Panasonic SD900: opáčko je čísi matkou!

Tradiční odstavec k souvislostem v útrobách těchto stránek tvoří redigující Správce webu PJ. Přestože Panasonic zůstává velkým hráčem s nepřehlédnutelným podílem v našem oboru, zdá se, že oproti vůdčí dvojici Canon-Sony momentálně trošinku kulhá. Přinesl sice svou verzi 3D kamery (nebo spíše předsádky) a jeho kamerový sortiment není žádnou chudinkou, ale pokud si prohlédneme sortiment (například) konkurenční firmy Canon, fajnšmekrům nabízí Panasonic v současnosti zoufale málo. V loňské recenzi Sedmistovky si dovolil její autor (ano, potažmo moje maličkost :-D) několik výtek, za něž byl políčkován několika zarytými příznivci značky až do nenávistných tónů, ale my se snažíme posuzovat kterýkoli z modelů „rodiny“ Královny elektroniky jako uživatelé a z pohledu laika, tedy nejlépe v automatickém režimu. A pokud se takové (ne)nastavení musí často ovlivňovat manuály, přívětivost konkrétního modelu je tím logicky snížena (viz opakování výtek v Honzově textu ↓). Nedovolím si sice tvrdit, že řidší počet textů o videokamerách této firmy na našem webu je určující, ale pokud si vybíráme hlavně ty zajímavější typy a popisujeme jich od této firmy tak málo, nepřímé vodítko hodnocení je na světě. Slovo má Honza…

Nejpodstatnější na každé videokameře je snímací část a ta se u SD900 shoduje s předchozím modelem. Zde tedy posun vpřed nenastal. Rozhodně však neuškodí opáčko základních parametrů. Snímače jsou již tradičně u Panasonicu tři, každý o úhlopříčce 1/4 palce (přesněji 1/4,1). Celkový počet pixelů, kterými jsou MOS-senzory osazeny, dosahuje 3 × 3,05 milionu, z nichž se pro natáčení využívá dle výrobce 3 × 2,53 milionu. Širokoúhlý objektiv s logem LEICA-DICOMAR nabízí minimální ohniskovou vzdálenost 35 mm (to pro tzv. přepočet na kinofilm) s 12násobným optickým přiblížením a nechybí opět již tradiční optická stabilizace obrazu (pojmenovaná HYBRID O.I.S.). Z údajů na objektivu ještě vyčteme průměr závitu 46 mm pro optické doplňky a světelnost při širokém záběru 1,5. Při nejdelším ohnisku (tedy pro stav s plně najetým detailem) pak světelnost dosahuje hodnoty 2,8. Přejděme na další údaje zkoumané krasavice…

Ani design videokamery se za rok na první pohled příliš nezměnil. Devítistovka oproti SD700 narostla o necelý centimetr do délky, měří tedy 66 × 72 × 146 mm a váží i maličko více 395 g (k SD700 se váže 66x69x138 mm a hmotnost 380 gramů). Hlavním důvodem pro kapku větší rozměry je vybavení jednou z mála letošních novinek: tedy většího výklopného LCD panelu. SD900 nabízí dotykový displej o úhlopříčce 3,5“ s rozlišením 460.800 pixel. Pro úplnost dodejme, že Sedmistovka má „pouze“ 3“ a 230kPx. Firma Panasonic byla v roce 2008 vlastně první, která na trh uvedla kartovou videokameru s hledáčkem (tehdy to byl model se třemi pidi-čipy 1/6“) HDC-SD100, takže ani u letošního nejvyššího karto-modelu nemůže tato - a v dnešní době už skoro vzácnost - chybět. Úhlopříčka hledáčku se lehce zmenšila na 0,24“, naopak jeho rozlišení bylo více než zdvojnásobeno na 263 tisíc bodů (SD700 má 0,27“ a 123kPx). Vezměme si na paškál možnosti konektivity…

Detail stěny pod odklopeným displejem napoví, že ani v konektorech a ovládacích prvcích nedošlo k žádné změně. Zůstal zde tedy zachován jen jeden slot pro paměovou kartu typu SD/SDHC/SDXC; a z konektorů jsou tu pak mini HDMI, mini USB a speciální AV Multi konektor, který slouží k připojení kamery s televizorem přes kompozitní či komponentní výstup. Nad těmito výstupy se nachází mřížka ukrývající ventilátorek chlazení videokamery. Tuto vadu na kráse bohužel letos Panasonic neodstranil. Vydávaný zvuk tohoto větráčku sice není příliš výrazný - zaslechnout ho lze opravdu pouze při úplně tiché scéně a hodně zesílených reproduktorech na televizoru při přehrávání - ovšem stejně jako loni se jistě najde několik nespokojených uživatelů, kterým tento zvuk bude vadit. Naštěstí zůstala zachována chytře řešená patice externího příslušenství i mikrofonní a sluchátková zdířka, takže je možno na kameru připojit externí mikrofon, ve kterém zvuk onoho zpropadeného větráčku slyšet s největší pravděpodobností vůbec nebude (samozřejmě podle použitého mikrofonu)…

Menu videokamery si představme koláží jednotlivých záložek, ani zde totiž ke změnám nedošlo. Rozhodně zajímavější pohled je na rychlou nabídku funkcí. Ta se zobrazuje stiskem tlačítka v levém dolním rohu displeje a představuje ji úzký pruh přilepený k levému okraji obrazovky. Šipky doprava a doleva dovolují pohyb mezi třemi, v manuálním režimu pak čtyřmi, sloupci, kde první ukrývá vstup do menu nebo Q. Menu. V Q. Menu nalezneme rychlou volbu kvality záznamu a fotografií, nastavení jasu displeje a pomocné mřížky. Rozhodně nejzajímavější ze záložek je hned následující se třemi položkami: Zoom na displeji, který dovoluje ovládat transfokátor dotykem na tlačítka W a T na LCD, AF sledování pohybu, které se po volbě objektu dotykem na panel zaostří na zvolený subjekt a drží se ho i při pohybu po obraze; a zejména pak funkce Zámek O.I.S. Tuto funkci Panasonic zjevně okoukal u loňských modelů Canonu, jelikož se jedná prakticky o to samé, co konkurence skrývá pod označením POWERED IS, tedy přídavnou stabilizaci aktivovanou stlačením a přidržením tlačítka v případě Panasonicu přímo na displeji…

Třetí sloupec ukrývá korekci protisvětla, funkci PRE-REC nebo TELEMAKRO. Přestože máme v textu odkazy do předchozích recenzí, kde je vyřčeno, co znamenají tyto tajemné povely, pro jistotu je zopakujme, protože nově příchozích čtenářů může být hodně. Funkce PRE-REC znamená jakousi nepřetržitou zálohu nahrávání ještě před samotným povelem k záznamu: kamera nahrává coby jakousi smyčku sama video tak, že i když zmáčkneme video-spouš pozdě, máme tři vteřiny před nahrávkou onen kousek videa už na kartě. TELEMAKRO je zase schopnost objektivu zaostřit zblízka i na přiblížené objekty, s čímž si normálně automatika neporadí. Poslední záložka dostupná pouze po přepnutí kamery z inteligentního automatu do manuálního režimu nabízí ruční nastavení závěrky, clony, vyvážení bílé a ostření. Všechny tyto parametry lze kromě displeje upravovat pomocí tlačítka CAMERA FUNCTION před výklopným panelem a otočným prstencem na objektivu…

Další z velmi mála změn je spíše negativního rázu. Panasonic dlouho jako poslední z velkých prodejců dodával v základní výbavě s kamerou i externí nabíječku. To však již neplatí a od letošní modelové řady se musí stejně jako u konkurence uživatel spokojit s nabíjením akumulátorů přímo na přístroji. Kromě síového adaptéru samozřejmě nechybí „šňůry“ potřebné k propojení kamery s televizorem, tedy AV kabel kombinující už zmiňovaný kompozitní a komponentní výstup; a kabel k propojení s počítačem, tedy USB. Balení kamery ukrývá také dálkové ovládání, dotykové pero, drobnou sluneční clonu a samozřejmě akumulátor. Ten nese název VW-VBN130, je tedy opět pozměněný oproti předchozím rokům; a dokáže kameru napájet maximálně 1 hodinu a 40 minut. Zajímavostí je rozhodně možnost dokoupit 3D nástavec VW-CLT1, který se poprvé objevil u loňského modelu Panasonic HDC-SDT750. Díky této předsádce lze s SD900 nahrávat 3D záznam ve formátu „side-by-side“, tedy dva obrazy v jednom s polovičním rozlišením…

Při samotném natáčení se nedá kameře nic moc vytknout. Výsuvný hledáček přináší slušný komfort, zahanbit se však nenechává ani výklopný LCD panel, který díky vysokému rozlišení přináší opravdu velice dobrý obraz. SD900 nepatří mezi úplně nejmenší kamery a díky tomu se velmi dobře drží i ve větších rukou. Ovládání přes dotykový displej opět neurazí, navíc manuální funkce lze „štelovat“ přes kroužek na objektivu, což sice vyžaduje dostatek praxe a hlavně jemné zacházení, aby se otáčení kroužkem negativně neprojevilo na stabilitě záznamu, ovšem na rozdíl od nastavování manuálů dotykem do displeje se kroužek opravdu použít dá. Optický stabilizátor obrazu již tradičně u Panasonicu nezklame - by má oficiálně trošku menší účinnost oproti konkurenci - a společně s přídavným zámkem stabilizace pomůže významně zkvalitnit pořízené záznamy stabilitou video-záběrů. Poznámka editora PJ: tuto podmínku jsme ostatně v někdejším Desateru (novici si povinně kliknou) postavili na první místo, protože to prostě už dlouho víme :-D)…

Loňský model HDC-SD700 přinesl jako první volbu režimu záznamu s 50ti sn. za vteřinu progresivně. V tomto ohledu zatím není kam dále pokročit, takže i letos lze v nejvyšší kvalitě využít formát AVCHD s rozlišením 1920×1080/50p a s datovým tokem 28Mbps. Při režimu prokládaném (50i) nabízí kamera 4 kvalitativní stupně, přičemž nejvyšším datovým tokem je zde 17Mbps. Zajímavou volbou zejména pro majitele počítačů od firmy Apple pak může být možnost nahrávat ve formátu iFRAME, který je speciálně určen pro zpracování v programu iMovie 11. Doplňme ještě rozlišení statických snímků. Videokamera Panasonic SD900 ukládá digitální fotografie s maximálním rozlišením 14,2Mpix, přičemž u nich lze zvolit mezi poměry stran 4:3, 3:2 a 16:9. Poznámka Správce: V loňské recenzi předchůdkyně jsem ukázal MARKANTNÍ rozdíl mezi plnou náloží 14timegapixelového rozlišení SD700 ve výřezu z maxima oproti témuž výřezu z „jen“ 12megapixelového foáku. Prostě je nutno onu foto-schopnost brát s rezervou…

Znáte: kurzor PC-myšky soubor popíše a kliknutí otevře

Galerie ukázek (odstavec s textem Správce webu). Honza pořídil několik klipů přímo na naší rušné ulici, jež nese jako jedna z větších tepen s tramvajovou dopravou přízvisko „třída“ (naše tramvaje se sice nazývají šaliny, ale to Pražáci znají :-D). Vytažením několika Videosnímků (opakujeme posté, že je to název políčka z videa) lze kapku porovnat SD900 právě s cenově a funkčně nejbližším typem Canon (HF M41, přičemž Panasonic zde čerpá z progresivní výhody 50p a má tak zřetelně ostřejší kontury. Nutno ale dodat - a je to na snímcích poznat - že Honza neudělal oběma kamerám zcela stejné podmínky a záběry nejsou shodné, nadto mají jako jakousi clonu sklo výlohy naší prodejny. Druhou foto-dvojici tvoří opět srovnání z videa SD900 a M41 s evidentním nestíháním tří mini-čipů proti jednomu třetinovému čipu v šeru (viz Honza dále). Následují čtyři fotografie ve dvojím rozlišení, což čtenář laskavě odhalí ve vlastnostech snímků po uložení na disk. Lze sice namítnout, že diskutovaný 50p-mód sice nakonec nezázrakuje v pohyblivém videu, ale zastaveným snímkům umí výrazně pomoci pro eventuální fotografie z videa. Slovo vracím Honzovi…

Co se týče samotné kvality videa, SD900 působí trošku rozporuplně. Na jednu stranu má kamera za dobrých světelných podmínek vynikající a velmi ostrý obraz. Na druhou stranu ovšem za zhoršených podmínek to již taková sláva není. Pro účely recenze byla SD900 porovnávána s kamerou Canon Legria HF M41, což je cenově momentálně asi nejbližší kamera s hledáčkem, a nutno uznat, že při opravdu nízké hladině světla zaznamenala levnější Canonka znatelně jasnější obraz než Panaonic. SD900 navíc trpí stejnými neduhy jako SD700, tedy dosti pomalou změnou vyvážení bílé barvy při přechodu z interiéru a osvětlení zářivkami do exteriéru a také má stále již zmiňovaný větráček. Nebýt těchto drobností, snad bychom Panasonicu i odpustili trochu nižší citlivost na světlo. Statické snímky nejsou sice nijak výjimečné, ale ani neurazí a díky přítomnosti blesku se SD900 dá bez problémů použít do jisté míry i jako náhrada (na dnešní poměry...) slušnějšího fotoaparátu…

Jak již bylo vícekrát zmíněno, Panasonic neudělal v letošním roce u svých nejvyšších modelů příliš změn. HDC-SD900 si tak drží vysoký standard, i když jí něco málo na úplný vrchol přeci jen chybí. Rozhodně se však nevyplatí tuto kameru zatracovat. Za příznivou cenu nabízí kvalitní obraz, dobrou stabilizaci, hledáček a pár drobných vychytávek, jako třeba časosběrné snímaní. Příznivců této tradiční Japonské značky existuje nejen v české republice spousta a ti svému oblíbenému výrobci jistě pár drobných nedostatků odpustí. Závěr Správce: Poměříme-li celkovou výbavu s přihlédnutím k ceně s konkurencí, od firmy Sony se za přítomnost hledáčku láce nedočkáme, JVC nám momentálně nenabídne s hledáčkem NIC a Canon zůstane ve svém konkurenceschopném postavení osamocen s HF M41 (nadto i levnější a s vestavěnou fleš-pamětí 32GB), ale zase za cenu výrazně méně širokoúhlého WIDE-záběru. Holt je to jako s auty: kdyby si všichni mysleli, že nejlepší je pouze jedna značka a ostatní by nikdo nekupoval, nebude existovat tak pestrá škála výrobců. Jen těch mohykánů, kteří ještě produkují videokamery, je prostě na rozdíl od aut tak zoufale málo, škoda…