DVD-kamera; a umí i fotit: Canon DC40..

Tradiční odkazy na souvislosti dnes změňme na poučení a osvěžení znalostí (pěkné sousloví). Samotná historie pojmu Digital Versatile Disc je skoro až tak zajímavá, jako u jeho jednoduššího sourozence CD (Compact Disc). Už v roce 1995 se objevují první DVD-disky, po (ne)dohodě na platformách SD (Super Disků: Toshiba, Matsushita atd.) a MMCD (MultiMedia CD: Sony a Philips), aby se - po logickém vývoji - objevily už i spotřebitelské přístroje. Ale my si tadyhle povídáme povětšinou o videokamerách: éra 8cm-disků je přece jenom podstatně kratší a kupodivu ji nezačínal žádný ze známějších gigantů spotřební elektroniky, i když o velikosti OBRA Hitachi se dá jistě vést debata. Coby autor textu a kapku poučený laik v oboru nejsem přesvědčen, že komprimát MPEG2 by měl být pro záznam videokamerou až nějakým vysvobozením - spíše naopak - ale ony výhody ukládání videa na nepásková média coby jaksi zcela úplně samostatných souborů s okamžitým přístupem ke každé scéně samozřejmě ctím. Rozebereme si tedy dnes mj. teoretickou, praktickou i uživatelskou stránku jedné z dalších hračkáren (jak by napsali chlapi na jednom serveru), která fanoušky musí fascinovat hned několika NEJ…

Nejvyšší rozlišení v dosavadní historii DVD formátu (CCD 4,3MPx s úhlopříčkou 1/2,8"), optika nejrenomovanější firmy ve foto-oboru, 10násobný motorový ZOOM (44,5-445 mm ke kinofilmu), širokoúhlý výklopný 2,7" LCD a barevný širokoúhlý hledáček 0,33" (oba s celkem 123kPx), vestavěný slot na mini-SD-karty pro foto, PLNÝ (!) širokoúhlý formát videa 16:9, maximální rozlišení foto-režimu až 2.304 x 1.736 bodů, kompaktní rozměry (Š x V x H je 60 x 87 x 126 mm) a hmotnost 480gramů budiž základním výčtem parametrů této krásné mašinky. Rozšíříme-li záběr předchozího souvětí, vyjmenujeme ještě procesor DIGIC DV s oddělenými cestami zpracování videa a fota, vestavěný blesk a LED-světlo, průměr závitu na optická příslušenství 37 mm nebo krásný a kompaktní design. Budeme-li ale chtít vývojáře aspoň trošku vyplísnit, všimneme si pravosti plastové očnice hledáčku, speciální AV-zdířky bez možnosti universální náhrady, absence mikrofonního vstupu anebo třebas vkládání AKU do prostoru pod LCD-displej bez obvyklé možnosti dokoupení (např.) 3 různých kapacit…

Canon DC40 je nepochybně fešná strojovna. Na svém stříbřitě-šedém těle má plně tlačítkové ovládání veškeré výbavy, včetně fines, jež byly donedávna známy pouze ve fotoaparátech. Bude-li kdokoli z fanoušků videa jako obvykle v opozici, zdůrazňuji, že nejen kamery Canon dokazují už několikátou sezónu, že focení kamerou není tak úplným nesmyslem - a že právě zde má být právě tato funkce vyzdvižena osazením stroje, to je nabíledni. Ono se často odsuzují fotící kamery, dokud se jeden nepřinachomýtne k fakt použitelné krásce a nezkusí si to, že. Video ve formátu MPEG2 nakonec taky vyznává každý profesionál pouze v domácím přehrávači a ke stříhání např. svatby by jej nesnesl, to dá rozum, že ano. Hrál jsem si s popisovaným stříbrným bolidem přes 4 týdny - a zkusím se v následujících řádcích podělit o poznatky a zkušenosti s držením a obsluhou i výsledky videa a fota v praxi. Pokusím se nešetřit chválou, ale ani kritikou tam, kde si ji Canon-čtyřicítka zaslouží…

Ergonomie je bez připomínek a klidně napíšu i dokonalá. Přinejmenším (třeba mé) běžné, ale i menší ruce, musí padnout veškeré ovládací prvky jako ulité a po krátkém zácviku se zde dá zvyknout i na křížkový ovladač (joystick) nebo kolečko motivových voleb pro levou ruku. Velice maličká výklopná páčka transfokátoru má o kousíček větší chod ze středové polohy do krajních mezí (než třebas u konkurence), hlavní vypínač má nepochopitelný systém postupného přepínání režimů, spouš pro video i druhá pro foto-režim jsou bez výhrad. Palec se nemusí lopotit s žádným čudlem, i když orientaci v MENU křížkovým ovladačem bez levičky by asi nezvládl ani Copperfield a jakékoli manuální volby jsou vůbec bez levé ruky komplikované. Po vyklopení LCD-panelu čekají na příznivce značky soňácké výstřelky v podobě tří tlačítek na dolním rámečku displeje - DISPLAY (volba indikace údajů na displeji), BACKLIGHT (protisvětlo) a třetí WIDE SCR/PLAYLIST (volba širokoúhlého zobrazení). Jediným tlačítkem za AKU a mechanickou západkou k uvolnění AKU je popis prostoru pod LCD v zásadě vyčerpán…

Jediná důležitá zdířka ke spojení kamery s digitálním okolím je fešácky zakrytý port USB na zadní oblině těla přístroje. Celkový dojem z dobře osazené a už jmenovanými daty charakteristické mašinky zde výrazně stvrzují výkony. Start do plné funkčnosti v intencích pomalejšího startu DVD kamer vychází solidně okolo 8 vteřin. Všechny známé komplikace uzavírání (FINALIZE) a otevírání (UNFINALIZE) DVD-disků jsou samozřejmě k trápení uživatele i zde, ale na to už jsme si u fenoménu 8cm kotoučků holt zvykli. Pozitivní vlastností DC-čtyřicítky je přijímání kterékoli značky média bez odmlouvání, které uživatele tak šikanuje u konkurenčních kamer Sony. Z jiného soudku je zase možnost přepnutí z režimu videa do módu fotografování velmi jednoduše palcem pravičky. Podobně prakticky se zvolení média ovládá i u tzv. dlaňových prcků (nejen) tohoto výrobce, spíše ale ukazovákem nebo prostředníkem. Proč je vývoj a výroba malých dlaňových videokamer ukončena či v útlumu - to ale podle producenta, např. Canon se zjevně snaží - nechme na jiné povídání a přejděme k vlastnímu natáčení s Canon DC40…

Už jsem psal víckrát a předkládal pro to tvrzení i videoklipy, že za jediný použitelný mód u komprimačních formátů kartových, diskových a DVD-kamer považuji ten nejvyšší. Vložení disku je stejně jednoduché nebo složité (jak pro koho), jako u každého jiného DVD-stroje. Po volbě otevření mechaniky je třeba vyčkat několik vteřin na reakci a zejména u dvoustranných disků je dobré dávat pozor na osahání. Nutno podotknout, že příznivý údaj o rychlosti najetí do plné pohotovosti se po vyjmutí a opětovném vložení disku prodlouží velmi výrazně, ale když si kamera nemusí opakovaně načítat DVD, je práce vcelku (pro trpělivost kameramana) udržitelná. Zapisování probíhá naprosto stejně jako u všech nelineárních formátů: to znamená s oddělenými soubory skoro po každém střihu (zahájení a ukončení nahrávky), ale to opakuji jen pro ty, kteří vědí o matce moudrosti. Nastavení balance bílé barvy má po automatu ještě 6 zajímavých předvoleb a sedmou jako plný manuál, obrazová nastavení jsou 4 plus CUSTOM jako páté a z digitálních efektů je snad použitelná pouze zatmívačka (má 9 variant); tzv. MIX z karty se asi nevyužije a volba nahrávacích módů má klasicky 3 možnosti XP, SP a LP. Mimochodem: přepínáním mezi nimi se indikuje místo pro 21, 31 a 63 minut, přičemž v LP-režimu se navolí automaticky formát na 4:3…

Nahrávání videa nemá žádných odchylek od běžné amatérské práce, zopakujeme-li podesáté odlišnosti vlastní činnosti s DVD-přístrojem oproti formátu mini-DV. Přístroj je dost tichý a pokud nebude uživatel zkoumat stroj ve stylu co kdybych vytáhl aku, neudělá nic, co by se nedalo nazvat blbuvzdorným zacházením. Po každém ukončení záznamu spouští pro video je totiž nutno chvilku počkat, až se zapíše celá poslední scéna a zaparkuje (to je ale jen má domněnka) zapisovací hlavička. Z celkem dlouhodobého zkoušení mám několik postřehů a o pár z nich se tu rád podělím. V první řadě je potřeba upozornit, že bez vyjmutí DVD-kotoučku nebo přepnutí módu kvality si přístroj nahrávané scény spojuje v jeden celek: tedy nahraji-li krátký šot před akcí a po pauze v záznamu pokračuji za chvíli dál, nevytvoří se další soubor. Chci-li například natočit velmi krátký klip cviku dítěte (koně atd.) a mít jej nachystán pro @-poslání příbuzným (nebo třebas pro tuhle recenzi) jako jednoduše hotový kousek videa bez dalšího střihu, musím alespoň pootevřít dvířka mechaniky disku, jinak mi přístroj připojí scénu k dalšímu natáčení a i když málo, přece jen mi přidělá práci…

Druhý postřeh se týká číslování souborů - pokud si chce točič po víkendu např. vypálit 3 malé disky 1,4GB na jeden běžný 12cm (obvykle 4,7GB), narazí na drobný problém: na každém 8cm DVD jsou jednotlivé úseky videa číslovány od jedničky. Jak tedy ucelit soubory, aniž by si Pan počítač nechtěl stále znovu přepisovat ony stejně označené klipy? Krátce a jen a jen pro laiky, znalejším tento odstaveček zapovídám a propagátorům jiných střihových SW vzkazuji, že by nebyl dobrý na jejich nervy: pro jakési sjednocení videoklipů ze tří malých disků na jeden velký jsme totiž použili program Pinnacle VS9+. Za volbou editace jsme postupně otevřeli tři obsahy DVD, jež jsme předtím (s)prostě nakopírovali na HDD. V položce Označit názvy pro import jsme vybrali části disků, které jsme chtěli zpracovávat a následně si ještě vybrali mezi poměry 4:3 a 16:9. Další funkce jsou už totožné všem formátům čili typům kódování, ale že to není o půvabu v jednoduchosti, to se musí hned za tepla bonznout. Nech profíci prominou laický popis (já psal, že to nemají číst :-0), ale vzdorovitost DVD-formátů je dokonána: zavírání + otevírání disků (finalizace a opačně) a hlavně dlouhá čekání na všechny reakce a operace přístrojů jsou hotovým očistcem. A ani po konečném uzavření disku není práce s nahrávkou tak pohodová, jak se snaží naznačit dezorientující televizní reklamy nejmenované firmy…

Velmi praktickými možnostmi manuálních voleb jsou přímá řazení regulace expozice a ručního ostření dolní a horní polohou křížového ovladače na boku bez nutnosti založení účtu (to mám z těch reklam, pardon :-D); zde samozřejmě bez nutnosti odklápět LCD-panel. Vlastní řízení těchto funkcí se provádí levou a pravou polohou stejného joysticku, vypnutí jejich funkčnosti nastává stejným pohybem křížku jako při zapínání. Automatický vypínač kamery v nečinnosti je nastaven asi na 5 minut - dá se vypnout - a je-li činný, stačí po upozornění kamery na jeho vypínací akci pohnout například páčkou transfokátoru k deaktivaci a novému odpočítávání. Ve foto-režimu je zvolen automaticky formát 4:3 a k běžným nastavením je tu i funkce blesku (automaticky nebo potlačení červených očí anebo direktivně zapnout a stejně "násilně" vypnout) a kupodivu lze i shodně jako u videa zapnout přisvětlovací LED-lampu, předpokládám k lepší orientaci vnitřní elektroniky videokamery pro onu funkci automatického ostření…

Galerie videoklipů a fotografií. Chtíc naznačit cosi o zatím NEJ-čipu DVD-kamer a zapojené elektroniky, přikládám dva klipy v největší kvalitě XP - z nichž první jsme oddělili od koníčků v Pinnacle VS10+ - a jeden v nejekonomičtějším módu LP (tedy jako 4:3, všimněte si a poměru stran :-0)). Z fotek je tu demonstrace přiblížení a momentky z mistrovství čR v drezurním jezdectví. Oproti třebas nedávno představené diskovce Sony SR90 je zde praktická možnost ukládat fotky na mini-SD-kartu, přičemž cenový vývoj se u této specialitky mezi médii hýbe kladně a např. kapacitu 256MB - vyfocenou pro článek ve slotu - jsem koupil kvůli recenzi za pár stovek. Ano, chci mimochodem připomenout, že ke kameře s MOC 30tisíc korun se nedodává ani maličká kapacita potřebné karty (lakomost standardem). A jak už v poslední době připomínám vždy, podržením kurzoru PC-myšky na snímku se odhalí popis klipu nebo fotky i s velikostí a kliknutím na obrázek se pak soubor otevře nebo uloží do zvoleného místa v počítači. A že je focení u této kamery opravdu použitelnou funkcí, to mi asi dají za pravdu všichni degustátoři nabízených snímků. Apropó: všimněme si pohlaví obsluhy profičky na závodech, kdo první mi @-klikne správné označení stroje (bez písmen za názvem: stačí tvar Philips-ABC123), má 1 profi-kazetu mini-DV jako výhru…

Klady a zápory. Jak už jsem psal výše, je tu výborné osazení a přece jen rychlejší práce, než tomu bylo u zatím představených DVD kamer. Vlastník DC-čtyřicítky musí mít dobrý pocit, že nemá (!) v ruce žádnou obyčejnou hračku. Vyhnu-li se opakování pochval o napucované tváři popisované videokamery, je tu zjevně nejatraktivnější čip, solidní optika a praktická možnost oddělení fotek od videa, přičemž obě hlavní funkce jsou použitelné. Relativné malé kapacitě přiloženého akumulátoru sekunduje relativně malá kapacita disku, nikoli relativně chybějícím vymoženostem typu mikrofonní zdířky zase sekunduje absence botičky na doplňky. Praktická automatická krytka objektivu sice nikde neplandá, ale u každého technického hračičky vyvolá zadumání ve stylu další věc na pokažení. Pokud bych chtěl srovnávat čtyřicítku s konkurencí, nejsem si jist - a to ani přes daktyl-displej u Pětsetpětky - že by se dal určit jednoznačný vítěz. Tady se klaním vyspělosti a výbavě, ale vyjmenovaná negativa nepromíjím. V kategorii DVD kamer je pro domácí amatérské video fajnšmekrů verdikt VYNIKAJÍCÍ, profíkům doporučuji každý den malou motlitbu za co nejdelší život čtvrtpalcové pásky mini-DV, alespoň prozatím…