Každodenní drobnosti – část 14.

neco
Tříčipový mazlíček Panasonic NV MX-500 se jeví (zatím jistě) jako úspěšná náprava pošramocené pověsti japonského elektronického gigantu Matsushita - mám na mysli jejich více či méně kritizovaný a předražený tříčip loňské sezóny MX-300/MX-350. Abychom přiblížili všem čtenářům našeho „odborně-lidově-komerčního“ Webu alespoň náznakem rozhodující mini-tříčipy vůdčí trojice, postavili jsme si je vedle sebe a trochu vyzkoušeli. Co jsme zjistili naším „pouze“ tzv. uživatelským srovnáním (bez měření a rozebírání) videokamer Canon XM-2/Sony TRV-940/Panasonic MX-500, to se dozvíte příští týden v naší srovnávací recenzi (velikostí, ergonomie a výkonů včetně ukázek rozlišení foto-režimů). A ještě k té ceně: jestliže byl loňský model MX-300 za „šílených“ téměř 120 tisíc, pak novinka sortimentu MX-500 stojí necelých 70 tisíc (a máme skladem), a to je pro movité amatéry s vyššími nároky určitě dostatečně „pod hranicí nesmyslnosti“…

neco

Firma Hitachi produkuje jako jedna z mála i videokamery systému DVD, jež byly prezentovány na našem Webu modelem
href="/view.php?cisloclanku=2002032301" target="_blank">DZ-MV 100E coby tehdy úvodním seznámením na jaře 2002 (pozor, mám tam spoustu nesmyslů!) a pak ještě článečkem
href="/view.php?cisloclanku=2002070101" target="_blank">DVD videokamera podruhé, který má dodnes velikou čtivost a byl vlastně jakýmsi mým popisem uživatele-kameramana, který je z výbavy modelu (ale taky samotného DVD) nadšen (tam už nesmysly nejsou)… Nástupci (před)loňských modelů jsou (dnes už loňské) DZ-MV230 a MV270, lišící se mimo jiné velikostí LCD-panelu (2,5 versus 3,5“), jenž je u této modelové řady důležitým orientačním pomocníkem (a tedy: čím větší, tím lepší) a jejichž dovozcem do naší republiky se stala nejmenovaná pražská firma, která vstoupila na náš trh slibně, ale s poněkud vyššími cenami…
neco

Pro „vyšší“ model Hitachi DZ-MV270 jsme sehnali staronového dodavatele (už jsme brali model MV100), jenž je nám schopen přístroje dodávat s „koncovkou“ nějakých 66.000,- Kč (dal bych tam ďábelských 66.666,- s brašnou a diskem), což je sice stále hodně, ale o nějakých 20% méně než od pražského „zastoupení“. Jakmile se vzpamatujeme z našich nynějších akcí, pokusíme se zajistit alespoň jeden kousek zajímavého stroje, abychom mohli otestovat „modernu“ a posoudit její výhody a odlišnosti oproti minulým modelům… Oba přístroje jsou zde výše v odstavci, levý obrázek patří vybavenějšímu.

neco

Sliby výrobců paměových xD-karet (do konce roku 2002 bude kapacita 1GB!) vzaly sice za své (zatím jsme neobdrželi od dodavatele větší než 128MB), ale médium je to určitě zajímavé a pokud bude dodržen jakýsi „sci-fi“ výhled (cca v roce 2005 až 8GB!), je se na co těšit. Několik zajímavostí o xD-čku: udávaná velikost pro západní Evropu je „mince 1 Euro“ - fakticky ale 20 x 25 x 1,7 mm s fantastickou hmotností 2g (!). Pro další data pak naznačme ještě udávanou přenosovou rychlost zápisu: karty 16 a 32 MB mají 1,3MB/s, zatímco větší kapacity 64 a 128 MB zapisují 3,0MB/s. Pro čtení dat je pak udáváno jednotné číslo 5MB/s. Ale rozhodující zajímavostí (alespoň pro mě) byla dodávka adaptéru MACF-10 - tedy jakési CF-karty bez vnitřní kapacity, ale se slotem na xD-kartu (viz zde vlevo obrázek).
neco
Zjevně to bude znamenat nejen jakousi budoucí univerzálnost xD/CF, ale pro začátek bych adaptér považoval spíše jako pomoc pro adaptabilitu samotných xD-karet, jejichž použití je naplánováno (jako u každého mini-nosiče dat) kromě fotoaparátů i pro přehrávače MP3, Notebooky, stolní PC atd. Jako příslušenství k xD-kartám je ostatně už ke koupi nejen zmíněný MACF-10 (cca 1.800), ale také třeba PCMCIA-adapter do notebooků (obdobná MOC) nebo čtečka do USB-portu, jež (od Fuji) má slot i na Smart-media karty.

Zatracený PLATEBNÍ KARTY! Přestože jsem už několikrát naříkal nad naším „středoevropským“ systémem bankovních platebních karet (PK), v loňském prosinci (tedy cca před měsícem) jsme zažili „precedens“, po jehož (ne)vyřešení jsem odhodlán možná i k dost rozsáhlému publikování problému: před vlastními svátky jsme mj. prodávali videokameru zákazníkovi, jenž si (jak jsme se dozvěděli nyní v lednu) nedaleko nás koupil na stejnou Kartu ještě notebook, ale který NEBYL MAJITELEM této PK… Suverén si nechal kameru nejméně 30-45 minut vysvětlovat, ale jeho obličej jsme (zatím) na žádné zkušební kazetě nenašli. Podpis obsahoval jakýsi trojitý „hieroglyf“ a nikdo jsme neměli ve chvíli podpisu pochybnosti o pravosti. Jenže - okradený majitel PK z nás teď zkouší prostřednictvím bankovní kontroly v Praze "vysát" patřičnou částku (nějakých 26 tisíc) - tedy jestliže bankovní úřednice usoudí, že podpis se „málo shoduje“, přijdeme o celou částku! Co poradit obchodníkům? Než bych otevřeně vyzýval k bojkotu PK nebo stále dokola vyjmenovával „šílenství PK“ v čR (peníze bez cca 3% provize a na účtu až za 2-4 dny), zkuste pro začátek každého majitele PK legitimovat OP (poradila mi to úřednice banky) - snad se tím zoufalé placení PK alespoň trochu omezí (tedy znechutí, že)… PK ZDAR!

neco