Budoucno nikoli pro amatéry: Sony FX1..

Vyspělé poloprofesionální strojovny 3CCD jsou na našem amatérském WEB-u zastoupeny celkem hojně. Abychom na úvod povídání dodrželi naše pravidlo odkazů na související problematiku, naznačme taková povídání, ve kterých může fanoušek této nikoli spotřební kategorie videokamer najít něco pro sebe. 12letou historii fenoménu 3CCD přiblížil průřez tímto pojmem i s naší tabulkou základních dat. Pozornější čtenáři těchto stránek zde našli povídání o úspěšném modelu Sony DCR-TRV940, zajímavé krasavici s velkým LCD Panasonic NV-GS400, veleobří mašině světového vůdce fotografování Canon XL2 nebo o velmi úspěšné společnici mnohých točičů XM2. Konkurenční firma Sony zde měla svá želízka v podobě experimentu DCR-HC1000, výkonné fešandě VX2100 nebo první dlaňové tříčipovce světa PC1000. Protože dnes popisovaná kráska je tříčipovým bolidem s doporučenou MOC od Sony téměř 140 tisíc korun, nebudeme dávat do souvislosti ani miniaturní tříčipy firmy Panasonic, ani jednočipovou zajímavost JVC GR-PD1 …

Videokamera Sony HDR-FX1 má tři snímací CCD-čipy s úhlopříčkou 1/3" (!) a rozlišením 1,120.000 bodů každého (1,07MPx efektivních). Podíváme-li se na další technická data, vidíme vážnost a výjimečnost celého projektu HDV: například širokoúhlý výklopný LCD-panel tu má 250.880 bodů a 3,5" úhlopříčku; a podobně je výjimečný i barevný (a také širokoúhlý!) hledáček s 252 tisíci body. Objektiv přístroje má 12násobný optický ZOOM a naprosto žádné digitální zvětšení. Celý stroj má bez ničeho plných 2.000 gramů a svými rozměry 151x181x365 mm nemá mezi maloobchodními kamerami příliš mnoho konkurentek. Vyfotili jsme pro srovnání popisovanou mašinku vedle její firemní kolegyňky VX2100 a jak vyplývá z obrázků, mohutnost (nejen) objektivové části je výraznější o pořádnou porci. Krásný výtvor japonských designérů navíc oplývá tolika výjimečnostmi z běžného chápání amatérských přístrojů, že jeden poučený laik (= recenzent?) žasnul při zkoušení doslova na etapy a o své úžasy se rád podělí. Upozorňuji čtenáře, že několik obrázků se ukrývá jen pod odkazy (kliknutí myškou) a u textu nejsou vidět…

Sony HDR-FX1 je krásná! Asi první dojem každého technického hračičky bývá o pohlednosti přístroje, se kterým se má seznámit. Ani u této videokamery to nemůže být jinak a Japonci si rozhodně netrhli žádnou ostudu. Veliké těleso objektivu je zakončeno sluneční clonou s krytkou, jež je tvořena dvěmi mechanickými chlopněmi shora a zespodu, stejně jako u VX2100. Naprosto netradiční je umístění výklopného LCD, který je vlastně součástí horního madla k přenášení kamery nebo natáčení tzv. spodních náhledů. Přiznám se, že na začátku seznamování s FX1 jsem byl z tohoto detailu kapku na rozpacích, ale po mnoha hodinách zkušeností s kamerou musím uznat, že právě tohle umístění je jednou z největších fines ergonomie mašinky. Patřím - pokud cosi občas vyzkouším natočit - k tzv. hledáčkovým kameramanům a když už jsem měl stroj někde na stativu s větším AKU a otevřeným LCD, právě umístění LCD bych oznámkoval na výbornou: kameraman má totiž díky vysunuté poloze LCD mnohem větší přehled a nemusí koukat (ani při přehrávání) pouze striktně zleva…

Projděme se po přístroji dokola. Za velkou odnímatelnou sluneční clonou jsou hned dva (!) prstence: pro manuální řízení ostření (ten větší vepředu) a transfokátoru (ten užší za ním). Ze snímku u tohoto odstavce by mělo být patrné, že pro manuální přibližování levičkou - je-li pravá ruka vsunuta v zápěstním řemenu - je nutno přepnout páčkový posuvný volič z polohy LEVER/REMOTE do polohy RING. Za těmito prstenci jsou skupiny tlačítek k volbám vyspělejších funkcí přístroje: je tu dvoustupňový elektronický šedý ND-filtr, aktivace ručního ostření s možností přiostření na najetý detail, volba zisku GAIN nebo balance bílé barvy WHT BAL. Směrem k horní straně těla jsou tu ještě tři ovládátka REC REVIEW (prohlédnutí několika snímků poslední scény), BACK LIGHT (protisvětlo) a SPOT LIGHT (výborný pomocník do bodově nasvícených prostor). Úzký prostor pod dvířky mechaniky videokazety obsahuje pět ovládacích prvků: řízení clony IRIS, zmíněný zisk GAIN, volbu rychlosti expozice SHUTTER SPEED a balanci bílé WHT BAL se spolupracujícím třípolohovým přepínačem za ní…

Za dvířky mechaniky pro kazetu - mimochodem s velmi jemným chodem výtahu - je zvláštním způsobem ukryta dvojice hejblátek pro řízení záznamové úrovně zvukové stopy anebo jejímu plně automatickému průběhu. Zadní strana těla má vedle prostoru pro akumulátor ještě skupinku ovládacích prvků pro hlavní nabídku a orientaci v ní - MENU a SEL/PUSH EXEC - nebo známý indikátor přeexponovaných scén ZEBRA, která dokonce nabízí ještě funkci PEAKING (viz jiná recenze). Pravá strana videokamery obsahuje (zezadu) dovedně ukrytý DV-konektor, hlavní vypínač s přímou volbou režimu VCR-OFF-CAMERA, kolébkový ovladač transfokátoru W/T a všechny potřebné konektory přístroje. Vzadu je tu LANC a sluchátková zdířka, vpředu pak S-Video, běžná analogová (žlutá) přípojka a zvláštní speciální zdířka COMPONENT OUTPUT. Chceme-li vyčerpat popis ovládacích prvků co nejpoctivěji, je tu ještě mechanická západka k uvolnění akumulátoru BATT RELEASE a povel ke zvětšení středové části v případě ručně zaostřovaného obrazu EXPANDED FOCUS…

Chceme-li pokročit ve zkoumání vlastního stroje a jeho ovládátek, máme tu ještě celou horní stranu. Za odnímatelným nápadně velkým tubusem s očnicí se ukrývá už zmíněný širokoúhlý barevný hledáček, jehož ostrost a barevnost je jedním z nejlepších zážitků současného světa hledáčků. Osobně bych sice mohl mít očnici z podstatně tvrdší gumy, ale jiné výhrady si nedovolím, zvláště když celý "kukr" s hledáčkem má možnost fantastického úhlu vyklopení až téměř o 90°. Před hledáčkovým tělem je madlo k nošení stroje anebo výše uváděném držení při spodních náhledech obsluhy, doplněné o malou kolébku transfokátoru T-W (s volbou dvou rychlostí na boku) a nahrávací video-spouš REC START/STOP s možností vyřazení funkce HOLD. Odklopením LCD-panelu se otevře pohled na rozsáhlý arzenál dalších tlačítek, které slouží především v přehrávacím režimu a také k nastavování jednotlivých parametrů a indikací videokamery. Horní madlo je před tímto dílem s LCD a panelem s ovládáním zakončeno ještě velkými předsunutými mikrofony, na jejichž tělese je lyžina s dírou pro připevnění čehokoli se stativovým závitem. Pod mikrofony se dá zespod vystopovat ještě malý reproduktor k přehrávání zvuku při kontrole záznamu…

Suchý popis HDR-FX1 zakončeme výčtem několika fines, které běžný fanoušek našeho oboru asi jen tak někde vidět nemůže. Na levém boku je trojice tlačítek ASSIGN, ke kterým se přiřazují jednotlivé funkce, jak je chce kameraman mít k dispozici a nahoře je naprosto speciální trio tlačítek SHOT TRANSITION, která dokáže echt zaučenému uživateli dobře posloužit jako předem navolená souhra přechodů mezi scénami s různými úrovněmi osvětlení a různými nájezdy na detaily. U levého tlačítka je trojice kontrolek STORE, CHECK a EXEC a dvě tlačítka vedle něj jsou označena A a B. Jakési nastavování přechodů z jednoho záběru do druhého probíhá potom tak, že kameraman například vejde do menší místnosti s malým osvětlením, specifickým zaostřením a vyvážením bílé a potvrdí tlačítkem A první stav. Pak může třebas vystoupit do prostorného slunného exteriéru, nastavit nové parametry (včetně dlouhého ostření, zavření clony a podobně) a potvrdit je tlačítkem B. Přechod mezi oběma nastaveními lze zkrátit nebo prodloužit v hlavní nabídce přístroje. Zkoušel jsem to v malém prostoru naší tmavé prodejny a změnou podmínek na prosluněnou ulici (brněnskou Minskou) a funguje to opravdu dobře…

Natáčení s videokamerou Sony DCR-FX1 pak probíhá - světe nediv se - úplně normálně. Uživatel má možnost volby naprosto běžného formátu mini-DV, kdy se záznam zapíše na pásku jako úplně standardní "avi-soubor" (a taky se úplně normálně edituje) a k tomu má navíc možnost volby HDV-formátu, který zde zkusím trochu přiblížit v dalším textu. Pokud zvolí kameraman mód DV, kamera přehrává všechny scény stejně, jako to umí běžné maloobchodní mašinky mini-DV, a to včetně třebas pruhovaného obrazu při rychlém prohlížení záznamu (rychlé převíjení s obrazem). Je-li zvolen mód vyššího rozlišení HDV, přístroj nahrává stále na pásku mini-DV, ale vzhledem k obrovskému vstupu digi-informací - a to je onen zmíněný tenký led - musí video komprimovat do formátu MPEG2 (a zvuk k tomu v MPEG1). Otázkou sice zůstane i po dnešní recenzi, jak mnoho se původní kvalita ovlivňuje zmíněnou kompresí, ale jistou věcí je, že například při rychlém převíjení viditelného videa (odlišuji to tak od rychlého převíjení bez obrazu) se pohybují na TV snímky zcela plynule a mají pouze velmi jemné kostičkování (tedy žádné pruhy jako u běžného mini-DV)…

HDV rozlišení představuje vlastně laikovi těžko pochopitelný objem informací s 25-ti snímky za vteřinu, přičemž každý snímek má s udávaným poměrem stran 1.440 x 1.080 bodů šílený součin 1,555.200, tj. skoro 4násobek běžného mini-DV (tj. 720 x 576 = 414.720 bodů)! Jak to má Sony vlastně uspořádáno, že dokáže - i když zřejmě s vysokou kompresí - takový balík digitálních dat nacpat na pásku, to jsem v zásadě nikde nevyčetl, ale pro popis krásného experimentálního přístroje to podle mého názoru nebude rozhodující, prostě jim budeme věřit a hotovo. Ale tady bych si dovolil trochu zpomalit: je-li video zaznamenáno v běžném DV-formátu, umí jej zpracovávat i jeden z amatérsky nejpoužívanějších software Pinnacle. Pokud ale připojím videokameru k počítači a chci ukládat na pevný disk záznam s oním vyšším HDV-rozlišením, SW Pinnacle se na připojenou kameru vůbec nechytá a nestáhne zhola nic. Z dosavadních kontaktů s majiteli tohoto stroje jsem zjistil, že skoro nikdo (možná) zatím nemá HDR-FX1 přečtenu se všemi jejími finesami a zákoutími, ale u zpracování vysokého rozlišení HDV/videa se svorně shodovali například na editačním programu Adobe Premiere se zmiňovaným potřebným HD-plug-inem…

Ergonomie krásné mašiny FX1 je pro mé chápání tohoto pojmu opravdu povedenou. Pro delší vlastnictví (tedy nikoli jen k recenzi) experimentální videokamery se rozhodně MUSÍ pořídit velký akumulátor. Jednak proto, že dodávaný AKU s kamerou NP-F570 má mít výdrž s hledáčkem (ohromných 7,3W spotřeby, s LCD dokonce 7,9W!) jen asi dvě hodiny - a skoro takhle i vydrží - ale především kvůli i v diskusích zmiňovaném vyvážení samotného přístroje. I když je logické, že jako ručňovku - tedy kategorii HANDY s uchopením jen pravičkou - by asi nějak zásadně delší dobu vydržel stroj používat pouze zdatný kulturista, faktem je, že se takto použít FX1 dá. A protože Japonci mysleli i na takové kameramany (mám na mysli ty v terénu a bez stativu), spodní strana kamery obsahuje několik výstupků pro pomocnou levičku. Jistou nutností je zodpovědný zácvik každého, kdo chce umět kameru opravdu ovládat "poslepu" a bez zaváhání, protože počet důležitých hejblátek na FX1 výrazně převyšuje běžné zvyklosti amatérských tříd - přiložené obrázky u textu recenze (kliknutí je zvětší) by mohly napovědět dostatečně…

Několik postřehů z natáčení s FX1. Jako poučený laik v oboru si hrozně rád odděluji jednotlivé větší části nahrávek (dny, jednotlivé úlohy a podobně) alespoň černou zatmívačkou (FADER). Tady je nutno nejprve přiřadit tuto funkci jednomu z tlačítek ASSIGN, podobně jako lze těmto třem tlačítkům přiřazovat další funkce videokamery, kterými chceme následně vládnout nad snímaným videem. Jak jsem už zmínil výše, gumová očnice hledáčku je poměrně měkká a dost se prohýbá, ale vydržet se to dá. Všechny ovládací prvky padnou naprosto dokonale - alespoň k recenzentově středně velké ruce určitě - a všechno je tam, kde má být. Znovu opakuji, že tenhle stroj vyžaduje rozhodně zodpovědný zácvik, protože s množstvím a umístěním ovládátek NENÍ kamera určena pro laikům známý systém "brácho, tady máš všechno nastavený, jen budeš mačkat ten červenej čudlík a natočíš nás". A nejen vzhledem k tomu, že HDV-formát NENÍ stejně jednoduše zpracovatelný jako DV (viz výše), vždycky jsem se raději před započetím nahrávání podíval dvakrát, která z modrých kontrolek (zvolených módů HDV-DV) je momentálně aktivní…

Vestavěný ND-filtr coby dvojstupňové omezení jasu např. ve slunečném exteriéru si automaticky řekne o první - to klidně už pod mrakem s velkým kusem oblohy na horizontu – nebo druhý stupeň ND1/ND2 (viz snímek zde vlevo). Podobně jako u druhdy popisované tříčipové mašinky Canon XM2 je dobře zařadit tento ND-filtr v pauze mezi sekvencemi, protože přepnutí do první i druhé polohy má za následek výrazné mrknutí obrazu. Videokamera je mimochodem velice slibně širokoúhlá - tedy co se snímané scény týká. Pokud jsem stál od často natáčených objektů (u mě jsou to mj. děti a koně) i relativně blízko, nemusel jsem odjíždět transfokátorem na doraz dozadu a pokud jsem odjel na plný WIDE záběr, vešlo se toho do displeje opravdu "hafo". Nakonec to potvrzují i čísla ohniskových vzdáleností (4,5-54mm), respektive jejich přepočet na kinofilm: báječných 32,5-390mm v režimu 16:9 (u 4:3 je to ale jen 40-480mm). A ještě jeden důležitý údaj: objektivový závit FX1 pro volitelné optické doplňky (filtr/předsádka) má impozantních 72mm! Přidejme pro názornost srovnání: Canon XM2 má přepočet 39,5-790 (20x ZOOM, 4,2-84mm a závit 58mm) a Sony VX2100 má 43,2-518,4 (12x ZOOM, 6-72mm a závit 58mm)…

Sony HDR-FX1 je masivní stroj, ale při vlastním zkoušení jsem z ní měl velmi dobrý pocit a i přes její hmotnost mi nakonec nepřipadala nikdy tak moc těžká, jak naznačují technická data. Možná že k pocitu odlehčení přispíval pocit, že držím něco výjimečného, podobně jako jsem byl nadšen z ohromujícího pokroku v roce 1995, když jsem ve zlaté analogové éře jako už zavedený obchodník získal a vyzkoušel první digitální videokameru světa DCR-VX1000. Jen pro srovnání ještě postavme proti 2.000 gramům u FX1 hmotnosti Sony VX2100 (1.500g) a Canon XM2 (1.120g). On se mimochodem vlastník takového stroje stane velmi lehce i středem pozornosti, pokud je nablízku někdo trochu znalejší v oboru, ale to je samozřejmě pochopitelné. A protože majitelů FX1 nebo zkušenostmi - tedy natáčením s ní - oplývajících borců bude zřejmě zatím poskrovnu, chci všechny potenciální kupce upozornit, že nošením této videokamery na veřejnosti si mohou přidělat celkem často spousty vysvětlující činnosti. Ale kdo z nás se - v nejlepším slova smyslu - rád občas nepochlubí, že jo, milí fandové-hračičkové a pyšní vlastníci moderních technických rozkošností…

Dá se k tomuhle bolidu udělat hodnocení? Asi je to dost velká drzost, ale já se o to pokusím, samozřejmě naprosto subjektivně a pouze a jen za sebe. Pořízením videokamery Sony HDR-FX1 udělá každý kupující dva počiny: jednak obdrží přístroj, který bude výborně (!) sloužit na poloprofesionální natáčení společenských akcí a za druhé bude mít jaksi navíc nikoli jen pomyslný vklad do budoucnosti. Tedy (doufejme...) do blízké doby, kdy formát HD-videa s vysokým rozlišením bude rozšířenějším a obrazovky, které jej dokážou předvést v plném lesku, jakbysmet. Z toho mála ohlasů, rad a zkušeností, které mi byly konzultacemi před sepisováním dnešního povídání, jsem získal podobný názor jako profesionální kameraman pan Tomáš Dusil (viz jeho velezajímavá recenze i s ukázkami snímků): že drtivá většina pořízených záznamů kamerami FX1 bude zatím zřejmě nahrávána v běžném DV-formátu. I když: měl jsem elektronickou korespondenci i se zasvěceným uživatelem její profi-verze HVR-Z1 (vybavena tzv. XLR-konektory a možností záznamu i v NTSC-normě), který popisoval své zkušenosti coby negativa i pozitiva z užívání. Zkusím se tedy podělit o některé dojmy jiných vlastníků FX1 a přihodit taky něco málo od sebe…

Tak například pan Jarda z Prahy editoval v Premiéře s tzv. DV-pluginem a když jsem s ním byl naposledy v kontaktu, zrovna si pořizoval Edius NX for HDV. Mezi negativní dojmy z kamery řadil její hmotnost (že pro jednu ruku je jí ažaž), neplynulost clony (skáče po skocích), nemožnost mixování zvuku z vestavěných a externích mikrofonů a občasné dlouhé prodlevy po přepnutí do režimu nahrávání (prý až 7 vteřin). Do pozitiv započítal ale mnohem více vlastností a postřehů a já se k některým přidám. Na prvním místě jmenuje Jarda profesionální vzhled - souhlasím, točiči dobře znají obdiv laické veřejnosti k maníkovi s velkou MS4 na rameni a (možnou) přezíravost vůči uživateli třebas takové MVX3i (oproti onomu rameňákovi). Všechny důležité funkce jsou dobře přístupné - souhlasím, a to i s tím, že na vyvažování bílé kritizuje Jarda nutnost vstupu do MENU. Velmi se nám oběma líbí i možnost přiblížení objektu při manuálním ostření (viz výše, EXPANDED FOCUS), relativně atypické umístění výklopného panelu a ostrost hledáčku, který se dá v profi-verzi HVR-Z1 dokonce přepnout na černobílý. Navíc se Jarda zmiňoval o možnostech převodů HDV na DV přímo v kameře, ale podobně jako u převodu HDV přímo na DVD-disky přes formát DV k tomuto vyjadřoval rozporuplné pocity…

Co nám zbývá k vyjmenování ještě? Zmiňované širokoúhlé zobrazovače (tedy LCD i hledáček) mají možnost přepnutí do formátu 16:9 - zabírá se jen přesně plocha zaznamenávané scény - nebo 4:3, kdy se obrazovka orámuje na bocích tmavě šedými pruhy, pod nimiž prosvítá ta část scény, kterou již kamera nezaznamenává. Pan Tomáš Dusil, na jehož recenzi jsem už upozorňoval výše, mezi negativa přidává jako pan Jarda nutnost vstupování do nabídky kvůli balanci bílé, údajnou soudkovitost v nejširším ohnisku objektivu (mimochodem - jeho světelnost má rozsah 1,6-2,8) nebo třeba relativně pomalý chod transfokátoru pro plný rozsah 12násobného přiblížení: nejrychleji to zvládá kamera asi za 2,1 vteřiny a profesionální přístroje jsou údajně i dvakrát rychlejší (nejpomalejší ZOOM udává s časem 34,5 vteřiny). Naopak mezi pozitiva této mašinky zařadil pan Tomáš i mnou výše popisovanou funkci SHOT TRANSITION, možnost volby směru otáčení regulačního prvku clony IRIS nebo solidní funkci všech parametrů kamery v tzv. plném automatu - i když si prý občas "dýchla" s ostřením; podobně jako jsem to psal u XM2 (což se ale mně u FX1 fakticky nestalo nikdy)…

Takže koupit nebo ne? Pokud má potenciální kameraman přichystánu dosti kulatou sumičku na pořízení přístroje, tak nejspíš asi nebude litovat. Anóbrž - Jak jsem napsal už i výše - v nadčasovém přístroji může klidně za podobné peníze (jako za VX2100 např.) využívat (zatím) takřka zásadně "jenom" DV-formát a přitom mít jaksi v záloze to, o čem si mohou nechat vlastníci dosud evropsky nejběžnějšího formátu mini-DV jen zdát. Jen musím znovu důrazně zopakovat, že stále tu jde jen o subjektivní subjektivismus subjektu recenzenta - tedy jednoho (snad) kapku poučeného laika a zapáleného fanouška oboru - nic víc, ale (to bacha!) nic míň.. :-)

Odkaz na data videokamery Sony HDR-FX1 do stránek čs. zastoupení Sony...

neco
Jen tak na okraj: všem zájemcům nabízíme jako jediní v čs. éteru mašinku skladem a s cenou 111.111,- Kč. Domluva výhodnějších doplňků je samozřejmě možná, podobně jako objednávka anebo jakýkoli dotaz na firemní E-mail Videokamery CZ. A kdo by se chtěl stavit, najde náš kamenný obchod v Brně (mapa+detail).