokamera. Zápěstní řemínek tu je, objektiv též; a když si odmyslím nemožné vyklápění displeje, natáčím a natáčím, fotím, duálně filmuji s focením a přehrávám a kamerka na všechny povely reaguje, jak očekávám. Praktické ovládací prvky na levém a dolním okraji (rámečku) displeje umožňují solidní kontrolu nad strojkem, ale manuální výbava VÝRAZNě převyšuje potřeby drtivé většiny potenciálních uživatelů, by se nechci nikoho dotknout. Nic, co bych chtěl popisované brunetě vytknout, nevyplývá z případných špatných funkcí. Ukázky z tradiční <atarget="_blank">Galerie napoví více, a to i malým srovnáním s konkurenční SD200…

Přejděme plynule k podvodnímu pouzdru WP-V1. Bombastický doplněk kvůli své pořizovací ceně vůči vodotěsnosti do 40ti metrů jsem se rozhodl vyzkoušet na vlastní kůži, s níž chodím ostatně na trh už dvacátým rokem jako obchodník a fanda oboru. Minulý čtvrtek 10. září bylo krásné babí léto a já se už od středy snažil trošku přihřát vodu v bazénu. V hodinu H ukazoval teploměr ve vodě 24°C a to nám vzhledem k teplotě ve stínu (skoro 25°C) stačilo bohatě. Píšu "nám", protože jsem si vzal na pomoc nejmladší ratolest, která je už od miminka plavcem par excelence a že to dvanáctiletou kočku bavilo, bylo zjevné. Nejprve jsem připravil samotnou kameru: třívteřinovým trojhmatem nejmenovaných tlačítek přibývá v nabídkách scénických režimů ikonka rybičky s nápisem Pod vodou, což je instrukce, kterou se uživatel HF200ky nedozví bez cizojazyčného návodu k pouzdru. Dumali jsme nad tím, proč asi má výrobce takové omezení (že to třeba nedá do MENU natrvalo hned z výroby). Asi jsme na to kápli: Ve vyspělé cizině, kde se kočky suší omylem v mikrovlnce a soudit se lze skoro o vše, by se mohl jeden (-dna) domnívat, že zapnutím zmíněného módu může prostě klidně s mašinkou pod vodu, aniž by vlastnil pouzdro. Před pokračováním ještě zmíním, že na deaktivaci jsme nepřišli…

Vložení přístroje do pouzdra V1 musí předcházet našroubování speciální šablony do stativového závitu a nasunutí tohoto fórichtuňku do širokých sáněk v pouzdře, kam zaklapne mechanická západka (ven se vysouvá kamerka po jejím odjištění). V pravém úhlu vyklopený displej dobře zapadne do patřičného dílu pouzdra a celá věc se zavírá s mírným tlakem až do polohy, kdy je možno docvaknout patent a přiklopený uzávěr pak jistí žlutý čudlík s nápisem OPEN. Vlastní ovládání chce trošku cviku, ale pouzdro je vybaveno prakticky vším, co potápěč může ve své podvodní misi potřebovat ovlivnit. Horní masivní černá ručka slouží k tahání za transfokátor ZOOM, zadní červené tlačítko je video-spouští, horní větší žluté foto-spouští, menší žluté v rámečku displeje slouží k přepínání režimů nahrávání/prohlížení a mléčný hříbeček nahoře vlevo za ZOOM-em pak coby hlavní vypínání/zapínání přístroje. Nutno podotknout, že ovládací prvky nejsou extra přiléhající směrem k tlačítkům kamery: kameraman-potápěč musí tisknout (hlavně spouš k zahájení videozáznamu) pečlivěji. Pípnutí přeslechne a v LCD je vidět hlavně v menší hloubce a se sluncem nad hlavou málo. Jděme pod vodu…

Opatrnická kontrola, zda do pouzdra neteče díky případně skřípnuté částečce mezi gumovými díly těsnění, byla s ponorem těsně pod hladinu OK. První drobné překvapení spočívá v malém vztlaku, tedy kvichtu kamery směrem nahoru, jak říkají lidovější vypravěči. Mám pár amatérských zkušeností s pouzdry a pamatuji si dobře, že právě nežádoucí vztlak býval velmi nepříjemnou brzdou pro jakoukoli práci, by je jasné, že vyzkoušením a zatěžkáním si mohl kameraman vypomoci velmi rychle. Jen nesměl zapomenout na kovové díly, které byly nutné k vyvážení vzduchové kapsy v pouzdře. Hupsnuli jsme do vody a zkoušíme točit. Vsuvkou se musím zmínit o natáčených objektech a (ne)čistotě vody. Protože patřím už (bohužel) do ranku dospělejší populace, mám zažito mj. i to, že předměty lehčí než voda se nemusí držet při dně bazénu. Vynechal jsem tedy z úvah neživých herců všechno dřevěné i plastové a z osobních důvodů i vlastní dceru (beztak by nešla ke dnu, plavkyně :-D). Na dno bazénu jsem připravil scénku z pivních kriglů (říkáme tak na Jihu sklenicím s uchem a i Rakušáci kupodivu rozumí); a skupinky barevných hrníčků z kredence naší hospodyně. Strašlivý úlek nad (ne)čistotou oné výše zmíněné kapaliny - která se v bazénech na naší planetě nejběžněji aplikuje - nemíním ani komentovat. Holt sezóna končí a čističky to tuší a už nejedou naplno…

Funguje to! Natočili jsme pod vodou několik klipů ve dvou módech rozlišení s opačnými póly kvality (24Mb a 5Mb). Zkoušel jsem se vrhat do rozbouřených vln soukromého oceánu všemi silami i s naplněným pouzdrem a plavnými pohyby čerstvě vyvrženého vorvaně připlouvat až ke skupince neživých věcí. Paráda. Pojistku pár názorných snímků navíc nám jistil vodotěsný krasavec od stejné firmy, jehož představila aktualita už o prázdninách, totiž PS-D10. Nech si laskavý čtenář odmyslí onu neprůzračnost vody a posoudí spíše zajímavost dnešní přílohy. Já soudím, že při četnosti recenzí na videokamery v českém éteru - aspoň v našem rozsahu určitě - lze tolerovat kvalitu některých ukázek za nebývalý příspěvek sportovním šílencům. Navíc je od někoho, kdo by se s bombou na zádech nepotopil do větší hloubky ani za pytel čehokoli, a neplýtvám vtipem. Natáčení pod vodou je tedy snadné a pouzdro je funkční asi na 120% - jak byli zvyklí v reálném socialismu běžně plnit plán úderníci všech odvětví, co si pamatuji. Z dalších doplňků k této řadě kamer bych uvedl logicky akumulátory, nejrůznější stativy, velikostně vyhovující brašny; a ze speciálnějších věciček pak externí mikrofon DM100, který jsme představili nedávno. Dnes mám ale vylepšení odstavce v podobě originální redukce botičky na běžné rozměry světel či mikrofonů, což je první počin naší zahajované malosériové manufaktury. Riskuji, že mě za to možná nebudou mít v centrále rádi, bo jim to sníží prodejnost předražených origošů do úzké botky výrobce…

Už to znáte: kurzor napoví název a velikost, klik otevře!

Galerie TřÍ (!) Videoklipů, dvou Videosnímků a tří Fotografií. Dnes s důkazem, že jsme byli s pouzdrem opravdu pod vodou a tedy, že praktická a cenově dostupná věcička funguje. Zleva doprava jsou tu dnes nejdřív 2 Videoklipy v pořadí nejvyšší kvality MXP (24Mbps, 6 vteřin a 17,4MB) versus nejnižší mód LP (5Mb, 8 vteřin a 5,5MB) se stejným záběrem z ruky, nadto s ukázkou plného rozsahu transfokátoru v obou videích. Následuje úsporné LP-video z bazénu, jež přikládám spíše k oživení recenze (5Mb, 6 vteřin, 4MB) a dva obrázečky z videa vyjmuté stejným přehrávačem, jaký jsem už doporučil pro AVCHD vícekrát, totiž Nero ShowTime. Trio Fotografií je v obou z možných formátů (4:3 i 16:9) a poměrech stran rozlišení (2.100x1.575 a 2.304x1.296). Jsa upozorněn, že v některých prohlížečích nefunguje identifikace snímků na kurzor PC-myšky z popisu vloženého do phpRS-systému, vsouvám dnes více údajů, než jindy (v závorkách) a doplňuji o demonstraci na kliknutí myškou: brutální rozdíl mezi výsledkem z nedávno popsané (tříčipové!) SD200vky proti jednočipové HF200vce, zde s detaily z plného rozlišení fotek přehrady s domy v pozadí. Vyrazil jsem k brněnskému moři - dočasně zbalatonizovanému - znovu a podobně jako tuhle s SD-Dvoustovkou pořídil pár videí i fotek. Výsledky mě šokují v neprospěch pseudokamery Panasonic a mám jakousi nepsanou povinnost všechny varovat. Jo a přidávám pěkný Videosnímek makra - nádhera byla jako čtrvt dlaně…

Nová grafika nabídek. Canon u svých kartovek zcela překopal svůj stávající systém položek; a to se musí bonznout před závěrem. Už samotná vstupní obrazovka nabízí efektní animace po zapnutí mašinky nebo přepnutí do jiného módu s odlétnutím symbolů do rohů displeje: hlavní vypínač má mj. tři polohy (foto, video a duální). Přehrávání nebo návrat k záznamu se činí na rámečku displeje úplně pravým tlačítkem. Stiskem tlačítka FUNC. je vyvolána celkem známá podoba nabídek s modernějšími písmenky, ale vstupem do MENU je uživatel vtažen do úplně přepracované grafiky, kterou názorně přikládám v koláži z jeho jednotlivých podnabídek. Na funkci stroječku nebo úspěšnost prodeje nepředpokládáme zásadní vliv, ale měl jsem za to, že je tato informace ke sdělení a tak ji tu čtenář má. Všem dospělejším jedincům navíc vzkazuji, že Japonec je borec a myslel i na slábnoucí orgán (zrakový, vtipálci :-D), takže zadal do čtvrtého oddílu položek povel zvětšení písma, což taktéž předvádím čtenářům - sám coby recenzent a betálné štatlař z Oltecu už hafo járů po štyrycítce (tak: a vyšlo mi dnes místo i na trochu hantecu) už na některé mini-textíky mžourám a vyžaduji světlo nebo lupu…

Ještě opáčko k AVCHD coby MPEG4. Advanced Video Codec for High Definition má zcela jiné vlastnosti, než HDV (High Definiton Video), přičemž druhá ze zkratek patří čtvrtpalcové pásce s vysokým rozlišením (1080 nebo 720 řádků). Chci upozornit potenciální zájemce o kartovky či harddiskovky, aby se nelekli diametrálně jiné náročnosti na konfiguraci počítače k editaci i vlastnímu přehrávání. Zatímco pásková HD-videa jdou úspěšně stříhat už klidně i pomocí procesoru s taktovací rychlostí pod 2GHz, AVCHD-formáty třebas počítače s jedním jádrem a 3GHz obvykle ani plynule nepřehrají, natož aby zvládaly nějaký edit. Zopakujme si ještě principiální rozdíl v zápisu digitálních dat na pásku - to je činěno tzv. lineárně "za sebe" - a na karty, malé DVD nebo harddisky: kde je místo na médiu, tam se TO uloží a hlavně se TO tam najde s přímým přístupem ke každé scéně. Lineární zápis tedy nutí uživatele převíjet pásku o tolik minut, kolik je třeba, zatímco např. 5. scéna na disku nebo kartě je přístupná přímo s patřičně nabídnutým okénkem náhledu. Na obrázku vedle tohoto odstavce je snímek displeje HF200 s náhledem klipů, jež jsem využíval v recenzi. Z jiného soudku je dosud nepřekonaná schopnost pásky v archivaci pořízených záznamů oproti nelineárním systémům videa, ale to už bych odbíhal příliš a nadto se opakoval z jiných recenzí…

Možné konkurentky a doporučení se závěrem. Možná jsem to dnes kapku natáhl, ale snad mi čtenář odpustí, když jsem vlastně měl v parádě dvojici zajímavostí. Vezmu-li další firmy našeho ranku abecedně, JVC zaspalo poměrně dramaticky dobu a nadto se jejich evropské politice co do cen jistě nedá říkat slušná. Panasonic jsem ohodnotil v <atarget="_blank">Galerii drobným srovnáním a dotykový panovník Sony tedy zůstává asi jedinou možností výběru mimo dnes popsanou značku. Každý potenciální uživatel si může představit, kolik manuálů asi využije a tedy jak mnoho bude chtít vstupovat do nabídek videokamery nebo točit v automatu. Netvrdím, že dotykový displej nemůže být pro někoho efektní možností ovládání; zvláště, když kameraman bude používat nejčastěji automatiku a na manuály si ani nevzpomene. Ale zvídavým uživatelům a hračičkům všeho druhu tohle patlání zobrazovače nemohu doporučit. Nota bene, když už samotnou práci s videokamerou ztěžují i absence hledáčku, mj. po stránce stability držení přístroje. Trojice příbuzných modelů Canon HF200/20/21 je dobrou volbou pro všechny, kdo tolerují naznačené mínusy a tuší, jak moc je optika u kamery důležitá. A že Boss světové fotografie optiku umí, to je jasné. A když nadto nabízí tak průlomově dostupný vodotěs do 40ti metrů, nabídka je SOLIDNÍ, zasvěcenější tuší…

Technické parametry videokamery Canon HF200 na stránkách čs. zastoupení..

A ještě navažme na tradici vtípků na závěr povídání, kterou tu zavedl kolega Honzík. Potkal jsem v baru zralejší, ale velmi krásnou dámu. Mohlo jí být něco málo přes padesát, ale byla dobře udržovaná a skvěle jsme se bavili. Něco jsme popili; a pak se zeptala: "Už jsi zkusil domácí trojku? To je milování s dcerou i matkou zároveň!" Sevřeným hrdlem tlačím nikoli. Zase jsme něco popili a ona povídá: "Hele... jseš skvělej chlap, dobře se s tebou kecá". A dneska bude tvůj šastnej večer. Pojď ke mně, dáme si domácí trojku!" Šli jsme k ní. Odemkla, oba jsme vešli a ona zavolala nahoru do haly: "Jsi ještě vzhůru, maminko...?"

Fotodokumentaci pomohl uchystat: kolektiv našich Videokamer
Kartovou miniaturu i s podvodním doplňkem popsal: Petr Jelínek...

Za upozornění na event. chybky předem děkuji, jsem asi nakonec taky jen člověk, přestože Kamerový (stačí mi kliknout do @mailu).