VIDEOKAMERY.cz | WorkShop - číslo 16...

Od pátku 20. do neděle 22. září 2019 - tedy v právě uplynulém víkendu - proběhlo už ŠESTNÁCTÉ setkání kameramanských fandů "WorkShop". Realistické tábornické rekreační středisko v obci Sloup z éry dávného socialismu s dokonalou atmosférou pionýrských dob bylo cenově téměř stejně dostupné jako za „starých časů“. VIDEOKAMERY CZ a osoba autora dnešního článku jako garant letošní „Babo-letní“ shrnou, jak a co se za uplynulý víkend povedlo, co všechno účastníci WS16 zažili a jak se realizoval původní plán neboli harmonogram, za jehož sestavení tentokrát odpovídal sám autor dnešního textu Petr Jelínek... 

Za úvodníkem by měl autor textu, Správce i editor zdejšího Webu www.videokamery.cz všem osvětlit, že sice ve „starých dobrých časech“ prožil značnou část dosavadního živoat, ale vyznavačem oné socialistické doby rozhodně není. Ale politiku a všechno zlé pryč a jděme k věci WorkShop. Už na jaře 2009 jsme se poprvé sešli v Dobrušce, kde se ostatně konalo pod organizační taktovkou Boba nejvíc setkání ze všech (už!) ŠESTNÁCTI. Tento náš-váš Web o Srazech už párkrát své čtenáře informoval a asi i díky tomu oborová tlupa roste. A byť někteří postupně odpadávali, tvrdé jádro „WorkSopistů“ je věrné a k nim se každé další Setkání přidávají další…

Pátek 20. září 2019. Jako autor tisíců recenzí a článků (většinou) z oboru přiznám, že bytelně nesnáším začátky „kolegů“, kteří mají půjčen nějaký přístroj s úvodní citací „rozbaluji krabici s kamerou a nacházím zde…“ Jako recenzent mám málokdy „vypůjčen“ přístroj na pár hodin, ale myslím, že popis průběhu WorkShopu nelze učinit bez „žáčkovského“ shrnutí jednotlivých dnů. Příjezd účastníků do RS Sloup (www.rs-sloup.cz) probíhal tedy téměř podle plánu od 15 hodin, logicky dle odhadu každého či komplikací na nejdelší souvislé parkovací ploše v Evropě . Nakonec jsme čekali s produkťáky jen asi necelých 90 minut navíc oproti původnímu programu a už v průběhu čekání jsme si osahávali krásné značkové libůstky firmy Manfrotto, v čele se stativy, „slajdry“ a dalšími. Následovala prezentace audio-značky RØDE a v těsném sledu se dostavil i produkťák par excellence firmy Canon, který si o hodinu spletl navigační časomíru v náš prospěch. Pozdně-večerní diskusi netřeba rozebírat…

Sobota 21. září. Budíček s nástupem na snídani od 8:15 zvládli všichni a před půl desátou se jelo k první sobotní atrakci. Tou nebylo nic menšího, než jedna z nejvyhlášenějších „ďour“ v Evropě Macocha; a to i s lanovkou a volným pohybem kdekoli včetně případného nácviku gravitačního zrychlení skoku dolů . K identifikaci naší kameramanské tlupy sloužily visačky, které navrhl a vyrobil jeden z tradičních účastníků WS. Blbnutí na lanovce, koukání do propasti i případnému vyjádření odporu k ježdění na takových „vražedných závratích“ jsme vymezili skoro 2 hodiny času a následoval přesun na oběd. Ten byl zamluven na doporučení správce další atrakce v restauraci Myslivna v části Kunštát-Sychotín. Souhlasím, že na technicky oborovém Webu není standardní anonce „žrádla“, ale tohle se musí popsat: PECKA, všechno na gastronomické úrovni 1A a porce jako HROM…

Odpoledne jsme věnovali (opět předem dané) atrakci „Jeskyně blanických rytířů“, což je krásný areál hned se třemi pamětihodnostmi. Je tu tzv. smyslová zahrada, zmíněná Jeskyně a rozhledna na kopci nad areálem v této atrakci. Obec Rudka u Kunštátu má takhle postaráno o turistický ruch, přičemž základy atraktivní a unikátní Jeskyně s příslušenstvím byly dány už v první polovině 20. století. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že 13metrová socha T. G. Masaryka byla vytesána do skalního masívu v roce 1928 pro výročí České státnosti a odhalena 28. října 1928. Podobně byly do skály vytesány chodby a sochy blanických rytířů i dalších postav. Jenže od okupace ČSR v roce 1939 byly i přes dílčí úspěchy v utajování prozrazeny detaily, které vedly postupně až ke zničení původně obří sochy. Populárně naučné okénko dnešního povídání uzavřeme Zahradou a Rozhlednou…

Smyslová zahrada nemá podle průvodců sloužit jen slepcům, ale i plnými smysly vybaveným návštěvníkům, pokud si chtějí vyzkoušet právě vnímání sluchem nebo hmatem. Součástí oné krásné Zahrady s velkým „Z“ byly i artefakty, sošky, pamětní cedule a vtípky všeho druhu. Za zmínku stojí i fešácký kaleidoskop délky asi metr s masivním nerezovým tubusem. Samotná Jeskyně s do skály vytesanými sochami „blanických rytířů“ představuje celkem asi 100 metrů dlouhý labyrint chodeb s takovým osvětlením, aby každá videokamera předvedla, zač je toho loket „šerá scéna“. Poutavým výkladem od členky rodinného klanu, jenž dohlíží na celou pamětihodnost, Jeskyně končila. Zbývala rozhledna, na kterou se mnozí z nás ani neodvážili vystoupat a těžko říci, kolik závrati měl na svědomí předchozí (aktivní) večer. Kolem rozhledny se nakonec předvedl jeden z naší výpravy s bombastickým dronem DJI, pomocí něhož se opravdu kolem Rozhledny dalo rozhlédnout...

Večer byl ve znamení diskusí, mazlení se s (ponechanou i Správcem dovezenou) technikou a především poutavým seznámením se stříhacím SW DaVinci Resolve, kde se nakonec podařilo nejmenovanému Pavlovi z Prahy předvést většinu zákoutí zajímavé video-editace. Dlouhá noční diskuse o všemožných tématech byla laděna správným pitným režimem, pro nějž vybral Správce skvělou Desítku z malého pivovaru Chotěboř (taková Polička dělá 5x více piva). Nedělní ráno už se neorganizovalo v podstatě nic a při debatách z oboru i mimo něj jsme vyčkali na oběd, který byl jako všechna jídla v místě perfektní a v akurátním množství. Ubytování totálně za hubičku, Bobovi byl prominut i příplatek za psa (bo to přeci neni pes), měli jsme k dispozici společenský sál i projektor Canon (Pavle Š, MOC díky!), vlastní samoobslužný výčep a komfort, který dospělému chlapovi stačí v rámci rozlišovacích schopností… 

Zájemci o další WorkShop se @-zapisují do pomyslné fronty, zase Moravský kras, HOWG. Petr Jelínek