Sony HC51-53-62: miniDV po soumraku?

Související odkazy k článkům "v útrobách" těchto slavných našich-vašich stránek tentokrát částečně nahradí Honzův text, dávám mu už konečně slovo, protože sdělí ctěnému čtenářstvu zepár tajemství, z nichž některá jsou novotami i pro p. Správce (:-D). Dalšími z novinek, které se nám dostaly do rukou v jarní době plné očekávání, jsou tři mini-DV japonského giganta; s původním názvem Tokyo Tsushin Kogyo, obchodujícího "až" od roku 1946 (Poznámka PJ: Canon od r. 1933, JVC od r. 1927 a Mastushita dokonce od r. 1918!). Současný název vznikl spojením latinského slova "sonus" a tehdy prý velmi oblíbeného slovního spojení "Sonny boy" - značícího mladého člověka volného a průkopnického ducha. Malá společnost živící se opravami elektrických zařízení a výrobou vlastních drobných spotřebičů (například na začátku kariéry měl být i automatický vařič rýže) se postupem času začala rozrůstat do celého světa a v průběhu 60ti let dosáhla z původních 20 na dnešních 160.000 zaměstnanců, čímž se Sony řadí mezi největší výrobce elektroniky vůbec (Pozn. PJ: by už to dnes taky nejni, co prej bejvávalo)…

Vrame se však z malého nahlédnutí do historie zpět k současnosti. Ta po pravdě není mini-DV kazetkám úplně nakloněna. Co naplat, že tyto pásky mají v porovnání s ostatními formáty nespornou výhodu v nejvyšším datovém toku a tím tedy nejvyšší obrazové kvalitě. Většina uživatelů již dává přednost pohodlí a uživatelské nenáročnosti harddiskových či kartových kamer. V Evropském měřítku se proto loni stal neprodávanějším formátem Harddisk s 29,9 % z celkového prodeje, 28,4 % připadlo na DVD-kamery, což aspoň v našich očích vypadá trošku nereálně, ale ve zbytku Evropy je tento formát asi oblíbenější než v naší prodejně. Kamery se záznamem na mini-DV pásku obsadily třetí místo (24,4%) a poslední zatím zůstaly kartovky (2%). To vše ve standardním rozlišení. Zbylých necelých 16 procent připadlo na vysoká rozlišení. Do budoucí sezóny se však počítá s jasným ústupem mini-DV a DVD kamer a naopak s velkým boomem kartových modelů, což ostatně naznačil skvělý nástup kartovek Canon, jež se zatím v naší prodejně moc neohřály a rychle se vydávají opět (protože odtud k nám vlastně přišly) do světa…

Tato fakta znají i největší výrobci videokamer a asi hlavně proto se na letošek věnovali spíše novým kamerám jiných formátů, než mini-DV. V této sféře se tak pouze víceméně zopakovaly loňské DV-modely jenom v lehce pozměněném kabátu a nejinak je tomu u Sony. Zatímco do loňska velmi úspěšně bojoval s třímegovou HC96kou, letos útočí na zákazníky s triem modelů, ze kterých ani u jednoho není použit snímací čip větší než 1/6 palce, v případě HC51 a HC53 s 800tisíci, u HC62 s 1,07milionem bodů. Všechny tři kamery se tedy řadí do třídy lowend a snaží se zaujmout pouze nenáročné uživatele, kteří chtějí slušnou kameru do desíti tisíc korun. Tím ovšem nechci nijak shazovat jejich kvalitu. Mini-DV má pořád své kouzlo a obraz z těchto kamer je v porovnání se stejně vybavenými (a přesto dnes dražšími) harddiskovkami kvalitativně lepší a pro editaci videa určitě vhodnější...

Zaměřme se nyní na nejvybavenější z této řady, tedy HC62; a vyjmenujme si v rychlosti její parametry. O snímacím čipu již řeč byla a tak přejděme k optice. Ta je stvořena v kooperaci (nebo s jakousi licencí) s firmou Carl Zeiss, což by samo o sobě mělo zaručit její kvalitu. Ohniskový rozsah se pohybuje od 2,5 do 62,5 mm, v přepočtu na kinofilm 36-900 mm v režimu 16:9; no a řečí laika je tu tedy 25násobné přiblížení. V závislosti na transfokaci se také mění světelnost objektivu: tedy od 1,8 do 3,2. Elektronická stabilizace je u videokamer lowend téměř pravidlem, jedinou výjimkou je již delší dobu Panasonic, v tomto roce zastoupený modelem NV-GS90. Pozitivem Sony jistě zůstává přítomnost závitu, v tomto případě 30 mm, což dovolí uživateli našroubovat před objektiv libovolný dostupný filtr nebo předsádku. Pro úplnost ještě doplňme informaci o krytce objektivu. Ta je stejně jako loni vestavěná, mechanická a posuvná páčkou na boku…

Tvar kamery opět oproti loňsku nedoznal velkých změn. Tělo se svými rozměry 114 x 85 x 63 mm nepatří mezi nejmenší, ale zdaleka ani největší přístroje na trhu. Odpovídající váha 390 g trošku napovídá o plastovém provedení přístroje. To je nejvíc poznat na výsuvném hledáčku, který bohužel nemá žádnou gumovou očnici a jeho užívání není moc pohodlné. Na druhou stranu buďme rádi za něj. Standardem se sice rychle stává natáčení přes výklopný LCD panel - tento způsob v současné době využívá většina amatérských kameramanů - ale zkušenější točič nedá na kukřík dopustit. Hledáček je samozřejmě barevný, širokoúhlý a se 123,2tisíci body. Stejný počet bodů má také výklopný LCD-panel o úhlopříčce 2,7 palce. Ten zároveň díky dotyko-povrchu displeje slouží jako hlavní ovládací prvek celé kamery a kromě spouštění nahrávání a transfokace nastavuje veškeré funkce. Pokud jsem označil hledáček za nezbytnost pro všechny zkušenější točiče, "touch panel" by se dal označit jako přesný opak. Na druhou stranu pro běžného uživatele je toto ovládání velmi jednoduché a přehledné a při natáčení v automatu absolutně bezproblémové. Jediné, co na tomto způsobu vadí pořádkumilovným uživatelům, je neustálá nutnost leštění displeje jemným hadříkem…

Jak jsem poněkud výše naznačil, MENU kamery působí velmi přehledně a jednoduše. Po stisku příslušného místa na displeji vyskočí rychlá nabídka nejdůležitějších funkcí, která se dá navíc podle vlastních potřeb měnit. Sony mezi tyto funkce zařadil výběr přednastavených scén (svíčky, sníh, portrét, sport…), jas displeje, manuální ostření nebo nastavení expozice. Hned na prvním místě svítí velký nápis MENU, který nás přenese do široké nabídky všemožných voleb od nastavení rychlosti nahrávání (SP, LP) až po nastavení jazyka (nechybí čeština) nebo času. MENU je opravdu obsáhlé a v podstatě opět stejné jako u loňských modelů. Drobné změny se naopak dočkala konektivita. Ne že by snad chyběl AV- nebo DV-výstup, ten se však pro letošek u HC62 proměnil také ve vstup a tím dovoluje uživateli nahrát si upravený záznam z počítače zpět na kazetku a archivovat si tak své filmy v podstatě na věčné časy. Kromě nejslabší HC51 mají také obě zbývající kamery slot na Memory Stick Pro DUO a USB konektor. Tato kombinace dovoluje pořizovat statické snímky a následně je stahovat do PC na disk…

Přejděme však již k praxi. Prvním (a musím říct - pro mne kapku nepříjemným) vjemem byl hmat. Kamera se mi trošku špatně držela, především díky mým delším prstům a nevhodnému umístění páčky zoomu, ke které jsem musel prst hodně ohýbat. Pro člověka s menší rukou tento problém však snad odpadá. O hledáčku jsem již psal, o elektronické stabilizaci ještě moc ne. Kamera stabilizuje velmi dobře, a to i při dost velkém přiblížení. Nedostatkem všech kamer třídy lowend zůstává stále nízká citlivost na světlo. Od čipu s úhlopříčkou 1/6 palce se nedají očekávat zázraky, a tak při osvětlení horším než výborném obraz šumí a stává se lehce neostrým. Sony v tomhle rozhodně není výjimkou. HC53 a HC62 pak také nabízí fotorežim. Snímky se ukládají na karty MS Pro Duo v maximálním rozlišení (u HC62) 1152x864 bodů a ani jedna z kamer nemá blesk. Z toho jasně plyne, že fotografický mód je zde opravdu jen pro chvíle nutnosti, kdy člověk fotoaparát nemá po ruce a potřebuje rychle něco (a nouzově) zachytit…

Stále stejně: kurzor ukáže název i velikost a klik zvětší!

Galerie Videosnímků a Fotografií (odstavec Správce). Hlavně novějším čtenářům zopakuji notoricky známé informace: jednak tu, že pojmem Videosnímky rozumíme obrázky vytažené pro představu čtenáře z pohyblivého videa (pojem Fotografie snad vysvětlovat netřeba) a pak také tu, že všechny mini-předlohy mají v útrobách našeho serveru připraveny větší verze v nejvyšší pořízené kvalitě, respektive velikosti fot vyjádřené součinem obrazových bodů snímků. Zleva doprava zde tedy nabízíme z Honzových zásob 4 pohlednější políčka z videa podle popisu (přiložením PC-myšky se vyjeví podlouhlý světležlutý nápis) a 4 Fotografie, které by mohly mást čtenáře obří gloriolou Správce stránek PJ - nikoli, ta ulice (5. cedule shora) má název po jiném jmenovci: snímeček pouze demonstruje schopnosti pomocného foto-režimu HC62; a současně naznačuje ve "Vlastnosti-Souhrn" (pravým PC-mouse-tlačítkem na uloženou fotku), že si náš šlompíček-Honzíček nenastavil v recenzované kameře datum (:-D). Předpokládáme, že potenciální zájemci o spotřební třídu videokamer (dejme tomu) do 10ti tisíc dostatečně pochopí, co (ne)mají v této kategorii hledat za vymoženosti…

Nové Mini DV kamery od Sony tedy nepřináší nic nového a převratného, nakonec jako i jejich konkurentky od ostatních výrobců. Tento formát ustupuje čím dál výrazněji do pozadí a je jen otázkou času, kdy se tyto videokamery vytratí úplně (Pozn. PJ: zatím snad neplatí pro HDV-druhy). Je to sice malinko škoda, stará dobrá páska je stará dobrá páska a má téměř nenahraditelné vlastnosti, ale moderní jsou v současné době harddisky a v budoucnu vše zdrtí pravděpodobně karty. Ale abych jen nesmutnil o pozvolném odchodu tohoto formátu, zkusím i doporučit. Pokud hledáte dobrou kvalitu obrazu za velmi rozumné peníze, pak jste na dobré adrese. Pokud navíc nejste VůBEC kamarád(-ka) s počítačem a máte pouze DVD rekordér, není lepšího formátu. Záznam nahrajete na pásku, DV-káblíkem propojíte s rekordérem a velmi jednoduše si celou kazetku vypálíte na DVD. Bez starostí, bez nervů a bez nutnosti použití počítače. A ještě jedna důležitá připomínka: pokud si původní originál nevymažete, máte jej zaarchivován tím nejjistějším způsobem ze všech - vyzkoušeno od uvedení mini-DV na trh (1995)! HOWG…

Odkaz k technickým datům videokamer mini-DV Sony: do stránek čs. centrály.

Už tradiční vtípek kolegáčka Jendy může dnes být námětem na kratičký amatérský videoklip: Vsadí se čech, Rus a Američan o to, kdo přeskočí ohromnou jámu. Skáče Rus. Skočí do půlky a utrousí: "Ty vole." Slyší to domorodec, vyleze z chaty a kárá jej: "Tady se takhle nemluví." Skáče Američan, skočí do třičtvrtě jámy a taky si uleví: "Ty vole." Zas vyleze domorodec a říká: "Tady se takhle fakt nemluví!" Na řadě je čech: přeskočí, vyleze domorodec a řekne: "Ty vole."

neco
Svého nejmladšího kolegu ve zbrani ochotně zredigoval: Petr Jelínek
Novinky stařičkého formátu mini-DV představil čtenářům: Jan Holub.