Canon MVX10i v praxi? Prosím: čtěte…

Dlaňová, velmi mírně objemnější a stejně i maličko těžší je MVX10i - coby sestra úspěšného miniaturního modelu Canon MV6iMC. Jejich dlaňoví předchůdci firmy Canon - v letech 1999 až 2002 - se postupně jmenovali MV3, MV4 a MV5 a tato označení byla doplňována pro jejich odlišení se vzrůstající výbavou následovně: písmenko „i“ značilo pouze zprovozněné vstupy, monogram „MC“ slot MMC/SD-karty a „i MC“ pak kombinaci těchto vymožeností. Ostatně: podobně si Canon své kamery značí dodnes, jen ty méně vybavené modely už české zastoupení Canon CZ v Praze obvykle - až na některé tzv. spotřební výjimky - neimportuje. A ještě malou zajímavost na konec tohoto odstavce, jak nedávno uvažoval jeden diskutující čtenář na našich stránkách: modely MV3 a MV4 - zase je tam samozřejmě možno doplnit ta písmenka „i“ a „MC“ - byly vybaveny třemi (!) mikrofony a podobně jako některé dnešní videokamery Panasonic nabízely možnosti takzvané funkce ZOOM-mikrofonu…

S chudákem si vás zasvěcení určitě nespletou!

Jak už tady bylo psáno na podzim: luxusní kovový vzhled je prvním markantním rozdílem, jenž odlišuje tuto vyspělou krasavici od „plastově vyhlížejících sester“ s CCD 0,8MPx. Stále je ale - a nejen hmotností 420g - jedním z nejmenších přístrojů současného světa videokamer. To je ostatně jeden z důvodů, proč nepotřebuje uživatel - hlavně na horách - žádnou brašnu k „dennímu“ nošení. Rozkošná výkonná miniatura se prostě zasune do kapsy lyžařské bundy a uložení je hotovo! A pochybovačům o bezpečnosti laku a těla jen vzkazuji: jakou kapsu si kameraman vybere anebo jak si ji nechá od švadlenky - má-li jakou k dispozici - upravit, tak je kamerka chráněna i před případným poškrábáním přístroje. Nakonec: pokud je kapsa uvnitř „vnějšího obalu“ živého člena rodu homo-sapiens (tj. např. bundy), určitě jí vůbec ani nemůže (!) být zima. A takový pád na lyžích, že by byla videokamera dokonce zcela rozbita? To už by možná - bohužel - bylo lyžujícímu kameramanovi skoro „putna“, že ano…

Ani v létě bych si nebral nejspíš standardní brašnu: miniaturní ledvinka musí být pro přístroj dostatečná. A - jak už jsem napsal i jinde - uchrání navíc drahocenný majeteček i před zloději, protože každý lapka, jenž by se sápal po takové ledvince, ví předem, že mu může jít i o život! Vestavěné funkce navíc dokážou kameramanovi vyhovět i v případě akutní potřeby rychlého nafocení důležité momentky. Nebudeme si tu přece lhát o stoprocentních zárukách časových rezerv k vypnutí a uschování kamery a následného vyjmutí a zapnutí fotoaparátu do úplně provozního a funkčního stavu, že ano (poprvé). Jinými slovy: aby mi neutekl důležitý záběr, raději jej pořídím se zde vestavěným foto-režimem 1632x1224, než vůbec, že ano (podruhé). Já ostatně osobně ani obvyklé názory o nutnosti velkého rozlišením foáků 4-5MPx - a to často zejména od skupiny nejméně schopných laiků-amatérů - nepřijímám. Snadno lze přece dokázat, že už většina značkových přístrojů 2MPx dokáže spolehlivě vytvořit základ i pro fota rozměrů 13x18 - a kdo dělá větší fotky, asi nečte ani tyto stránky. Tedy závěr úvodní: nádherně skladná a velmi pohotová je elegantní miniatura firmy Canon…

Akumulátor, mechanika, obdivuhodné uspořádání…

První malou mouchou anebo nejspíše drobnou komplikací - je návrat ke „starému dobrému“ akumulátoru s uspořádáním kontaktů BP-4xx. Není to vůbec o problémech s napájením, ale o nekompatibilitě s tím, co Canon produkuje pro své ostatní současné modelové řady - a to jak videokamery, tak i digitální fotoaparáty, z nichž právě některé výkonnější používají AKU do videokamer. Ony takové přídavné AKU-zdroje energie stojí v základu (MOC) 2.560,- (typ BP-407) nebo 3.254,- korunek (BP-406) a velká kapacita BP-422 má MOC dokonce 4.322,- Kč (vše s DPH)! Pro úplnost uvádím, že s největším akumulátorem BP-422 má videokamera udáváno na plné nabití jako maximum téměř 4 hodiny práce. Běžnému natáčení bude ale asi nejvíce vyhovovat dodávaná kapacita v sadě s jednou náhradní jako záložní, a to hlavně kvůli jejich velikosti a hmotnosti a v neposlední řadě i samotné eleganci, jež je nejen podle obrázků nepopiratelná (a tlustým akumulátorem se nepochybně naruší)…

Téměř zcela kovová kazetová mechanika je - jak je tomu dnes u dlaňových kamer Canon poměrně dlouho „zvykem“ - otevírána vyklápěním celého pravého dílu i s hlavním vypínačem směrem ven (tj. doprava), pomocí posuvné západky dole pod kruhovým voličem funkcí (viz obrázek). Klasický výklopný výtah zakončený systémem „vetřelec“ není nijak odlišným od běžných zvyklostí nakládání kazet. Uspořádání celé dlaňové řady musí ale už od předchozích modelů budit v každém technickém fandovi úžas (odezírejme z obrázků): jak tam dovnitř ti šikovní Japonci dostali někam ještě i tu elektroniku, když to vypadá až tak neprůchodně zaplněno: prakticky celou horní část zabírá objektiv s hledáčkem a mikrofony, boční pravá část je zcela vyplněna díly mechaniky a levou stranu stroje obsazuje výklopný LCD-panel a patice akumulátoru. A kde zdánlivě zbylo místo, tam jsou ještě například ukryty přípojné konektory, jejichž kompletní popis je součástí jednoho z dalších odstavců této dnešní „malé“ recenze…

Pomyslným srdcem tohoto přístroje je CCD-snímač firmy Sony s celkovým počtem 2,23MPx a udávanými 2 miliony efektivních pixel - některé zahraniční servery ale udávají jen 1,7MPx efektivních: předpokládám, že tím myslí počet pixel pro video (lze vyčíst jinde). Jak jsem napsal už výše: tohle by mělo zaručovat i dosti solidní fotografický výsledek s poměrem stran až 1632x1224 bodů anebo - druhou možnost - VGA, tj. 640x480. To vše jde včetně tzv. sériového focení: 10 snímků ve frekvenci 2DF/vteřinu (vyšší mód) anebo 30 snímků v rytmu 3 fotek za vteřinu (VGA). A i tohle se všemi klady vestavěného objektivu a praktickou a aktuální pohotovostí mašinky. On totiž oproti miniaturním kolegyním značky má předmětný objektiv průměr závitu 30,5 mm, a to je - kromě nedávno popisované Sony PC330 - největší rozměr proti obvyklým dlaňovým miniaturám. Zopakujme zde ještě zásadní čísla objektivu: 10násobný optický ZOOM je doplněn 200násobným digitálním a uvádí se pomocí čísel 4,7-47mm (optika) se světelností 1:1,8. Protože už tuším, že bychom byli dotazováni i na poměrná srovnání ke kinofilmu, jmenuji i tato čísla: 40,7 až 407 mm pro video na pásku a 38,3 až 383 mm pro ukládání na SD-kartu…

Hledáček, LCD-panel, noční mód a konektory

Hledáček je pohodový a nezdá se mi příliš zrnitým, i když vím že jeho parametry - tedy 0,33“ úhlopříčky a 113kPx - jsou u některých přístrojů o kus výše. Zalomení hledáčku vzhůru je už u několikáté generace malých modelů geniální tah japonských vývojářů: velmi ergonomicky nahrazuje - subjektivně a podle mě - ideálním úhlem jakousi absenci funkce „výklopný tubus“ okuláru. LCD-panel už je ale jiná káva: sice „jen“ standardních 2,5“ úhlopříčky, ale zato s celkovým počtem 200.000 zobrazovacích bodů! Vím, že například Sony PC-330 - mám ji zafixovanou coby hlavní konkurentku - má udáváno ještě o 11.200 pixel více, ale to už není o viditelné diferenci. Noční mód tu vyřešili technici firmy Canon opět malým „jedovatým“ přisvětlujícím reflektorkem, který je zřetelný jako malinkatá čočka hned pod objektivem. Kamera tak natáčí skutečně plně barevnou tmu, ale je tu opět ono „ale“: zpomalená expozice nedovolí pohyb ani pracující kamery, ani snímaného objektu, jinak tu nastává samozřejmý efekt stroboskopu. Expozice pak způsobuje logicky velmi trhané video, ale někomu se i to může dokonce jevit jako „efekt efektní“ a v podstatě i elegantní…

Konektory se vývojářům vešly i na tuto krasavici všechny. Přední část patice akumulátoru je ohraničena záslepkou napájecí zdířky, zatímco další přípojná místa jsou pod dlouhou krytkou na zadní straně: AV-OUT (současně i vstup a převodník), DV-OUT (současně také vstup) a samozřejmé USB-rozhraní: vše podle přiložených vyobrazení. Dalším konektorem je Super-video, také průchozí oběma směry - pod kruhovou krytkou u zadního úchytu zápěstního řemínku - a posledním je pak zdířka externího mikrofonu, již lze spatřit na obrázku vpravo vedle hledáčku. Doplňkovou informací by mohlo být, že videokamera MVX10i je vybavena také tzv. síovým režimem. Ale protože jsme to opravdu v praxi nevyzkoušeli, odvolávám se na český WEB firmy Canon: DV Messenger 2.0 je obousměrný komunikační software, kombinující silné stránky programu Windows Messenger a síového řešení Canon. Poskytuje obousměrnou (peer-to-peer) komunikaci s možností výměny audio a video dat - a již živě nebo ze záznamu - pomocí internetu. Kamera je vybavena síovým režimem, režimem kamery a režimem videorekordéru. Síový režim umožňuje ovládat kameru pomocí programu DV Messenger 2.0, s možností dálkového řízení záznamu videosekvencí i statických snímků; pomocí rozhraní USB a IEEE1394 je možný video chat/streaming. Tolik citace Canon CZ. My to chápeme tak, že do kamery mohou jít kódované impulsy, umožňující základní ovládání přes zmíněné konektory. Ale celá tahle sranda bude zřejmě pouze po propojení s počítačem - bez možnosti např. externího užití…

Co to tedy umí, jaké má MVX10i finesy a zápory?

Zmíněný režim fotografování jsem používal hojně a musím zde napsat, že bych nepochválil jakoukoli nepovedenost, ale tohle je prostě super a hotovo. Velmi účinný se mi jevil blesk i v šerých prostorách, a to i na docela velké vzdálenosti. Solidní výsledky foto-režimu při práci venku a nakonec i možnosti využití schopnosti přiblížení objektivu v těle menším, než mají dnes podobně vybavené fotoaparáty - to jsou atributy jednoho z nejvyspělejších přístrojů současného světa amatérských videokamer pro fajnšmekry. Kromě digi-fotek, které by mohly v nejhezčím možném světle prezentovat kameru reklamně, jsem samozřejmě pořídil i takové, které byly v zamračeném odpoledni a jednu z nich si dovoluji předhodit hledačům barevných aberací. Jiné příklady DF může čtenář nalézt v úvodním podzimním článku o obou strojích s rozlišením 2,23MPx, jež jsem anoncoval už v samém úvodu a dal jsem jej na kliknutí i zde. A ještě chci upozornit na drobnost: zvídavým čtenářům nabízím srovnání fotek konkurenční Sony PC-330 a dnes popisované Canon-MVX10ky - kliknutím na nabízené snímky. Snažil jsem se fotit ze stejného místa, ale dodržet stoprocentně stejné podmínky asi ani nešlo...

Hledačům aberací z Alp: Canon MVX10i v plném rozlišení 1632x1224 (615kB)

Ruční přeostření z makra na otevřený prostor - tedy náš starý dobrý testík momentky - bylo v průměru našich tří měření 1,8 vteřiny: vcelku bych řekl, že solidní průměr. Když se nebudu znovu vyjadřovat k již výše uvedené nekompatibilitě akumulátoru řady BP4xx - on je ostatně (jak už jsem zmínil o několik řádek výše) AKU velice elegantní - musím uvést jeden možná zanedbatelný subjektivní problémeček. Po vytažení videokamery z bundy - z mojí vnitřní měkké, jakoby plyšové kapso-brašny přístroji určené - jsem často musel přepnout volič ukládání zpět na kazetu, protože vyjímáním z kapsy se díky jeho dost lehkému chodu přepnul na kartu. Po zácviku jsem ale samozřejmě pochopil, že tu nemohu svádět takovou drobnost na nic jiného, než je moje mechanické zavadění při mém vytahování ze stísněného prostoru kapsy a prostě jsem vždy zkontroloval přepínač a případně jej přepnul do správné polohy. Takže jsem našel alespoň tuto mini-vadičku na kráse, ale čtete přece jakou…

Z jiného soudku by mohlo být fungování účinného blesku - červené oči na fotografiích získá kameraman-fotograf při focení lidských objektů skoro pokaždé. Naštěstí je tu známá funkce před-blesku pro potlačení nežádoucího efektu červených očí. Oproti většině všech nastavení lze tuhle funkci navolit už samotným voličem blesku: symbol je u tlačítka pod vyklopeným LCD-panelem (například taková JVC D200 má naopak tento před-blesk v nabídce). Viditelná další tlačítka MENU a tří-funkčního voliče „nahoru-dolů-zatlačit“ mohou čtenářů napovědět leccos o volbách ostatních funkcí. Jako další je v segmentu malých amatérských videokamer zcela nevídaná funkce: regulace vstupní úrovně zvukové nahrávky, již samozřejmě může uživatel kontrolovat i pomocí sluchátek - použitím zdířky AV-výstupu po přepnutí v jedné z podnabídek. Za spotřebitele, kteří by takovou mašinku vyhledali na běžné používání pro amatérské video movitějšího fanouška oboru, se sice trochu usmívám nad představou, že mám u takhle malého přístroje ještě kontrolovat zvukovou úroveň s hlavou ve „sluchátkové čepici“, ale funkce AUDIO LEVEL tu je a dá se s ní počítat…

Ergonomie, detailní propracování krásného přístroje

Ergonomie je u téhle mašinky velice povedená! Psali jsme už nedávno jinde, že o tuto stránku praktického provozování videokamer Canon se už přestávají „otírat“ i zarytí odpůrci značky. Když se čtenář podívá na doprovodné demonstrační snímky, pochopí, proč se dlaňové kamery Canon drží nejlépe ze všech a nejen díky tomu mají opravdu úspěch. Zápěstní řemínek totiž není veden žádným otočným mechanismem (Sony) ani uživateli neponechává zbytečně volné dlouhé prsty - mám na mysli ukazováček apod. - anebo nenutí ovládat vše jen palcem (JVC). Uchopení je pevné a samotné ovládání má výborně rozděleny činnosti: jak pro palec pravičky, tak i pro ukazováček - zde by se dal použít snadno ještě prostředník. Na tomto místě se sluší ale připomenout, že na stránkách českého zastoupení JVC je vcelku důvěryhodné vysvětlení jinak nepříliš povedeného ovládání dlaňových kamer značky. Kliknutím zde na podtržený odkaz se může čtenář dozvědět, že to není až tak od věci, moci ovládat videokameru i levou rukou. Za svou praxi jsem zažil nejednou, že potenciální zákazník měl pravou ruku po vážném úraze nebo mu tato důležitá část těla dokonce zcela chyběla - ale natáčení videa kamerou bylo jeho zamýšleným koníčkem. To jen tak na okraj a možná i částečnou obhajobu (?) ovládání jinak sympatických mašinek JVC, jehož reálnost jsme tu druhdy označili jako diskutabilní…

Zpět k našemu vyspělému dlaňovému stroji Canon MVX10i. Právě detaily se dnes liší světoví výrobci ve svých produktech HI-TECH! Poněkolikáté uvádím svůj názor, že videokamera je královnou spotřební elektroniky a představuje dnes takové obrovské a jistě i nenapodobitelné Know-How, že i počet vlastních firem s jejich produkcí je velmi úzký. A Canon to dnes umí! Nejen jejich uváděný procesor DIGIC, jenž - coby pomyslný mozek přístroje - je vysvětlen zde, ale především snadno zjistitelné klady a mnou uváděné libůstky by mohly přesvědčit i nevěřící Tomáše. Canon má momentálně jednoznačně nejvychytanější sortiment a pokrývá bez diskusí všechny stupně a výrobní řady, i když „jen“ (lze namítnout) pro systém mini DV. A - jak jsem tu už napsal nedávno - protože se dnešní světová produkce videokamer opravdu jeví pomyslnou radou vzájemné kamerové pomoci, nemůžeme si nepovšimnout zjevných (!!) úspěchů ve snahách sympatické (kdysi vyhraněně) fotografické firmy Canon z dalekého Japonska, jejímž šéfem je dnes oproti Sony (viz můj názor nedávno) naopak někdo, kdo má videokamery asi opravdu rád a chce je vyvíjet a úspěšně vyrábět pro amatérské nadšence všech kontinentů…

Nakonec zde ještě uveďme ke shlédnutí snímky z videa, jež demonstrují samotné schopnosti objektivu a jež jsem možná měl zařadit na začátek dnešního povídání. Všimněte si zde - mimo jiné - že širokoúhlý záběr a najetí na detail se od sebe poměry stran liší. Zatímco WIDE má klasických 720x576 bodů, všechny snímky přiblížení mají 768x576 bodů. Z videozáznamu jsme tedy vytáhli čtyři příklady (ke zvětšení), z nichž první je s plně širokoúhle zasunutým transfokátorem (WIDE), druhý logicky s plným najetím na detail (TELE) a třetí s nižším stupněm digitálního zvětšení (40x). čtvrtý příklad je důkazem o nepoužitelnosti tzv. plného digitálního přiblížení: koeficient 200 násobku je zrnitý až hrůza. My tomu častěji říkáváme „digitální zvětšení“, protože o nic jiného tu vlastně nejspíše už nejde. Mimochodem: při „zasouvání“ motorků přiblížení směrem dozadu se ve skutečnosti u každé kamery pohybuje soustava viditelných čoček v objektivu opačným směrem: schválně si toho někdy všimněte. Vím, že to není pro znalejší v problematice určitě žádným překvapením, ale holt jsem to tu - mimo jiné - zmínil…

Úplně na závěr chci konstatovat, že videokamera Canon MVX10i je v současné době jedno z nejkrásnějších a nejvýkonnějších pohlazení duše každého hračičky. A už se jedná o vlastní ergonomii přístroje, výsledky videozáznamu, seriózní a použitelný fotografický režim anebo například dnes zatím nezmíněný až podezřele účinný stabilizátor obrazu (je sice elektronický, ale ta rezerva, že!). Na konci tohoto povídání jsem ještě připravil malé překvapení: ukázku některých obrazových efektů. Na kuchyňském stole jsem rozestavil tři reklamní náklaďáčky a vlastní manželku jsem donutil, aby mezi ně pouštěla tzv. natahovací autíčko. Jak hrozně to dopadlo ve strašném až intimním osvětlení pod kuchyňskou úspornou zářivkou (takový ten jakoby prstenec „Saturn“), můžete se sami přesvědčit. V programu Pinnacle VS8 jsem zkomprimoval 14 vteřin do dvou stupňů kvality, přičemž beru ohled na telefonní modemy: nižší kvalita má 115kB (176x144) a vyšší kvalita pak 631kB (360x288). Nešlo mi o nic jiného, než ukázat zmíněné efekty. Jiným chlubením stran SW Pinnacle bude možná náš brzy už připravovaný průvodce novou verzí VS9, ale to už bych předbíhal události příští…

neco
Nadšen z kouzelné mašinky cosi sdělil i ostatním: Petr Jelínek

A ještě něco: všem, kteří by chtěli naše informace podávat jinak a chtějí o tom diskutovat, budu rád odpovídat v jakékoli diskusi - zde vlevo nebo přímo do mé E-pošty. A ty všechny ostatní „staré dobré soudce“, kteří se nezmohou na nic jiného než kritiku, závěrem vyzývám: najděte si jiné servery, jež vás uspokojí (určitě výrazně) lépe! Všem našim fanouškům ještě extra díky zvláš - a zůstávejte nám nakloněni i nadále!