VIDEOKAMERY.cz | Panasonic AG-AC90A

Dnešní „recenze“ bude tedy spíše seznámením se zajímavým strojem coby foto-dokumentace na dané téma. Za úvodníčkem ještě zmíním povídání našeho-vašeho Webu o poloprofi mašinkách a mnohem častěji coby kamerách pro fajnšmekry; a protože řeč je o značce Panasonic, uvedu články o této značce. Popravdě řečeno (napsáno), semi-profi segment má několik „etap“. Asi je spousta „starých-dobrých borců od fochu“, kteří by vzpomněli na ramenní (S)VHS obry od této firmy. I takové články o historii tu čtenář najde, ale šup do digitální éry na jejich prvotinu NV-DX1 (< = krátká epizoda Muzea) nebo do pozdějších dob - kdy náš Web už informoval na úrovni - tříčipové zajímavosti NV-GS400, následující GS500 a vcelku nedávný počin HC-X1000. Do hlubších útrob Webu se nebudu pouštět (výjimku udělám pro GS70 ) a vrhnu se na dnešní téma neboli AC-Devadesátku…

Panasonic AG-AC90A je elegantní tříčipová „handy-ručka“ standardního držení pravičkou zápěstním řemenem. Svými rozměry 160 x 195 x 350 mm a hmotností 1,5 kg (jen stroj), respektive 1,78 kg komplet (závit pro doplňky 49 mm) sice neční jako super-velká profesionálka, ale na porovnání s patřičnou kategorií už TO JE. Ke srovnání uvedu tato data u Canon XF200 (160 x 201 x 353 mm a 1,51 kg nebo 1,91 kg komplet, závit 58 mm) a třeba Sony NX100 (171 x 188 x 371 mm a 1,9 kg tělo či 2,1 kg osazená, závit 62 mm), jejíž casting tu bude co nevidět také. Už z rozměrů a vah je vidět, že kategorie „Velká ručka“ je u tria hlavních značek podobná jako pověstná vejce. Všechny tři stroje, které jsem vzal do srovnání, mají tři prstence manuálů, XLR-konektory, obří sluneční clonu, také shodně 3,5“ displej, madlo k přenášení či spodním náhledům a maximum audio-nastavení. A nesmím zapomenout, že všechny tři mašinky rozhodně vypadají VÝBORNĚ; a přesto je každá docela odlišná (viz dále)…

Canon XF200 má nejvíce uživatelských tlačítek, největší optický ZOOM (20x) i nejširší ohnisko a nejklasičtější uspořádání výklopného displeje. Panasonic má nejméně voleb uživatelských manuálů k přiřazení na tlačítka, nejspeciálnější vyklápění LCD, je z tria nejlevnější a má jediný tři snímače, byť o nějak výrazně větší citlivosti v šerých scénách to nebude: 3MOS mají totiž úhlopříčky pouze 1/4,7“ čili jsou jen o fous větší než 3x pětina palce. Sony má z trojice největší čip - známý „typ 1.0 - s nímž ale jak známo může elektronika stroje „cvičit“ v ostření po svém; a jeho cena je uprostřed, zhruba řádově 60 tisíc, zatímco 90tka stojí bratru 50 a Canon cca 80 tisíc korun včetně DPH. Všechny tři kamery pak mají DVA sloty na karty a navzdory modernímu fenoménu 4K - o němž (zatím zbytečně?) přemýšlí tolik vybírajících - jsou všechny tři „POUZE FULL-HD“. Dnes postačující (?)... 

Ergonomie i vlastní ovládání AC90A je klasika klasik. Bytelný zápěstní řemen s pohodlnou výstelkou, hlavní video-spoušť s otočným vypínačem a aretací na pravý palec, kolíbka transfokátoru, velká a pohodlná očnice hledáčku, jehož tubus lze naklopit dostatečně vzhůru a na němž pochopitelně nechybí korekce dioptrií. KLASIKA se vším všudy až na ten displej: nemáme sice zatím žádných indicií, že by takové řešení mělo být potenciálně k porouchání, ale řešení je možná na trhu krátce, než aby se mohlo nějak projevit. Prolistoval jsem mnoho našich článků ke zjištění, kdeže už jsme ten zásuvný systém viděli; a bylo to (nalezeno) u jedné z firemních předchůdkyň HC-X1000, jejíž představení tu bylo loni v létě. Po stlačení rámečku zboku a uvolnění se displej povysune, ruka obsluhy dokoná výsuv a po případném otočení displeje je hotovo. Na horní madlo kamery jsme nepřimontovali držák externího mikrofonu: pro jeho šrouby jsou patrny na pravoboku dvě dírky nad XLR-konektory…

Konektivita takřka úplná čili postačující. Kromě velkých XLR-zdířek (existují i mini-verze), jež byly zmíněny v textu posledního souvětí předchozího odstavce, jsou zde (zezadu) pod krytkami přípojky HDMI, tzv. AV MULTI, mini-USB, napájení DC IN 12V (spodní krytka) a z pravého boku hned vedle pak sluchátka, CAM REMOTE (předpokládám funkci typu LANC) a ZOOM S/S. Tady jsem hledal v brožuře a pro dvě ovládací zdířky jsem vydedukoval následující: zatímco REMOTE má standardní průměr jako LANC (2,5 mm), zdířka ZOOM S/S má zjevně 3,5 mm a bude sloužit nějakému ovládání, jehož funkce vyplývá z názvu. Pátrání mi vyneslo tenhle Web a další informace, že S/S znamená Start/Stop a do zdířky lze připojit ovládání ostření (FOCUS), clony (IRIS) a zmíněný S/S. Příručka k přístroji v tom ale dělá kapku guláš, takže když o této nevídané zajímavosti zjistíme něco více (a že zjistíme ), dáme sem na tenhle náš-váš ("kameramanskej") Web na vědomí… 

Postřehy a dojmy. První k „drobnému“ nedostatku, kterým například Canon XF200 netrpí a který jako detail chybí i Sony NX100: Navzdory praxi tu absentuje 3,5 mm JACK pro externí mikrofon! Ano, obhájci tohoto detailu mohou namítnout, že existuje redukce XLR-JACK, ale tohle (ne)funkční řešení kulhá na obě nohy, protože jednoduché připojení streofonního mikrofonu NENÍ možné. Botička standardních rozměrů tu nechybí a DOST kameramanů, které známe, má ve výbavě některý z kvalitních výrobků firem RØDE, Sennheiser nebo značek vyrábějících videokamery; a právě univerzálního použití „na vše ve firmě“ s JACK-em (od mini-fajnšmekrovek výše). A k té botičce ještě vsuvku: zde na AC90A je poměrně dosti utopená, takže doplňky s nízkým „podvozkem“ budou montovány s problémy. Druhý detail, který mi kazí dojem, je podivné uspořádání audio-manuálů na dvou místech. Čtenář vidí, že opět navzdory logice a praxi má část řízení zvuku na horním madle a část pod krytkou vedle bateriového uložení (výduť), oboje s pohledným „kouřovým“ plexisklem, ale (sakra) ve dvou umístěních…

Dojmy a pocity. I když musím objektivně uznat, že představovaný model asi vyhoví náročnějším uživatelům (kategorií fajnšmekr až poloprofesionál) prakticky ve všech ohledech a požadavcích na výbavu, z trojice, kterou jsem vzal v prvním popisném odstavci do srovnání, mi připadne tak nějak nejplastovější a nejméně suverénní v designu. Nechci v tom sdělit nic osobního, ale přijde mi to jako třeba pocit ze značky automobilu. Od tvaru a materiálu sluneční clony, přes jakoby levnější povrch těla pod zápěstím (řemenem), shodný dojem z plastů na horním díle madla u výstupku k připevnění očka na mikrofon nebo třeba (můj) vjem z tvaru a ukončení, když se vyklopí hledáčkový tubus. Ale opakuji: 100 lidí, sto vkusů aneb někomu se líbí korejská auta a někdo se jim posmívá. A tohle bylo navíc jen o dojmech dnes už střídaného modelu…

Pocity a zkušenosti. Očnice je velká, pohodlná a shodně s Canon XF200 jde připevnit (přesunout) na jednu i druhou stranu čili levé nebo pravé oko obsluhy. Sony NX100 má očnici symetrickou. Závit pro stativ má (až do jistých kategorií vcelku nevídaný) zajímavý detail: Kromě mini-závitu 1/4“ plus díry pro aretační kolík je vpředu ještě otvor pro větší 3/8“ závit neboli starší a (kdysi) klasičtější rozměr. Ovládání jsem sice popsal jako klasiku, ale na vše je třeba si zvyknout a mít „školící“ čas. Na rozdíl od automobilů, kdy přesednete například z jednoho (současného) typu Opel do jiného a vše intuitivně pasuje podobně k prstům u volantu, tady jsme úplně jinde, tedy univerzální všeumělci mají prostě smůlu. Ale je tu VŠECHNO, co bych si představoval a ještě pár věcí navíc, než oborově postižený člověk denně potřebuje, možná až na počet CUSTOM-čudlíků (USER 1-3)…

Závěr a doporučení? Dnes s tenkým ledem, protože jak píšu výše, model už je nahrazen. Ale někdo na něj může narazit třeba v zahraničí nebo jako ojetinu v dobrém stavu. Takže za ty prachy je to jistě VÝJIMEČNÝ STROJ a pro koupi píšu ANO, nepochybně ANO. Jen si opravdový puntičkář musí pořádně prohlédnout zpracování a porovnat se svým „technickým svědomím“. Já tam prostě ty spoje plastů v horizontálních i vertikálních rovinách vidím a jsem z nich trošku na větvi: třeba tady na madle v obloucích nebo tady na boku. Ale možná jsem jen kapku hnidopich a druhému to ani nepřijde. Nadto u kameramanů jde o přízeň ke značce až na prvním místě… 

Doplnění závěru. Naší tradiční obchodní firma jako provozovatel kamenné prodejny (UŽ 23. ROKEM!) prodala přes 20.000 DVACET TISÍC VIDEOKAMER! Od začátku fungujeme s heslem "komplexní servis", které prezentuje sousloví PRODEJ - SERVIS - PŮJČOVNA - PORADENSTVÍ. A protože jsme živi především sortimentem přístrojů pro fajnšmekry a poloprofesionální uživatele, budeme se snažit přidávat sem více takových seznámení. Zpětnou vazbou se zákazníky sice tušíme, že tak rozhodně neupoutáme časté hledače amatérského sortimentu, ale čtenář tohoto Webu nejspíš pochopí, že i nás baví rozhodně víc "vymakanější" mašinky. HOWG...