Mini-Desatero amatérských kameramanů

Zakoupením (maloobchodní) videokamery se stává z uživatele amatérský kameraman s více či méně vrozenými vlohami pro kvalitní a komplexní práci. Výsledky této práce jsou následně prezentovány v kruhu rodiny, přátel a mnohdy bývají důvodem oprávněného chlubení třebas hostitele před pozvanými hosty. Uchování vzpomínek s pohyblivými obrázky a autentickým (!) zvukem je nadto jediným živým dokladem o starší či novější historii našich prožitých zážitků s prokazatelně nejvyšším stupněm výpovědi o zaznamenaných momentech; o (ne)pohodlnosti prezentace videa oproti fotografiím se tu nebudeme rozepisovat. Amatérská kamera se s lety vývoje přístrojů a zejména možnostmi zpracování pořízeného videa dostala na takovou úroveň, že ani úplnému laikovi by neměla činit problém vlastní úprava (hlavně digitálního) záznamu v PC a tím i docílení velmi (!) solidních výsledků. Lze tedy vytvořit takové akční filmy, jež budou poutavé pro všechny diváky bez rozdílů jejich technických znalostí anebo třeba osobního vztahu ke kameramanovi. Stanovme si tedy nyní jakýsi neoficiální soubor rad a pravidel, jež by měly napovědět (především) začátečníkům; čtenáři naší první knihy o kamerách zde pravděpodobně poznají volně upravenou kapitolu Desatero…

1. STABILITA: neroztřepání pořizovaných záběrů dle možností
2. SVěTLO: potřebné osvětlení scény uživatelem či pomocníky
3. ZVUK: zvuková kulisa v záběrech podle snímaného prostředí
4. DÉLKA SCÉN: časové omezení scén - nenatáčet "přebytky"
5. KONTINUÁLNOST: plynulost záběrů - návaznost videoscén
6. DOSTATEK KAPACIT: energií v článcích i médií na záznamy
7. PLÁN, OBSLUHA: + scénář točení a jisté ovládání přístroje
8. PÉčE O STROJ: zacházení, bezpečnost a skladování stroje!
9. PřÍSLUŠENSTVÍ: znalost nutných doplňků, ověření předem
10.FINÁLNÍ ÚPRAVA: editování videozáznamů, vč. archivace

číselné značení zásad a tipů tohoto (snad) obecně platného Desatera by nemuselo hrát roli, ale coby autor textu a kapku poučený laik oboru tvrdím, že nejméně první čtveřice pravidel by měla mít nezaměnitelné pořadí. Rozeberme si nyní jednotlivá pravidla našeho DESATERA a osvětleme čtenářům každé z 10 naznačených zvláš…

1. STABILITA: Možná úplně první a úplně nejdůležitější pravidlo pro práci s videokamerou je co nejpevnější držení přístroje a s tím související stabilita každého snímaného záběru bez nežádoucích pohybů a třepání. Neboli - pokud je to možné - držíme kameru v ruce tak, aby výsledné video bylo přehledné a snímané objekty byly zabírány tak, aby co nejlépe vyjádřily zamýšlený záměr kameramana. Pro natáčení vzdálenějších objektů a tím i nutnosti většího přiblížení je velice praktické využít jakoukoli stabilní oporu obsluhy nebo ještě jistější stativ. Kameraman se může o cokoli opřít celým tělem nebo si položit lokty rukou na pevný předmět (část nábytku, strom, zábradlí, atd.), což logicky umožní pevnější snímání záběrů. Ani kameru tzv. řady HANDY, ani dlaňový přístroj není ostudou přidržet v důležitém okamžiku oběma rukama; a k dobrým mravům točičů patří i natáčení hledáčkem, je-li to vůbec možné. Záběry z jedoucího auta, kraje loďky nebo dokonce ze hřbetu koně (sedla jízdního kola) jsou obvykle velice nepřehledné, zejména pokud obsahují divoké "švenkování" - tedy stranové přejíždění v záběrech; ale podobně i neúměrné využívání funkce (velevýkonného) transfokátoru (ZOOM)…

2. SVěTLO: jedna z nejdůležitějších zásad každého kameramana je skryta v pojmu dobré osvětlení scény. Pokud to jen trochu jde, volíme vždy takové světelné podmínky, aby naše videokamera mohla vidět video bez zrnění, jež je typické pro špatné osvětlení (i když ani přesvětlení není žádoucí a může vyžadovat např. šedý filtr). V šeru je tedy potřeba nasvícení, a to i tehdy, když chceme třebas natočit radost dětí u vánočního stromečku. O volitelném příslušenství pro přisvětlení záběrů jsme už psali mnohokrát a chystáme další aktuality. Známé režimy nočního natáčení svými výsledky většinou nepřesvědčují a ani barevná podání obvykle nejsou nijak uspokojivá anebo bývá záznam trhaný z důvodu velice zpomalené závěrky přístroje. Neméně důležitým pravidlem je zde také zabránění nežádoucímu protisvětlu, pokud je to jen trochu možné. Stejnojmenná funkce většiny kamer (obvykle jde o BACK LIGHT) není rozhodně všelék. Problém navíc nespočívá zdaleka jen v natáčení scény např. proti oknu, ale může nastat i v záběrech exteriérů s přechody horizontu krajiny proti přesvícené obloze; nemluvě o velkých sněhových plochách. Pokud je to jen trochu možné, už výběrem osvětlení scény a postavením kameramana vůči světlu a slunci se hodně pomůže; náprava světlo-průšvihů bývá už neřešitelná…

3. ZVUK: běžná amatérská kamera má vestavěné mikrofony a pokud i stereo, pak velmi blízko sebe. To ji mimochodem nejen neumožňuje kvalitně natočit například zpěv vzácného ptactva na desítky metrů, ale především je nutno počítat s minimálním stereo-efektem a také maximální citlivostí mikrofonů v tichém prostředí. Pokud bude tedy chtít kameraman natočit záznam v úplném tichu, musí počítat s rušivými zvuky včetně hluku vlastní mechaniky stroje, možná s výjimkou kartovek. Podobně rušivé bude například větrné prostředí ve volné přírodě nebo snímání dopravního ruchu v ulicích města. Sluchové vnímání uživatele je k posouzení výsledné zvukové části pořízeného záznamu velice zkreslující. Problém ale není nutno řešit zakoupením profi-kamery s vysunutými mikrofony. Dodatečné ozvučení při zpracování videa - a radši než anachronickou analogovou střižnou dnes asi jen výhradně editací ve stolním nebo přenosném počítači (notebooku) - vyřeší známé použití externího mikrofonu; a takto lze už při prvotním nahrávání videa velice napomoci konečnému audio-výsledku…

4. DÉLKA SCÉN: při práci s videokamerou je velice (!) důležité dodržovat zásadu rozumné (tj. únosné) délky každé snímané scény. Pokud to průběh zaznamenávání akce dovoluje, je dodržování kratších střihů velice užitečné. Obecně platí, že ani sebekrásnější žena není při nepřetržitém natáčení poutavým objektem po stodvacátém tempu předváděného plaveckého stylu. Souvisí zde logicky i množství pořízeného materiálu například z dovolené, kdy se dokonce může stát, že kameraman shlédne vlastní rekreaci až ze své televizní obrazovky, protože ji celou strávil za hledáčkem kamery. Stejně tak se jistě nepodaří udržet pozornost přátel nebo vlastní tchýně u šestihodinového videa ani z nejkrásnějších končin nebo tříhodinové svatby. Vlastní scéna - doba od započetí nahrávání až po jeho přerušení nebo ukončení - by měla být co nejkratší, aby nezaznamenávala příliš nadbytečné "polévky" kolem rozhodující akce. Výjimky tvoří logicky ty případy, kdy musíme zaznamenat probíhající scénu celou a mnohdy úplně bez přerušování: jezdecká úloha koně, průběh sportovního klání vlastní ratolesti (např. běh či plavání na čas), čekání na důležitý akční okamžik a podobně. Výbornou (!) pomůckou je odpočítávání prvních deseti vteřin nahrávky přímo na LCD-displeji nebo v hledáčku, ale tuto funkci jako by dnes měla patentovánu pro své kamery jen firma Canon…

5. KONTINUÁLNOST: tímto cizím slovem rozumějme snahu kameramana co nejsouvisleji zaznamenat průběh scén tak, aby (pokud je to žádoucí) mohl být výsledek prezentován hned po jeho vytvoření: svatebčanům tak lze jako jeden ze zábavných bodů odpoledních oslav už přímo ukázat videozáznam z obřadu a cestování po městě, rodina si ráda prohlédne každý večer, co se tatínkovi podařilo z dovolené dnes opět natočit a podobně. Rozumným sledem a svazováním scén navzájem si tak videoamatér může velice ušetřit práci při následném zpracovávání. Pokud je navíc uživatel už kapku více sběhlým v práci kameramana, může zaznamenat již napoprvé i se všemi přechody a efekty hotové akční video a prezentovat tak své snažení nejen hned, ale hlavně bez zmíněné - často zbytečné a zdlouhavé - dodatečné práce. V praxi platí i dobrá zásada, že jedna kazeta může sloužit k zaznamenávání akčního průběhu celé dovolené nebo oslavy a na pásku druhé kazety přijdou souvislé záběry, jež by akční sestřih příliš prodlužovaly: např. cvičení delfíni, dlouhé taneční sólo, důležitější zábavná scénka z oslavy a podobně…

6. DOSTATEK všech KAPACIT: kdo z amatérských kameramanů nezažil nikdy onu nepříjemnou situaci, že se videokamera přihlásila uprostřed akce o výměnu akumulátoru anebo oznámila končící pásku v kazetě, pravděpodobně se jako neomylný už narodil! Klid k dobré práci s kvalitním výsledkem dodá právě jistota dostatečných kapacit obou elementů: tedy napájecí energie i záznamového média. Přikoupením akumulátoru podobné nebo větší kapacity proti původní udělá každý uživatel kamery určitě velmi dobře pro svůj klid, podobně jako když s sebou na zamýšlenou práci přibalí kazetu (kartu, disk) navíc - bohužel se může například také zmačkat pásek. Přestože se produkují nabíjecí baterie s velkými kapacitami, každý kameraman musí zvážit, zda chce opravdu natáčet celých 5 anebo i 10 (?) hodin videa a současně zatížit pravičku mnoha (!) deky závaží navíc. Jako nejvíce praktické řešení se jeví kompromis mezi vyšší kapacitou a únosnou hmotností akumulátoru: společenským točičům bude k práci (vesměs) se stativem vyhovovat největší energetická záloha, ale sportovnímu fandovi v terénu bude asi praktičtější druhý co nejmenší akumulátor, jenž kameře nezmění ani hmotnost, ani těžiště…

7. PLÁN, OBSLUHA: často velice zanedbávanou zásadou kameramanské práce je jakási příprava na vlastní natáčení. Kromě pečlivého přichystání techniky - nabitého akumulátoru, dostatku médií a dalšího příslušenství - se to logicky týká i plánování zamýšlených scén (to nazvěme klidně scénářem) s jejich rozvržením, pořadím a podobně. Přestože se dnes opravdové vytváření scénářů v amatérské praxi příliš nenosí, naznačme něco blíže. Pokud má kameraman ctižádost zaznamenat opravdu plynulé a akční dílko, bez promyšlení svého záměru dopředu se většinou neobejde. Jakýsi stoprocentní cit pro dokonalý výsledek takzvaně "z ruky" nebývá dán jen tak někomu a zmíněným rozplánováním co nejvíce detailů budoucí zaznamenávané akce určitě nic nezkazíme. Zmiňovaná PřÍPRAVA se týká také důležitého příslušenství, o němž je opět cosi v dalším z pravidel (číslo 9). S rostoucími zkušenostmi uživatele pro práci s kamerou je pak pochopitelně i čím dál rychlejší a jednodušší základnější i detailnější naplánování. OBSLUHA stroje: veledůležitým pravidlem každého kameramana je úplná znalost všech potřebných funkcí a ovládacích prvků přístroje bez tápání a kolísání. Snad nic není u snaživce-amatéra trapnějšího, než když se učí ovládání kamery až při natáčení důležitých záběrů "za pochodu" a tak dělá z tohoto vyplývající elementární chyby ve snímaných scénách. Asi ideální k nejdokonalejšímu naučení obsluhy je "otrkání" kameramana v praxi, mnohem spíše než několik večerů strávených nad kamerou a tlustým návodem k používání. Obětování (nejen?) jedné kazety a s ní několik vybití akumulátoru pro zaškolení obsluhy v terénu nesníží ani uživatelskou cenu přístroje, ani vážnost budoucího (a třeba i velice šikovného) kameramana. Velkou ostražitost nutno doporučit pro předávání nachystané videokamery do rukou přítomného známého či nejbližšího rodinného příslušníka s obvyklými slovy "natoč to, máš to nastavený" - výsledky bývají bohužel obvykle velmi žalostné…!

8. PÉčE O příSTROJ: jak už tady bylo naznačeno několikrát, videokamera je třešničkou na dortu spotřební elektroniky; a jako taková vyžaduje velice jemné a ohleduplné zacházení. Nejhorší službou našemu elektronickému miláčkovi jsou jakákoli nešetrná zacházení v čele s nedodržováním uživatelských doporučení (tj. teplota a vlhkost) a také nejrůznějšími otřesy a nárazy. Nošení v bytelné polstrované brašně budiž pro ochranu přístroje první zásadou; a není od věci vlastnit nepromokavý obal do všech prostředí, které to vyžadují. Podobně se musíme mít na pozoru při půjčení stroje komukoli a následné kontrole. Nejen levnější digitální videokamera může mít v současnosti naprosto nerentabilní a mnohdy i bohužel zcela nereálnou cenu opravy kvůli poměru vydané sumy a tzv. zůstatkové hodnotě přístroje. Největším nebezpečím je bezpochyby voda: zejména slaná znamená dříve nebo později nebezpečí totálního zničení kamery bez možnosti finančně dostupné nápravy. Důležitou stránkou péče o videokameru je také dodržování nutné bezpečnosti: nevystavujeme ji např. na odiv v autě a zejména malý přístroj je více v bezpečí v ledvince u našeho pasu nebo v kapse lyžařské bundy než v (odkládané) tašce na rameno. V neposlední řadě mohou mít také velký vliv na spolehlivost a životnost domácího technického mazlíčka i způsoby skladování vč. teplot a vlhkosti prostředí při práci. Velké mrazy při záběrech horských scenérií, přenášení přístroje ze zimy do tepla s následným zapínáním a taktéž i nadbytečné horko (a to třebas i ponecháním kamery na slunci v zavřeném autě) dokáží - bohužel - velmi ublížit…!

9. PřÍSLUŠENSTVÍ: Jistě nepostradatelnou součástí každého snaživějšího uživatele je nutné i volitelné příslušenství. Každá videokamera potřebuje ke své funkci spolehlivý akumulátor, jenž by zase byl k ničemu bez příslušného dobíječe. Základní pořizovací sada by měla obsahovat pevnou brašnu k přenášení přístroje. Mimo dodávaného příslušenství, jež obvykle obsahuje (mimo AKU a nabíječky) i krytku objektivu, ramenní popruh, propojovací kabely a dálkové ovládání; existují spousty volitelných doplňků, jež může k práci potřebovat každý. Z doporučených užitečností jmenujme mezi prvními buď UV-filtr nebo SKY-filtr, jež pomohou ochránit snímací čip kamery před likvidačním slunečním UV-zářením. Dobrým pomocníkem v přesvícených scénách u moře anebo na sněhu je také šedý filtr. Dalšími optickými doplňky jsou širokoúhlé (WIDE) nebo přibližující (TELE) předsádky. Z elektrického příslušenství je zřejmě nejfrekventovanějším dokupovaný náhradní akumulátor; a dále také i nabíječka do auta, externí mikrofon a poměrně často i přídavné světlo. Mezi tzv. mechanická příslušenství zařaďme zejména stativy a opěrky. Každý uživatel by měl mít přehled nejen o nejpřesnějších detailech příslušenství (zejména typu akumulátoru, průměru závitu objektivu či vybavenosti kamery přípojnými konektory), ale také mít i spolehlivě vyzkoušeno "nanečisto" vlastní užití už pořízených doplňků. Zabránění mnohým nedorozuměním, způsobených chybnou či dokonce nemožnou funkcí pořízených drobností, je zde nabíledni. Připomínkou nezapomínání potřebností při přípravě vlastní akce by byly nejen spojovány body 6, 7 a 9 tohoto desatera, ale zřejmě už by šlo o EX-polopatičnost. Dosti informací o možnostech či nutnostech volby volitelných doplňků pojednávají, podobně jako např. o variantách pořízení HW a SW ke střihu, další četné články a diskuse v čs. Internetovém éteru…

10. FINÁLNÍ ÚPRAVA: Přestože tímhletím odstavcem bychom mohli zdánlivě nosit dříví do lesa a opakovat různá moudra z oborově zaměřených serverů i diskusí, naznačme tu cosi i s pomyslným terčem "uši úplných laiků". Základní výhodou digitálního videa je, že jej lze beze ztráty kvality a velmi jednoduše kopírovat a zpracovávat v počítači. Ne že by se ony analogové záznamy nedaly patřičnou kartou kopírovat na HDD a editovat podobně, ale přece jen cesty pro uložení alfanumerických souborů jsou jednodušší. Přestože přibývá videokamer s možností stahování videa v plné kvalitě přes USB 2.0, bude se zatím s výjimkou kartových- a DVD-přístrojů orientovat většina uživatelů (i softwarů) na známý pojem IEEE1394, jenž se nazývá také i-LINK nebo Fire-Wire. Moderní základovou desku počítače lze v současnosti už samozřejmě koupit s integrovaným digitálním rozhraním F-W, ale ani do většiny starších PC by neměl být problém doplnit PCI-řadič (či PCMCIA-řadič do notebooku) na patřičný slot v PC-desce. Součástí takového řadiče bývá obvykle i 6/4-DV-kabel a základní software. Editačních SW ostatně existuje celá řada a vyzkoušením demo-verzí se dá orientovat i zde, nejen časté diskuse to naznačují…

Další tipy k jmenovaným rozumům - aneb něco navíc?

Bezpečnost: Dlužno dodat, že problematika bezpečnosti není logicky jen o videokameře samé a její ochraně před nenechavci, ale kupodivu (?) i o bezpečnosti samotného kameramana. Různé státy mají totiž různé zákony a z toho vyplývající eventuální postihy nežádoucího natáčení. Nech jsou všichni uživatelé opatrní alespoň tak, aby se nemohli dostat nikdy do křížku se zákony kterékoli země…
Diskrétnost: S předchozími řádky evidentně související budiž tato zmínka o estetičnosti a tzv. skrytých kamerách. Zdaleka ne veškerá legrace je opravdu k smíchu, jako to ostatně dokazují i mnohé televizní relace. Podobně i jakási pohlednost natočených záběrů může být vyšší nebo také bohužel zhýralá. Potvrdí to ostatně každý distingovaný točič - účastník porodu a podobných radostných událostí. Kdo natočil někdy opravdovou tragédii, ten ví, o čem to je…

Pozor na dovoz! Následující řádky nech čtenář nehodnotí jako spolupráci s celními úřady (:-D). Problém dovozu videokamery ze zahraničí totiž není zdaleka jen v úspoře neprocleného přístroje, jež ostatně v EU už padla. Nabyvatel by měl mít na paměti, že např. vzdálenost záručního místa několik set či tisíců kilometrů nebude pro eventuální servis ničím výhodným. Zvláš na pozoru se ale musí mít každý kupující v zemích s televizní nornou NTSC: Koupí kamery s tímto systémem může začít kolotoč starostí a problémů, končící nejčastěji velmi levným prodejem vytouženého přístroje. Nekompatibilitu TV-norem NTSC a PAL asi nejlépe naznačují občasné záběry hokejové ligy z amerického kontinentu: a to jsou televizní studia nepochybně vybavena zcela jinak oproti běžným domácnostem. Při nákupu jakéhokoli modelu v zahraničí tedy vždy hlídat logo: PAL. Vstupem do Unie se sice do jisté míry změnil i tzv. problém WIDE-WORLD-GARANTY, ale zatím lze podle většiny indicií soudit, že čs. servisy neuznávají na přístroje odjinud plnou záruku…

Pozor na vstupy! Stále se ještě často stává, že si kameraman zakoupí digikameru se zablokovanými vstupy (rozumějme nezprovozněnými, nefunkčními) a bláhově se domnívá, že někdy v budoucnu si je nechá snadno softwarově odblokovat (zprovoznit). Naše dostupné informace jsou stále takové, že počínaje modelovými řadami od jara roku 2002 jsou všechny takto prodávané modely rozhodujících producentů pečlivě "ošetřeny" hardwarově a jejich odblokování je k datu tohoto povídání neproveditelné (!). Naopak po zakoupení zachovalého digitálního stroje s datem výroby až do modelových řad zimy 2001/2002 je pravděpodobnost možnosti tohoto vylepšení vysoká. Jen připomeňme, že raději než svépomocným snažením souborem staženým z Internetu je lepší obětovat několik stokorun a svěřit svou kameru odborníkům…

Kutil opravářem? Varujme na tomto místě každého, kdo se pouští do svépomocné opravy kterékoli videokamery! Jakýkoli zásah do (ne)funkčnosti tak složitého přístroje, jakým moderní videokamera bezpochyby je, může mít za následek několikanásobné prodražení následné nápravy odborným servisem. Uživatel má v duchu návodu k použití vcelku přesně vymezeny možnosti eventuálních zásahů: případná výměna záložního mini-knoflíkového Li-článku, očištění LCD-panelu nebo hledáčku s minimální (!) demontáží jeho podlouhlého těla (u starších a větších přístrojů to lze) jsou některými z nich. Rozumný kameraman se nepokouší ani o případné vytažení kazety s namotanou páskou v mechanice kamery anebo amatérskou opravu poškozených částí například po pádu svého přístroje…

Co digitální efekty? Eventuální používání digitálních efektů lze doporučit teprve dobře zaškolené obsluze videokamery. A už jsou v záběrech užity přechodové (prolínačka apod.) nebo obrazové (mozaika, černobílý obraz atd.) EFEKTY, nebude je pak možno odstranit bez zkracování či vymazání možná i důležitých scén. Nakonec: střihové programy umožňují vlastní tvorbu efektů uvedených skupin - přechodové i obrazové...
ZOOM: Velmi častým a "divokým" používáním přibližovací funkce videokamery dosáhne kameraman obvykle zcela nežádoucího efektu. Jednak se často stává, že funkce ostření bude zaostávat za rychlými nájezdy na detail nebo přejíždění do stran (švenkování) a navíc se bude logicky projevovat mnohem více nemožnost udržení stability při takovém natáčení. On ani elektronický či optický stabilizátor obrazu (viz Slovníček) není všemocný a záběry s větším digitálním přiblížením také nečiní žádné potěšení. Plynulé a pokud možno pomalejší najíždění na detail bude ve výsledku vypadat podstatně uspokojivěji, než bleskurychlý ZOOM v trvání jedné vteřiny. Logickou (tolerovatelnou) výjimkou rychlého odjetí z detailu bude například přechod z detailního záběru naší ratolesti na celou plochu sportovního hřiště anebo podobná situace při odjezdu z napjatých rysů táty-svatebčana do plného záběru…

Tak hledáčkem nebo LCD-panelem? Vývoj videokamer zaznamenal několik důležitých mezníků. Jedním z nejvýraznějších momentů byl začátek strojů s výklopným LCD-panelem. Přestože se takto vybavené videokamery prodávaly v prvních letech sporadicky - vše začalo s modely Sony FX-730 a SC5/SC7 v roce 1994 - dnes už je digitální videokamera bez tohoto LCD asi těžko dostupnou. Velká část uživatelů si zvykla s vyklopeným LCD-panelem i natáčet. Pokud to kameramanovi či kameramance vyhovuje, může takto zaznamenávat všechna svá díla. Ale je zde nutno mít na paměti, že takový způsob natáčení může mít za následek podstatně rychlejší vybití akumulátoru - příkon je vyšší až o 1/3 - a podstatně hůře udržitelnou stabilitu vlastní mašinky. Doporučení? Není-li to pro začínajícího tvůrce proti jeho přesvědčení, měl by se spíše naučit pracovat s hledáčkem. Odpadnou tak např. i potíže s přehledností videa na prudkém slunci a s výjimkou situací, kdy opravdu nezáleží na kapacitě používaného akumulátoru, bude logicky k dispozici větší rezerva potřebné energie k delšímu nahrávání. Pochopitelné výjimky z tohoto doporučení jsou pro všechny uživatele se slabším zrakem, protože ani dioptrická korekce hledáčku nevyrovná více než udávaných +/- 3 až 4 dioptrie…