VIDEOKAMERY.cz | RECENZE: Videokamera Canon MV750i

Velikost, hmotnost, ZOOM a výraznost MV750i...

Videokamera Canon MV750i je nejvyšším modelem tzv. spotřební sedmistovkové řady firmy a jako taková je pravděpodobně ideálním přístrojem pro široké uplatnění. Aby čtenář nemohl nabýt už na začátku dojmů o nadržování firmě Canon anebo speciálně této novinkové řadě, snažil se autor najít a zveřejnit i všechny zjistitelné zápory tohoto přístroje: dočteme se tu tedy i o nich (viz níže). Samotný přístroj je v dnešním sortimentu světové produkce spíše už větší videokamerou, ale oproti loňské řadě MV600-650i je objemově údajně až o nějakých 18% (!) menší. Pro pořádek si tu zopakujme míry - 53x95x139mm - a hmotnost: ta je 490g shodně pro celou řadu sedmistovek. A hned si uveďme pro kontrolu i loňské šestistovky: 58x103x147mm a 520gramů. Jinými slovy: žádný výrazný šok, ale zmenšení tu je a vcelku výrazné. Onen závit průměru 30,5mm a uspořádání akumulátorových kontaktů BP-5xx zůstaly, stejně jako odstupňování přiblížení. Loňské MV600 až 650i - 18-22x ZOOM - mají i letošní modely řady MV7xx: od nejnižších 700/700i (obě mají 18xZOOM) přes 730i (20xZOOM) až po MV750i s 22xZOOM (a nadto nepoužitelným 440násobkem, jemuž už spíše říkáme zvětšení)…

Skladnost? O tom je - do jisté míry - moderní amatérská videokamera, má-li být pohotová. Je tu tedy jakýsi novodobý fenomén "zastrčení do kapsy bundy nebo malé ledvinky", kdykoli je tohle možné - a tedy pohotové používání záznamové mašinky vždy, když to umožňuje situace. Po téhle stránce bude těžko něco spotřební řadě Canon vytknout. O centimetr užší než je například konkurenční Panasonic GS22-55 a prakticky stejně placaté jako řada Sony HC (ta je tenčí jen o 3mm). Je pravda trochu vyšší a o pěkný kousek delší než zmínění konkurenti, ale zkouškou pocitů z ergonomie už se s námi nejeden kupující shodl, že rozměry vyhovuje prakticky každé ruce kameramana. Standardní uspořádání ovládacích prvků bez jakýchkoli experimentů už klasicky navazuje na všechno z minulých řad, co se dalo označit za dobré: tlačítko hlavní nabídky je umístěno za LCD-panelem a ovládací troj-funkce (nahoru-dolů-zatlačit) pro hledání v menu taktéž (obrázek zde vlevo). Není tedy nutno LCD vyklápět, chce-li uživatel něco v nastavení měnit - tedy tohle platí pro většinu funkcí. Nakonec ani pro přehrávání v TV - kdy kamera využívá externí obrazovku pro předvedení pořízeného díla - není nutno vyklápět LCD-panel: i tlačítka volby posuvu pásky jsou mimo - tedy nad panelem. Tím sice není dána geniálnost přístroje, ale pro porovnání s některými stroji konkurence se údaje z tohoto odstavce také mohou hodit…

Průchodnost konektorů a ovládání videokamery...

Konektory u MV750i jsou standardně průchozí oběma směry a to včetně převodníku DV/AV. Pro všechny, kteří zatím tápou v názvosloví, opakuji: převodník znamená u digitální videokamery toliko možnost protáhnout analogový signál například z videa přes kameru přímo na HDD počítače a tak jej digitalizovat. Funguje to i obráceně, což zase může sloužit pro případnou nahrávku zpracovaného díla na kazetu VHS - ne každý příbuzný a známý by si to měl na čem přehrát, pokud by obdržel jako médium DVD, že ano. Zprovozněné vstupy včetně převodníku nejsou dnes žádnou zvláštní výjimkou, ale pro porovnání je nutno uvést, že například Sony a Panasonic tuto výbavu nabízí proti základním modelům Canon až s 20-30%-ním příplatkem. A to se nechci opakovat s barevnými hledáčky nebo schopnostmi transfokátorů. Takže: kromě tzv. standardního digitálního rozhraní IEEE1394 (oboustranně průchozí Fire-Wire) tu máme USB, jež i zde slouží pouze pro stahování dat z paměové SD-karty: fotek nebo komprimovaného videa. Vedle Fire-Wire je MV750i vybavena zdířkou S-Video - tedy možností dokonalejšího přenosu analogového obrazového signálu do přístrojů s tímto konektorem. Dodejme, že onen známý pojem S-Video je pouze pro přenos obrazu - zvl᚝ jasové a barvonosné složky - a při jeho použití je potřeba si ještě z konektoru A/V (na obrázku je nad USB) vytáhnout oba stereo-kanály zvuku. První nedostatek, jež lze MV750i vytknout, je absence mikrofonní zdířky, jako ostatně u celé řady MV7xx. Podle popisu producenta i podle našeho zkoušení je sice letošní řada odhlučněna od mechaniky speciálními obvody docela výrazně, ale ta zdířka chybí: nejen pro natočení koncertu naší ratolesti by externí mikrofon mohl určitě pomoci…

Plynule k ovládání. Tady bude těžko hledat jakékoli mouchy. Vynikající ergonomie je u řady (nejen) spotřebních kamer Canon už několik let jedním z hlavních pilířů prodejnosti. Videokamera dobře padne do malé i větší ruky uživatele a všechno je japonskými vývojáři uzpůsobeno opravdu pro lidi: přiměřeně velké - nebo přiměřeně malé, chcete-li - tělo MV750i je "vyladěno" opravdu dobře. Neodpustím si tu zopakovat porovnání držení nových strojů Canon a Panasonic - v mé pravičce střední až menší velikosti. Všechno je tu na dosah prstů, jak se sluší a patří. Psal jsem tu druhdy o tom, že ergonomie současných videokamer Canon je tak dobrá, že se o tuto stránku jejich přístrojů přestávají otírat i nejzavilejší odpůrci značky. Kdybych si měl dovolit alespoň malý šouch i tady, pak poznamenávám, že pro vyklopení LCD-panelu je potřeba mít úzký palec (ukazováček) nebo pevný a pěstěnější nehet. Alespoň tak nám to naříkavě prezentoval minulý týden jeden kupující při otevírání panelu se svým "lopatkovitým" palcem (na doporučení začal používat méně hřmotný ukazováček). Na detailu jakéhosi vyklápěcího úchytu (obrázek je u třetího odstavce kousek výše) by mělo být vidět, proč může činit potíže. Ale ani ostatní firmy na tom mimo jiné při dnešní miniaturizaci nejsou lépe, a to ani při spodním vyklápění…

Rozlišení, výbava, botička a stabilizace přístroje...

Technická výbava stroje zahrnuje dnes nejpoužívanější klasický CCD-čip firmy Sony s rozlišením 800.000 pixel a úhlopříčkou 1/6". Vedle JVC je ale Canon jedinou firmou, jež z takovéhoto počtu bodů dostává fotky s rozlišením 1.024x768 bodů (ano násobek je 786.432). Ukládání na SD-karty tedy nabízí výrazně větší fotografie - a to i datovou velikostí - než konkurence Sony a Panasonic (640x480), bavíme-li se o rozlišení CCD 800kPx. Pro porovnání jsme pořídili snímky v plném rozlišení z MV750i a vedle nich zde má možnost čtenář porovnat maxima z Panasonic GS55 a Sony HC30 (kliknutí na plnou velikost je nutné). Výklopný LCD-panel je také jedním z nejvíce unifikovaných dílů současného světa amatérských kamer: je 2,5" velký (6,35cm úhlopříčky) a má 112.000 zobrazovacích bodů. Barevný hledáček je udáván s celkem 113.000 body a úhlopříčkou 0,33" - přepočítejme si i tohle na metrické míry: téměř 8,4mm. Expoziční rozsah je u celé řady MV7xx stejný - 1/6 až 1/200 vteřiny - a počet efektů také: 18. Přední panel kamery prezentuje jeden z větších rozdílů: jedovatý reflektorek plně barevného nočního natáčení. Je sice logické, že pro velice zpomalenou expozici musí oba subjekty - tedy kamera i zabíraná scéna - zůstat zcela v klidu (nastalo by stroboskopické rozmazání), ale pro praktické použití je to asi nejlépe využitelný režim nočního natáčení. A - nakonec on i takový stroboskop může mnohému uživateli připadat docela efektní, že ano…

A hned zase k další výtce, i když nevím, jak mnoho důležité. I přes ujištění v české verzi firemního prospektu o kamerách roku 2004 (že lze nasadit světlo VL-3) zde oproti loňskému nejvyššímu modelu řady MV650i CHYBÍ kontakty v botičce příslušenství! A sakra, řekl jsem si po tomto zjištění - tak to už je druhý příklad, kde se šetřit asi nemuselo. Netuším výrobní cenu takové "inteligentní botičky" a jejího propojení k vnitřní struktuře kamery - asi nebude stejně zanedbatelná jako u výše zmíněné mikrofonní zdířky - ale komu se budou prodávat praktické doplňky s nemalými cenami (světlo VL-3 například)? No nic, za ty peníze mávněme rukou a konstatujme, že stále popisujeme "jen" spotřební model, i když vrchol základní řady. A pro tápající potenciální kupce ihned dodejme, že ani takový Panasonic nebo JVC žádnou aktivní (inteligentní) botičku v základních řadách nemívají. A když jsme uvedenými zápory - absence zdířky mikrofonu a kontaktů v botce plus rady o detailu vyklápění LCD - vyčerpali většinu zjistitelných chyb, přejděme k dalším údajům a náznakům prvních poznatků při používání…

Canon stabilizuje! Na rozdíl od námi zveřejněného principu JVC a Panasonic má Canon ve své výbavě patent Sony (to si snad správně domýšlíme): elektronický stabilizátor se senzorem detekce vibrací, jenž opravdu účinně (!) stabilizuje. Přestože tuším, jakou polemiku mohu vyvolat mezi majiteli (zvláště) kamer s malým přiblížením, tvrdím, že díky stabilizaci se dá udržet při pevnějším postoji kameramana i plný 22násobný optický ZOOM, jenž má mimochodem čísla rozsahu 2,8-61,6mm. Nepatřím sice - jako odpovědný obchodník svého oboru - k ortodoxním vyznavačům zásady ZOOM-u není nikdy dost, ale každý konzument mi asi potvrdí dobrý pocit z (například) nadvýkonu motoru automobilu, i když jej naplno využije spíše zřídka. No a nyní ještě rychle k dalším parametrům: vedle světelnosti objektivu 1:1,6 a závitu s již uvedeným průměrem 30,5 zde máme k dispozici vymoženost nevídanou: podobně jako u doprodávaného typu MV650i (2003) je v příslušenství širokoúhlá předsádka WA30,5 (viz dále), jejíž stříbrná verze v červeném blistru Canon - označena jako WD30,5 - stojí přes 4,5 tisíce (!), tedy tzv. doporučené maloobchodní ceny…

Na předsádku bacha, ale oceníme výklopný hledáček!

Obě předsádky byly nedávno na našem WEB-u vyfoceny vedle sebe a my tu mimochodem dodejme, že vedle drobných vylepšení a nočního přisvícení bude oproti MV730i právě tato předsádka pravděpodobně jedním z důvodů (snad) úspěšné prodejnosti MV750i, vždy rozdíl tzv. MOC mezi oběma přístroji (MV730i a MV750i) je jen 1.500,- korun. Ale teď přijde několik informací s šokovým výsledkem: předsádka ze sady MV750i má udáváno rozšíření záběru dokonce 0,6x (originální WD30,5 nabízí 0,7x), ale při jejím použití je uživatel omezen jen opravdu na širokoúhlé záběry. Proč? No: protože najetím kamery na jakýkoli detail s touto předsádkou už kamera (bohužel) není schopna zaostřit! My odhadujeme uvedenou ne-vlastnost na rozsah přiblížení od cca pětinásobku optického přiblížení až do maxima. Tedy: přiblížíme-li záběr blíže, než uvedený (zhruba) čtvrtinový rozsah maximálního přiblížení, kamera už nezaostří. Zkoušeli jsme si uvedené předsádky přikládat i k oku - a co byste řekli: mají opravdu zcela jiné optické vlastnosti! To znamená, že například originální (volitelná) WD30,5 vidí svět u oka člověka normálně (zjevně 2 jiná skla), zatímco přiložená WA30,5 činí zraku - v pomyslné mezi tolerance "úplně normální oko" - zcela neprůhlednou záležitost (tedy spíše velmi rozmazanou). Ukázky fotek s předsádkami a bez nich jsou o kousek níže…

Výsuvný a výklopný tubus hledáčku! Další z pozitivních informací, respektive prvků výbavy, ke kterým se Canon, na rozdíl od konkurence, vrací. Spíše tedy přesněji řečeno: ani loňská řada nebyla omezena ve vyklápění této části hledáčku, ale u letošní výrobce opět doplnil onu vymoženost, jež může být - vedle nenucení rovného držení kamery před obličejem - oceněna po nasazení velkého akumulátoru. Pro srovnání opět vezměme oba největší giganty světové produkce: nejen Panasonic, ale už i letošní modely kamer Sony mají tento nemožný tubus bez možnosti vyklopení nahoru. Nabádání k používání vyklopeného LCD-panelu je u zmíněných konkurentek více než zjevné, ale neodpustím si tu znovu zopakovat, že právě přes hledáček je kameraman zabořen více do děje, neruší jej slunce ani okolí a v neposlední řadě má kamera menší konzumaci energie - udává se až o 30%. Samozřejmostí je korekce dioptrického stavu oka uživatele, o níž se zmiňuji jenom tak pro pořádek - na hledáčkovém tunýlku (tubus) je to malá páčka zespodu. A ještě k tomu LCD-panelu: samozřejmostí jsou možnosti přehrávání i s doprovodem zvukové stopy. K tomu slouží na miniaturkách různých firem reproduktor s umístěním (obvykle) pod LCD. Canon má ale tento reproduktor z opačné strany, což není (tedy určitě nemá být) vada, jen poukázání na zvláštní umístění. Regulace hlasitosti se provádí malým otočným voličem, jenž slouží v nahrávacím režimu jako volba a potvrzování zvolených nabídek: viz detail ovládání zde - pod SD-slotem…

Natáčení s videokamerou Canon MV750i je - v rámci amatérského segmentu - pohoda sama o sobě. Při vynikajícím držení a skladnosti do bundy či ledvinky může být kamera pohotovou společnicí ve všech situacích. Svou minimální hmotností nezatěžuje uživatele kdekoli a ani celotýdenní pobyt v kapse lyžařské bundy by neměl dělat "běžně vzrostlému chlapovi" žádný problém. Kamera samotná má (subjektivně) o něco menší problémy se špatným světlem, než se jeví u konkurence (větší průměr objektivu), ale zde se sluší uvést, že jsme neporovnávali jiný než konkrétní vyfotografovaný kus - přestože jsme jich právě měli na skladě několik beden (baleny jsou po čtyřech kusech do větších krabic čili beden). Výrazně se nám také zdál lepší zvukový záznam, respektive jeho (ne)rušení od mechaniky přístroje. Tady se ale hned kvůli objektivitě sluší uvést pocit novopečeného majitele ze středních čech, kterému se zdála hlučnost nevyhovující a na naši radu se obrátil na nejmenovaný pražský autorizovaný servis. Jak asi správně čtenář tuší, onen servis u vysílače v Praze pocit zákazníka usměrnil s tím, že je to v mezích tolerance. Zkusíme se s tím majitelem MV750i spojit a porovnat jeho nahrávku s dvěma-třemi našimi kusy. Uvidíme, je-li modelová řada MV7xx jinak tichá (hlučná) kus od kusu anebo mají holt v Praze předem zadané mantinely k posuzování pocitů zákazníků…

Tak mladá a už má medaili (na Interkameře v Praze)…

Co dodat? Dnes musí každý soudný čtenář uznat, že žádný "rektální alpinismus" ke kamerám Canon se nekonal. Vynikající věci byly vyzvednuty, zápory vyjmenovány a výhodnost výše uváděné veličiny cena/výkon je u modelu MV750i nepopiratelná. Jednoduchým porovnáním konkurenčních modelových řad rychle zjistíme, že právě dnes popisovaný stroj je na trhu naší zemičky absolutně nejlepší volbou mezi amatérskými kamerami. Připomínám, že se zde stále bavíme o cenové kategorii "kolem dvaceti tisíc" a v té mají hlavní konkurenti buď minimum výbavy anebo vůbec žádný model - a Canon nabízí rovnou nejvyšší model spotřební řady! Má minimum nedostatků k vytknutí, maximální výbavu za rozumné peníze a snad by letos mohl uspokojit nejširší obec amatérských kameramanů. A vzhledem k tomu, že moderní amatérská videokamera je na hranici "morálního stárnutí rychleji než je její záruční doba", předkládám zde čtenářům volbu dobře vynaložených peněz za praktický a vybavený stroj. Mimochodem: ti co fandí Sony - zde je jejich CCD, jenž už letos dává Sony i do svých spotřebních kamer, tedy 800kPx a 1/6". Procesory Canon ale nejsou nic druhořadého! A věděli jste, že snímače Sony jsou vyráběny v Japonsku zase na strojích, jež dodává Canon? To je ale gulášek, co…

Závěrem snad jen tolik, že vyobrazené pohledy na videokameru Canon MV750i by měly dost názorně naznačit detaily i krásu samotného přístroje - i když posuzování krásy je samozřejmě zcela subjektivní. Získání ocenění zlatý objektiv - v kategorii "nejlepší mini DV-kamera do 30-ti tisíc" - na právě probíhající pražské výstavě INTERKAMERA 2004 by mohlo nepochybně trošičku doplnit naše poznatky. No a jako vždy je i v tomto článku použit originální materiál, a to zejména v čele s ukázkami fotografického režimu - nakonec si to může každý ověřit sám. Uložte si zvětšenou fotku do libovolného adresáře na svůj HDD a pak si pomocí pravého tlačítka PC-myšky už snadno ověříte ve "vlastnostech" (a dále "souhrn" a případně ještě "zjednodušení"), z jakého přístroje (a rozlišení) byla fotka pořízena. Toto pravidlo se samozřejmě týká jen tzv. plných fotek, jež nebyly nijak editovány (digitální fotky). Znalejším PC-problematiky se u samotného závěru této recenze omlouvám za polopatistickou formu vysvětlení, on ne každý je génius na počítače, že ano…

Snažil se dnes - aspoň trochu - popsat krásný přístroj, pomyslnou
"královnu spotřebních amatérských krasavic", Canon MV750i:
Petr Jelínek