Videokamera a automobil

Na začátku (skoro) každé videokamery bylo auto… Tuhle zdánlivě nelogickou větu zde hned vysvětluji (snad) srozumitelným příměrem: drtivá většina zákazníků k nám přijíždí autem! To mimochodem znamená, že většina lidí-zákazníků si kupuje nejprve takové domácí služebnice, jako je lednička, pračka, TV, video a (mimochodem) také auto a pak teprve přichází pro videokameru do (mnohdy) odborného obchodu… Proč se ale rozepisuji dnes o tématu vztah videokamer a automobilů? Protože chci (pokud možno) poradit právě zmiňované mase řidičů naší malé republiky praktickým způsobem - zejména v problémech, jež si „běžný občan-řidič“ ani mnohdy neuvědomuje… Nuže - k věci:

Drtivá většina majitelů videokamer vlastní automobil! Dobře, to už jsem naznačil, ale proč o tom vlastně psát!? Právě z těch důvodů, jež mají varovat mnohé majitele kamer před vším nebezpečím, jež vyplývá právě ze vztahu kamery a automobilu, a to nejen nyní, v dobách dovolených. Začněme první důležitou zásadou: Videokamera je přes všechny prvky vyspělosti stále velice zranitelné zařízení! Ukládání v kterémkoli prostoru automobilu je nutno přikládat opravdovou vážnost, jakkoli zní tato slova mentorsky. Kamera odhozená ledabyle do kufru auta anebo položená tak, aby za jízdy pochodovala při každém zabrždění k čelnímu sklu nebo palubovce vozu, není rozhodně „vážně“ uložená! Zde chci vzkázat menšině „igelitových kameramanů“ (to jsou ti, kdo při nákupu přístroje ušetřili několik set korun za polstrovaný obal a dnes nosí kameru s příslušenstvím v igelitové tašce), že bez bytelného obalu je elektronický miláček opravdu velice ohrožen…

Videokamera může ale být i součástí automobilu! Nevěříte? Ale ano! A to nejen v nových modelech (mj. tuším např. Nissan) některých značek jako sledovací nápověda při parkování! Mrkněte na tyto obrázky zde vedle textu: Nedávno jsme měli tu možnost doplňovat elektronickou výbavu jednoho takového super-stroje, jenž slouží pro přepravu koní a současně jako velice luxusní obydlí pro lidský doprovod. Tyto kamiony jsou vyráběny na podvozky zahraniční produkce českou (!) firmou a osazovány na zadním dílu i uvnitř dvojicí kamer s kontrolním monitorem na palubovce v kokpitu řidiče. Jedna kamera zde slouží ke kontrole zvířat při přepravě a druhá pak jako i jinde využívaný pomocník například při bezpečném couvání vozu. Velice širokoúhlý záběr, černobílý obraz a vcelku omezená přehlednost TV-monitoru vzhledem k jeho malé úhlopříčce: to jsou hlavní parametry tohoto příkladu symbiózy videokamery a speciálního automobilu…

Zamykejte se v autě! No - neposmívejte se: tohle není až taková pitomina! Když jsem totiž druhdy (v polovině devadesátých let) projížděl Evropou, potřeboval jsem provést parkovací manévr k přemístění vozu po mém úspěšném dotazu na volný pokoj v hotelu (bylo to ve francouzském Grenoble) a při něm jsem na předpokládanou minutu popojíždění nezamkl vozidlo, v němž jsem coby řidič sám také seděl. Bleskovým otevřením a zabouchnutím levých zadních dveří (blesklo mi hlavou, že nějaký portýr se jde asi zeptat po zavazadlech) si u mě mladý francouzský občan otevřel nenávratnou půjčku, aby po deseti metrech úprku naskočil na silný motocykl (byl řízen jeho kamarádem). Kdo z čtenářů ví něco o problému dorozumívání německým jazykem ve francouzském státě, tomu není zřejmě třeba bližších vysvětlování, zejména o nemožnosti zkusit oznamovat cokoli francouzské policii s omezenými znalostmi evropských jazyků: běžně německy, minimálně anglicky, maturitně ruštinu. Naštěstí (štěstí v neštěstí?) jsem měl tehdy peněženku u sebe a pasy s dalšími důležitými věcmi v jiné tašce…

Nenechávejte nikdy kameru v zavřeném autě na slunci! A pokud možno ani v kufru (tam také nebývá v zaparkovaném voze klimatizované prostředí). Vyvarujete se tak nejen velice závažnému porušení instrukcí výrobce, ale především si nebudete kazit dovolenou eventuální nefunkčností vašeho přístroje. A nikdy nenechávejte kameru viditelně na sedadle vašeho auta! Ubohých zoufalců, kteří se nebudou zdráhat překonat boční okno (jež může klidně stát při následném pořízení třebas i 5-8 tisíc korun), je stále dost. A strašné představě, že zloděj prodává za několik hodin po krádeži vaši milovanou videokameru (pořizovací cena klidně 60.000,-) za 5-10 tisíc v zastavárně, je třeba dát rozhodné zábrany! Bohužel i v této kategorii průšvihů mám jeden zážitek. Ani velký a vcelku luxusní vůz neochrání svým okenním sklem „nalíčenou návnadu“: před motorestem u Brna, jenž je (a naší firmou) vybaven sledovací kamerou, jsem přišel o brašnu s kamerou, fotoaparátem, kazetami a příslušenstvím za (opět, jako ve Francii) nějakých 70 tisíc! Teď si asi říkáte: koledoval si o to. No; a právě „vo tom to je“ - vy si koledovat nemusíte, stačí zde vyslyšet zkušeného „průšviháře“…

Dejte pozor na velké otřesy! Nejen pro přepravu kamery v terénu a v tzv. džípech, ale i při běžném přemísování „osobákem“ platí snadno pochopitelná zásada: vyvarujete-li se jakýmkoli otřesům, určitě navýsost prospějete přístroji a jeho mechanice. Terénní dovolená s autem typu „off-road“ se tedy logicky musí pojistit např. obalem, jenž se bude chovat jako velmi odolným proti všem nárazům. Nejlepší kombinací ochrany je kameru dobře zabalit do pruhu molitanu a takto ji vložit do vodotěsného pouzdra, např. námi zde popisovaného
href="/view.php?cisloclanku=2003030601" target="_blank">„AQUPACK-u“, ale stejně dobře poslouží i bytelná brašna (nehrozí-li ale navíc voda). Stabilizátor obrazu pak také rozhodně nedokáže „vykrýt“ větší otřesy, jaké způsobuje (při natáčení) například divoká automobilová jízda terénem nebo třeba rychlejší pohyby živého koně... Kdysi jsem natočil tachometr půjčeného auta v plné rychlosti (Suzuki Vitara nijak mnoho nejela) a vložil to jako zpestření do záznamu dovolené. Bylo to vcelku efektní, ale o stabilním záznamu to rozhodně nebylo. Uspokojivé výsledky vykazoval pouze systém tzv. tvrdého upnutí na bezpečnostní rám automobilu, jaký od nás donedávna používal třebas závodní jezdec
href="/view.php?cisloclanku=2002070701" target="_blank">„Jan Vonka“, jehož auto je také na zdejších obrázcích. A někdejší držáky ve formě jakési veliké přísavky na boční díl karoserie či dveře (vzpomínám na firmy Hama a Unomat) už se bohužel několik let nedodávají…

Zopakujme si to: Ukládání videokamery v autě (nejen na dovolené) berte opravdu vážně, nikdy nevystavujte kameru samotnou ani s brašnou viditelně, nikdy ji nenechávejte v autě na slunci (ani v kufru) a klidně se (hlavně v cizích zemích) zamykejte. Vyvarujte se zejména větším otřesům. Pokuste se vlastní film natočit jako souvislou akci z celé dovolené tak, abyste měli doma s vlastním střihem co nejméně práce (času není nazbyt, že ano). A ještě jedno praktické doporučení: oddělte pro přepravu (nejen v autě) jednotlivými brašnami videokameru od peněz a peníze ještě od osobních dokladů. Předejdete tak možným problémům, jež nejsou v zahraničí stejně jednoduše řešitelné jako u nás.

A snad nejdůležitější opáčko: BACHA NA VODU! Zejména slaná voda vyrobí většinou už jen neopravitelný šrot, a to bohužel i třebas jen jedna kapka. Když se vám přece jen podaří kameru utopit v moři, okamžitě vyndejte akumulátor i tzv. záložní knoflík (obvykle Lithium-CR2025 či 2032) a po neplánované slané lázni kameru řádně propláchněte sladkou vodou. Zdánlivě nelogickým ničením můžete dát kameře ještě šanci na pozdější opravu. Současně se ale zříkám všech reklamací tohoto postupu, respektive prohlašuji, že jsem to převzal od servisních techniků a že vyvozování jakékoli odpovědnosti zbude pouze na samotném uživateli…

Tedy: autem na dovolenou a s videokamerou? Ano, a začněte svoje letošní videoklipy klidně úvodním záběrem na váš asi dost napěchovaný zavazadlový prostor, prokládejte dílko také občas třeba scenériemi s vaším zaparkovaným plechovým ořem v západu slunce, natočte si z okna auta (pozor na otřesy) cokoli krásné a - hlavně - vrate se v pořádku! A kdybyste nedejbůh museli dokumentovat jakýkoli průšvih, nezapomeňte, že máte s sebou v dalekých krajích (určitě většina z vás) nejen svoje auto, ale taky svoji videokameru…