Videokamery JVC: modelová řada 2005..

Máme za sebou přehledy produkce videokamer hlavních konkurentů JVC, značek Sony, Panasonic a Canon. A protože je tomu už téměř tři roky, kdy jsme opět vzali po dlouhé odmlce tuhletu sympatickou značku se třemi písmenky ve zkratce názvu (Japan Victor Company) do našeho sortimentu, vzniklo za tu dobu také dost recenzí jejich modelů. Hned na začátku dnešního přehledu vzpomeňme související problematiku. Už hodně dávno jsme tu probírali kvality (tehdy) nových modelů GR-DX25 a DX35, eleganci luxusnější DV4000, souboj střední třídy DV500 s konkurenční kamerou MVX150i, miniaturnost DVP7 nebo (nízkou) cenu GR-D200. A protože jsme chtěli mít v náplni stránek co nejdříve zásadní množinu článků o JVC, přidali jsme přehled roku 2004, experimentální krasavici GR-PD1 anebo dvojici spotřebních modelů (loni na podzim). V rámci nakukování do profesionální sféry tu byly nástiny kvalit velkých strojů GY-DV5001, DV5100 a DV300. Letos jsme nabídli experimentální projekt Everio v jednočipové (MC200) i tříčipové verzi MC500, nastupující duo D240/270 a typ DF470…

Firma JVC je jedním z vůdců pokroku, alespoň co se domácího videa týká. Už je tomu téměř 30 roků, co byl světu představen systém domácího videa VHS (1976), od něhož se následně odvinuly spotřebitelsky úspěšné odnože S-VHS a také kompaktní kazety VHS-C a S-VHS-C. Nabídka pro náš region "střední a východní Evropy" obsahuje zatím stále ještě jeden kompaktní analogový model VHS-C s označením GR-FX17 a sousední Německo má na svých německy psaných tzv. EURO-stránkách JVC ještě i S-VHS-C kameru GR-SXM50 s výklopným LCD. Přestože analogové videokamery představovaly pro uživatele obrovskou kapitolu pomyslných elektronických dějin, absolutní konec jejich éry je zřejmě na obzoru, a to i přes (zatímní) produkci takových přístrojů (např.) koncernem Panasonic pro americký trh. Protože si nemyslíme, že sáhodlouhý rozbor zbylého sortimentu anachronických NE-digitálů nemá většího smyslu, ukončeme tento odstavec odkazem případného fanouška levných záznamových zařízení na základní technická data do čs. stránek JVC…

To formát digitálního záznamu má u Victora úplně jiný význam! Už v roce 1996 dává na trh svůj úplně první model, který koketoval s pojmem dlaňovka: GR-DV1 (foto) se držela jako první na výšku a pro fanoušky skladných a pohotových mašinek pro každodenní nošení znamenala průlom. Současný výrobní sortiment mini-DV se sice rozhodně nedá označit stejně rozsáhlým jako to mají Canon nebo Sony, ale přesto je tu několik modelů, které si trochu rozebereme, i když zdaleka ne všechny jsou běžně v mini-nabídce českého zastoupení JVC. Nejnižším modelem pro rok 2005 je GR-D240 (recenze), který se od konkurence odlišuje zejména tím, že je - stejně jako celá řada GR-D - osazen mikrofonní zdířkou. Základní LOW-řada Victora má 25násobný optický ZOOM a dva členové našeho kolektivu s úsměvem vzpomínají na zimní prezentaci evropských dnů JVC v pražském Hiltonu, kde přednášející nadšeně všem posluchačům vysvětloval, že 25x ZOOM je sice světový rekord, ale konkurence by mohla (bohužel?) nabídnout ještě cosi navíc (a vzápětí přišly informace o rekordmanovi Panasonic GS35 :-D)…

A zatímco české stránky producenta představují pouze dva modely spotřební řady, u sousedů je toho podstatně více. Ze základu zde není D240, ale naopak přibyly typy GR-D225, D245 a D290. Podobné to je v další kategorii, již pro letošek nazvali Japonci GR-DF: čs. WEB má pouze modely GR-DF420 a DF470 (recenze), kdežto např. na Německém se píše ještě o DF425 a DF570. Nad všemi spotřebními přístroji ční jakýsi mezityp s názvem GR-DZ7 (2MPx) a vůbec první maloobchodní tříčip od JVC formátu mini-DV s označením GR-X5 (má 3xCCD s 1,3MPx), jejichž dodávka do čR je ve hvězdách. Videokamery s kazetou mini-DV pak zastřešuje masivní jednočip GR-PD1, který se ale (nejen) cenou naprosto vymyká téměř všemu, co lze zařadit do běžných kategorií amatérských strojů. Pro sortiment JVC tedy není typické rozdělení na základní a megapixelové kamery, ale spíše zjevně na levnější a lepší spotřebky a nad nimi vyčnívající experimenty, z nichž zmíněný model GR-X5 připomíná všemu se vymykající zvláštností a (nejen) svým označením jeden nejmenovaný osobní automobil (:-o))…

Systému čtvrtpalcové pásky od JVC se hodí věnovat ještě jeden odstavec; zmiňme to, čím se pro letošek chce Victor odlišit od konkurence. Jak již bylo zmíněno, základní duo D240 a D270 je vybaveno dokonce zdířkou pro externí mikrofon a v případě vyššího modelu z těchto dvou jde tak o (možná) nejlépe vynaložené peníze za zcela amatérský základ se zajímavou výbavou (i s SD-kartou) a všemi odblokovanými vstupy včetně tzv. D/A-převodníku. Vyšší řada GR-DF má zase - vedle údaje o světelnosti objektivu F1,2 - velmi rozkošnou novinku v podobě funkce LIVE SLOW, což je vlastně možnost (téměř) plynulého zpomalení důležitého okamžiku. Tady několik slov k nastínění zajímavé funkce: a už v nahrávacím či přehrávacím režimu kamery se po stisknutí patřičného tlačítka každý snímek (frame) z 25-ti za vteřinu zapíše čtyřnásobně a následně dokáže rozfázovat sledovaný okamžik. Je tu sice k dispozici "pouze" 80 okének za sebou - tj. necelá vteřina pro zpomalení (4 x 20 snímků) - ale vzhledem k tomu, že opakováním funkce se lze "trefit" do takřka kterékoli chvilky, mají sportovní i chovatelští fanoušci zase něco extra. Z jiného soudku by zase byla možnost záznamu tzv. 3D-zvuku, ale o tom už recenze...

Formát komprimovaného MPEG-videa s ukládáním na nepásková média má u firmy JVC letos hned tři zástupce. Projekt Everio byl představen v loňském roce dvojicí MC100 - tato dlaňovka v nabídce českého zastoupení JVC chybí - a MC200, o níž jsme si dovolili spáchat recenzi i my. V letošní zimě přibyla do malého kolektivu Everio tříčipová verze MC500, o níž tu bylo také nedávno povídání. Všechny tři typy mají jako hlavní záznamové médium CF-kartu a v jejich těle je ještě osazen SD-slot na tento druh karty. A zatímco modely MC100 a MC200 jsou vybaveny jedním CCD-senzorem 1/3,6" s 2,12MPx, dražší MC500 je dokonce tříčipovou variantou, přičemž v rámci pojmu videokamera jde nepochybně o (velikostní) překonání všeho, co kdy bylo s emblémem 3CCD vyrobeno. Pětistovka má 3 CCD-snímače s rozlišením 1,33MPx a úhlopříčkou 1/4,5" každého, což jí umožňuje nejen preciznější snímání videa v horších světelných podmínkách, ale současně i použitelný foto-režim s největším rozlišením snímků 2.560x1.920 bodů (levnější verze MC100 a MC200 mají maximum 1.600x1.200)…

Tady je asi záhodno taktéž přidat pár řádků navíc. Hledáním echt použitelného formátu ukládání digitálního videa se dnes zabývá více firem, ale v některých ohledech se stále nemohou úspěšně poprat s drobnými potížemi růstu. Především jde o to, že komprimovaná videa zatím NEJSOU stejně přesně a jednoduše editovatelná (například) na požadovaný snímek; a média se nemohou porovnávat s cenovou dostupností nejpoužívanějších videokazet mini-DV. Uložená videa na kartách nebo DVD-discích jsou ale na druhé straně okamžitě přístupná (např.) po náhledech scén a logicky tak nenutí uživatele převíjet žádnou pásku. Přesto si budeme muset počkat na větší kapacity paměových karet za rozumné peníze anebo se - v případě DVD-disků - smířit zatím s jejich omezenou kapacitou a relativně nepraktickými odlišnostmi v používání přístrojů. Sluší se poznamenat, že právě firma JVC by měla být jednou z prvních, která (snad) prorazí realizaci přesné editace MPEG2, ale zopakujme, že zatím bude ještě nutno čekat blíže neurčenou dobu. Doufejme, že ona neurčitá doba nebude dlouhá…

Něco o nabídce JVC před naším pseudohodnocením? Vedle toho, co bylo zmíněno už v druhém odstavci hlavního textu, je záhodno vzpomenout ještě i poněkud méně čitelný rozsah sortimentu v posledních letech. Slavný Victor byl (nejen) na západ od našich hranic sice uznávaným členem velmi (!) úzké rodiny producentů videokamer, ale dle recenzentova názoru měl pravděpodobně daleko do prodejních úspěchů největších hráčů z oboru - trvale a dlouhodobě firem Sony, Panasonic a Canon. A ve skutečně (tj. pečlivěji) sledovaném období posledních dvou-tří let dokonce JVC postupně zcela vypouští i celé kategorie přístrojů až k dnešnímu stavu. Podíváme-li se totiž na čs. nabídku - vše mini-DV - není tu až na DF570 (s diskutabilní dostupností) žádný jednočipový megapixel, žádná dlaňovka a žádné tříčipovky (ty ale neměl Victor maloobchodně nikdy). Sortiment JVC je sice obohacen o velezajímavý projekt Everio, ale v konkurenci (zatím) nejprodávanějšího formátu mini-DV - bavíme-li se stále o našem regionu - se letos dopouští přinejmenším dosti závažného ústupu z někdejší slávy, jemuž zřejmě nepomůže ani experimentální typ GR-X5, jenž možná čs. trh mine…

Už v přehledech značek Panasonic, Sony a Canon jsme naznačili, že samotný vývoj a výroba videokamer je v současném světě spotřební elektroniky takřka až hrdinským činem. Nejinak je tomu určitě i u značky s elegantní zkratkou JVC a opravdoví fandové to vědí. I kdybychom kdokoli měli jakékoli subjektivní dojmy z momentálního lesku té které značky z producentů videokamer, je nutno sundat pomyslný klobouk na důkaz úcty - nejen za historické krvácení při vyvíjení desítek (druhdy) nových modelů v posledních mnoha letech. Zdánlivě široký sortiment maloobchodních videokamer je totiž - alespoň pro nás poučené laiky oboru - tak (takřka) zoufale úzký, že je nutno vážit si každého odvážlivce ze současných (nejen literárně) posledních samurajů! Skoro všichni jsme přece i automobilisté a dobře víme, že i v tomto oboru bylo vše donedávna tak pestré a že současná variabilita se postupně vytrácí podobně jako u videokamer: Rada Vzájemné Kamerové Pomoci (RVKP) je prostě dnešní svět, podobně jako se také postupně prolíná určitě i RVAP (A = Automobilové), že ano…