První z „Trojice Svaté“: SONY - 1

neco

Ptáte se, jaká že drzost mě to popadla, že vůbec určuji jakousi mou „trojici svatou“ mezi výrobci videokamer? S přihlédnutím k tomu, že naše firma „vyrábí“ pěknou řádku let (dělám to poctivě nejméně od roku 1992) poměrně vysoká čísla co se týče prodeje videokamer (v současnosti 500-600 ks ročně, ale bývalo to i přes 800), troufám si stanovit právě já a právě zde na našem Webu „videokamery.cz“ zmíněný triumvirát coby rozhodující (podle našich zkušeností) v počtech prodejnosti - v našem regionu střední a východní Evropy. Snad už všem došlo, že mám na mysli tři opravdu vůdčí firmy oboru: Sony, Panasonic a Canon.
Dokonce v našem firemním logu donedávna býval obrys někdejší šlechtičny – tříčipové VX-1 (koukněte na žlutomodré logo s profilem kamery)…

Jedině těmto "vlastníkům tak obrovského potenciálu a nezměřitelného Know-How", jakým výrobci videokamer v čele s japonským Sony nepochybně jsou, jest dovoleno téměř vše - a "velikán Sony" nám to dokazuje na každém kroku: Byl to ON, kdo stál na „začátku cesty“ u zrodu analogového systému 8mm (psal se rok 1985); a byl to „pan Sony“, kdo opět „vepředu spolupředstavuje“ nadřazený systém Hi8 (rok 1989).

neco
Tentýž SONY uvádí v roce 1990 svůj vůbec první „kompaktní“ přístroj a zase stejný „Mr. Sony“ dává na rozvíjející se trh amatérských přístrojů v roce 1992 svůj stabilizátor obrazu (vyobrazený model TR805 byl dle dostupných informací vůbec prvním).
Z dalších mimořádností musím uvést začátek éry videokamer osazených výklopným LCD-panelem (1993: tehdy - a tady – v podstatě nepochopeno), průkopnictví v Li-ION-akumulátorech, úvodní kroky do světa digitálních mini-DV přístrojů (1995) a systém „dlouhé výdrže“ STAMINA, zaváděný od modelových řad 1997.

neco
A je to opět Sony, kdo boří zvyklosti a konvence nejvyšší mírou: dnes jediný výrobce na světě, jehož „maloobchodní“ výrobní sortiment videokamer obsahuje čtyři(!) nahrávací systémy záznamu pohyblivého obrazu – analogový Hi8, digitální D8, miniDV a microMV - tedy kombinaci pro každého menšího než Sony přímo vražednou!

neco

A je to zase veliký Sony, jenž jediný produkuje (tolik let) tak rozsáhlé příslušenství včetně podvodních pouzder, elektrických, optických a světelných doplňků nebo takových libůstek, jako jsou třeba „video-walkmany“ 8,Hi8 i mDV (i s tímto kouzelným přístrojem GVS-50 jsem si v roce 1996 hodně vyhrál), mix-pultíky nebo foto-tiskárny (a to zde nepíšu o AIBOvi)…

A jak už teď tuším (a mé závity probírají detaily), představování obou hlavních „Superrivalů“ (Canon a Panasonic) bude obsahovat zřejmě velice podobné „okřídlatiny“ a superlativy, protože i v případě zmíněných konkurentů je o čem mluvit…

neco

Dovolte mi tedy nakukovat pro vás nepravidelně a pamětnicky do šerého dávnověku VIDEOKAMER, této pokrokové záznamové techniky (vzhledem k rychlosti rozvoje elektroniky omluvte předchozí formulace – jaksi možná kulhavé srovnání mého příměru „šerý dávnověk“). Pokusím se nastínit podle vlastních pamětí a vědomostí, dostupných katalogů s technickými daty a (možná - doufám) také s vaší pomocí opravdovou „mapu“ toho, co pro maloobchodní trh našeho regionu znamenaly jednotlivé firmy oboru. Všem pamětníkům zboží Sony z firmy TUZEX se omlouvám, ale opravdu profesionálním samoukem svého oboru jsem se postupně (a pomaličku) stával od roku 1990, takže budu mimochodem velice vděčen za jakýkoli „dobový“ prospekt z let 1985 až 1990 (půjčka, kopie, sken), totéž prosím ze sortimentu Matsushita-Panasonic a od firmy Canon potřebuji navíc sehnat cokoli z let 1991 až 1995 (psal jsem už v naší aktualitě - někdejší vrácení z jedné redakce známého periodika se nějak nepovedlo). Mé údaje tedy ponejvíce vycházejí z těch katalogových a technických parametrů, které vlastním. Ne vždy jsem schopen zaručit na 100% správnost a přesnost uváděného, protože ani srovnání technických údajů německých, anglických a českých verzí prospektových dat nepřinášelo zdaleka vždy shodu…

neco
Nuže - o čem to dnes vlastně píšu? Firma Sony byla (pokud vím) založena v Japonsku „až“ v roce 1949(!) - třeba Matsushita existuje snad od roku 1919 - a její současný výrobní sortiment ji staví pravděpodobně na pomyslné první místo mezi specializovanými výrobci audiovizuální techniky. Slovo AUDIOVIZUÁLNÍ jsem podtrhl, protože chci opravdu rozebírat jen a jen tento fenomén; a firma Sony, pokud je mi známo, nevyrábí žádnou „bílou“ (pračky, myčky, mikrovlnky, vysavače, rychlovarky, atd.)… Větší či menší sympatie si vždy zajišovala firma Sony svou vcelku výjimečnou spolehlivostí, rozsáhlým výrobním sortimentem, neutuchajícím elánem být vždy v první linii průzkumníků a nositelů pokroku a nabídkou nejrozsáhlejší příslušenství… Vzpomeňme jen namátkou na takové výjimečnosti, jakými byly třeba jejich plochá TV obrazovka (Trinitron), magnetofonový a CD přehrávač pro všechny (Walkman/Discman), zmíněná prvenství ve spoustě oborů pohyblivých obrázků (8, Hi8, LCD, 3CCD, mini-DV, Steady-Shot, Stamina) anebo další patenty, jejichž původnost si dnes mnohdy ani neuvědomujeme…

neco
Na začátku dnešní tabulky videokamer Sony (a popisuji jich do současnosti - podzim 2002 - pro náš region střední a východní Evropy přes 200, vč.2 shodných modelů) zkusím naznačit leccos z výjimečnosti „videokamerové štiky“ - respektive nastíním zásadní momenty zmíněné historie, patrné obvykle už z vlastní tabulky...

Videokamery až do ročníků 1990-92 byly většinou ve znamení větších těl a hmotností, měly mnohdy externí mikrofon - viz třeba zde vyobrazený model FX385 (typický zástupce tehdejší produkce) - a o stabilizátoru obrazu si mohly až do nahoře vyobrazeného modelu TR805 (1992) nechat jen zdát.

neco
Mnohé parametry tehdejších objektivů většiny přístrojů v čele s přiblížením (Zoom) by vyvolaly dnes spíše úsměvy, ale mnou popisovaný „šerý dávnověk“ není až tak moc šerý, že by se někdejší modely daly dnes označit za nepoužitelné. V nabídce katalogů roku 1991 se nachází ještě profi-model "V-5000", který byl v následujícím roce nahrazen vylepšenou verzí „ramenní kamery“ V-6000 (prodávala se dlouho poté – náš poslední kus „šel do světa“ až někdy v roce 1997). Tyto velké přístroje s vynikající výbavou tvořily vždy pomyslný vrchol toho, co se dalo koupit v maloobchodní síti (tehdy spíše v okolních státech směrem na jih nebo západ).

neco
A na úvodním seznamování se s tabulkou si povšimněme ještě zde vyobrazeného modelu CCD-G100 - tato miniatura nebyla vybavena mechanikou pro vkládání kazety a zprostředkovala nahrávání svým kompozitním signálem například do videorekordéru (8/Hi8). Pro svou praktičnost se už tehdy (po dvojicích - vpředu/vzadu) montovaly do „radarových“ policejních aut (Vectra, Sierra, Laguna, Passat), kde napojením na osmičkové combo (viz další obrázek) a patřičná příslušenství pomáhaly mužům zákona odchytávat provinilce (můj první vklad - asi 500,- Kčs - do této „kasičky pokroku“ popaměti situuji k Hustopečím na dálničním úseku Břeclav-Brno a přelomu let 1991/92)…

neco
Zkusme právě v tomhle místě rozdělit náš „gigantický“ článek na dvě části. Ne proto, abyste museli čekat na další díl seriálu „videokamery za pultem“ (oba díly zveřejňujeme současně), ale spíše kvůli „reálné logice únosnosti grafiky“ našich stránek…