Archivujete domácí videa?

Archivujete domácí PÁSKOVÁ VIDEA: chcete nezištně poradit?

Jednou z našich nejčastějších činností - tedy vedle prioritního prodeje VIDEOKAMER a všemožných doplňků - je už dnes pro nás skoro jako „denní chleba“ Záchrana neboli Digitalizace domácích Archivů (odkazy na shodné téma v tomto Webu). Petr Jelínek jako autor většiny článků těchto našich-vašich stránek přináší nezištné informace o ARCHIVACI coby jakýsi návod k soukromé ZÁCHRANĚ rodinných skvostů, s částečně komerčními odkazy na související výrazy a produkty…

V prvním odstavci prolétněme formáty analogových i digitálních médií, která tvoří ve většině nějaké magnetické pásky různé šířky. Pomineme-li VELMI STARÉ pásky formátů AMPEX s neuvěřitelnou šířkou 2“ (asi 5cm, od 50/60. let) nebo U-Matic (asi 19mm, od roku 1969/70) z pravěkého dávnověku, začněme formáty VHS, VHS-C, oba s nástavbou Super-VHS/C; a do protivky hlavním konkurenčním systémem s šířkou pásky 8mm, který měl samozřejmě také v konkurenčním boji svůj nadstandard v podobě tehdy špičkové verze Hi8. Máte-li tedy doma v šuplíku cokoli se zkratkou (S-) VHS (-C) nebo Video8 (Hi8), vlastníte ANALOGOVÁ nebo DIGITÁLNÍ videa (ty pak nesou jiné zkratky, viz dále) na magnetických páscích, která lze (zatím) zachránit velmi snadno, samozřejmě s tolerancí jejich dobové kvality. S-VHS/C a Hi8 měly asi 400 linek a miniDV přes 500 (DV-PAL = 576 x 720 bodů)…

Teď vidím, že se mi navzdory slibu nevešly digitální páskové formáty do výčtu neboli shrnutí prvního odstavce. Nuže: od roku 1995 tu byla první digitální páska miniDV, před koncem 90. let přišel na pár let „přechodový“ systém Digital8 a téměř současně i experiment microMV coby prťavé kazety s lineárním digitálním záznamem - na pásky šířky 3,8 mm. Mimochodem: microMV (< = náš počin) zatím zachránit - tedy převést na HDD nebo Fleš - neumíme (nemáme stroj), ale vzhledem k nulovým požadavkům za posledních 10 let to není pro naši ARCHIVACI stěžejní. Zbývá vzpomenout HDV jako nástavbu miniDV s HD-rozlišením, od roku 2005. Máte tedy k záchraně některý z (jakýchkoli) páskových videozáznamů a chcete jej digitalizovat, abyste jej mohli přehrávat s rodinou nejlíp prostřednictvím USB-vstupů moderních TV (z externího HardDisku nebo Fleš-paměti), začtěte se dále…

ARCHIVACE jakéhokoli formátu Videozáznamu potřebuje jako první předpoklad FUNKČNÍ přístroj, který bude fungovat aspoň tak, že záznam přehraje a „pustí“ jej do svých výstupů. Na to zpravidla samozřejmě vyhoví videokamera, na které byl záznam pořízen anebo zařízení, jež umí takovou pásku přehrát. Formátu půlpalcové pásky VHS poslouží adaptér neboli redukce k vložení malé kazety z kamery do patřičného videorekordéru (S-)VHS. Analogicky pro formát Video8/Hi8 poslouží patřičná videokamera či speciální videorekordér Hi8 (vzácnost). Tady je pak jedno VELKÉ POZITIVUM pro velké procento uživatelů! Mnohé kamery tohoto "přechodového" systému Digital8 umí přehrávat analogové pásky8/Hi8 - a navíc to rovnou „sypou“ výstupem Fire-Wire přímo digitalizované jako AVI do počítače. Ale co když to videokamera Digital8 neumí…

Ano, zatím je funkčních mnoho videokamer D8, které UMÍ přehrávat a tzv. převádět formáty Video8/Hi8 na digitální videa „AVI“ čili uživateli usnadňující práci. V prvním ročníku (1999) onoho fenomenálního systému D8 uměly převod 8/Hi8 do FW snad všechny videokamery. A pak se to zvrtlo. Od ročníku (zhruba) 2002 se vybavovaly touhle schopností pouze stroje vyšších řad a u posledních ročníků produkce (2004) byl označen emblémem „PLAYBACK 8/Hi8“ jen obvykle nejvyšší z dostupných typů. Jenže jsme zatím příliš nepokročili v náznaku SKUTEČNÉHO stahování - jak, kudy nebo prostřednictvím čeho - analogového nebo digitálního videa z pásky do počítače, tak už asi musíme začít. A teď se začněte trošku bát, milí muzeální archiváři…

Prvním průšvihem může být absence vstupu Fire-Wire v počítači. O kousek výš jsme si řekli, že (S-)VHS(-C) se dá stahovat pomocí funkčního přístroje patřičného formátu neboli systému. Ano, to je pravda, ale pořád potřebujeme převodník na digitální data. Tím může být klidně i poměrně jednoduchý „bazmek“ se zdířkami CINCH na straně jedné - a USB-výstupem do PC na straně druhé; nebo případná „Vstupní funkce“ grafické karty PC plus analogový kabel. Vcelku stejně úspěšně lze použít i videokameru s tzv. průchozím převodníkem (funkci nutno zpravidla volit v MENU), což v praxi splňují mnohé typy Digital8 či miniDV. Tady je ALE OPĚT zapotřebí spojení videokamery s převodníkem z jejího FW-výstupu do patřičné zdířky PC, byť by i zde vyhověl onen „Bazmek“. Teď si stručně naznačme, co je Fire-Wire…

Někdy v roce 1995 se domluvilo (mnoho) firem, že první digitální formát videozáznamu bude mít podobu lineárního nahrávání na čtvrtpalcové pásky miniDV a hlavním komunikačním portem pro stahování videa bude Fire-Wire (FW). Universal Serial Bus (USB) přišel dle všeho o rok později a IEEE1394, jak se označuje Fire-Wire, byl tehdy novinkou u firmy Apple. Až na výjimku (myslím, že fakt jen jednu) byly všechny videokamery formátů miniDV a HDV vybaveny touto zdířkou, Sony mimochodem označovanou i-Link. To vše od roku 1995 (miniDV), respektive 2005 (HDV), o čemž může například naše firma opravdu bohatě vypovídat. Do počítačů lze FW instalovat jednoduše zasunutím patřičné PCI-karty (obrázek z textu) do takového slotu, Notebooky to mají těžší, zvlášť ty bez vestavěného FW a absenci PCMCIA-slotu, což se oboje už delší dobu nenosí…

Takže CO TEĎ vlastně dělat? Protože už na trhu není ani „chytrý převodník“ na způsob (námi vlastněné) půlkulaté rozkošnosti Pinnacle Movie-Box (máme v Archivačním studiu a NEPRODÁME!), čekáme buď a) na zázrak nebo b) na dobročinnou společnost, která digitalizuje zdarma všechno, protože PROTO. Naše placená služba umí právě onu záchranu domácích archivů za rozumné peníze. Nabízíme také ve svém Bazaru kamer vesměs několik videokamer miniDV, ale také (S-)VHS(-C) a Digital8. S tím rozdílem oproti aukčním portálům, že když něco kupujete od nás, vždy máme k přístroji nabíječku a Aku, ale HLAVNĚ garantujeme funkčnost Fire-Wire, který lze bohužel „odpálit“ snadno, ale jeho oprava převyšuje prakticky vždy zůstatkovou hodnotu přístroje…

Abychom nezapomněli: na stahování je nepostradatelný nějaký SW neboli program. Obvykle funguje i jako editační nástroj, pomocí něhož z videí vystříhám vše, co tam nechci, doplním či ozvláštním zvukovou stopu nebo opatřím dílko titulky a tak dále. Na trhu je několik vývojářů neboli dodavatelů editačních SW a dnešní povídání je nebude rozebírat. Mezi spoustou názvů a „značek“ vyniká v ČR dosti rozšířený Pinnacle, jehož aktuální verze nese v roce 2020 číslo VS23. Za VELMI dostupnou cenu nabízí HODNĚ možností a je celý v češtině. Za sebe mohu doporučit zadarmo-hledačům třeba Virtualdub, což sice není žádný zázrak na střih, ale stažení videa z téměř jakéhokoli formátu umí skvěle. Pohledejte si, milí čtenáři, sami, World-Wide-Web je mocný…