Zázrak na druhou? JVC Everio MC500 !!!

Budoucnost se hlásí! To byl už titulek recenze na loňskou převratnou (!) novinku s 2MPx na čipu Everio MC200. Proč k nám nevozí čs. zastoupení JVC dlaňový model MC100, to jsme nezjistili, ale je tu krásná varianta na téma 3CCD s označením MC500. Připomeňme si, o co tu v případě tzv. kartových médií vlastně kráčí. Zatím se sice stále zdá, že magnetická páska je věčná, ale tak jak je právě teď postupně zahanbována rotačními disky DVD v rámci domácího videa (VHS), je v současných snahách producentů vyvíjet nepásková média i do videokamer. Jistě, nic nového pod sluncem, nejen naše stránky o tom už psaly, ale jak se zdá, snaha japonského Victora by mohla být výraznějším zápisem do pomyslné kroniky amatérských videokamer. Je to už relativně dlouho, kdy Panasonic nabídl svůj maličký strojek SV-AV10, jenž nahrával na SD-karty komprimát MPEG4, a následně se u stejné značky o rok poté (a už předloni!) začala nabízet vyspělejší MPEG2-varianta s názvem SV-AV100. Souběžně s těmito libůstkami, jež zatím u veřejnosti v našem regionu příliš slávy neposbíraly, jsou produkovány stejnou firmou (a často i se značkou Hitachi) i konkurenčním kolosem Sony přístroje na malé DVD-disky…

Začalo to (možná) už volbou správné paměové karty..

JVC ale zvolil už na začátku (pravděpodobně) nejrozumnější cestu: totiž v použití CF-karet, které jsou dnes s poměrem ceny a kapacity mezi kartami zjevně nejdále. Navíc osadil své kartovky hned dvěma sloty (druhý je pro SD-karty), což může výrazně pomoci při rozhodování všech, kteří se o projekt Everio zajímají. Na první pohled je vidět, že relativní úspěch jednočipové varianty MC200 (a MC100 možná ještě více) ponechal vývojáře poněkud méně ve střehu, alespoň co se ergonomie týká. Kdyby totiž někdo vyrobil takovouhle mini-DV kameru - tedy bez klasického zápěstního řemínku a zcela odlišného způsobu držení - asi by se utkal s velkým nepochopením koupěchtivých. Takhle se ale většina poučenějších laiků (tedy i já) díváme na malé sympatické mašinky Everio s jakýmsi samozřejmým pochopením a tolerancí: vždy je to o vývoji a oni to (snad) postupně vyladí. Začali jsme u držení a ovládání - tlačítka pro pravý palec padnou celkem solidně a pro zvláštní uchopení bez řemínku okolo hřbetu ruky zde výrobce vymyslel dobré řešení: zatímco u MC200 nebylo žádné svázání k ruce (ale řemínek na zápěstí ve stylu foákových úchytek nechyběl), tady je možno použít jakousi přední úchytku s provlečením a utáhnutím k pravičce (zde prosím čtenáře o toleranci - snímky z odkazu byly pořízeny Nokií7610)…

Osazení maličké rozkošnosti je třemi CCD-čipy (pravděpodobně) od firmy Sony, přičemž každý z nich má úhlopříčku 1/4,5" a 1,33milionu bodů (data píšou 1.363x975 bodů na čip). Objektiv s fešáckou sluneční clonou umí opticky přiblížit 10násobně a až 200násobně digitálně zvětšit; průměr závitu pro doplňky je 37mm. Optické parametry jsou dány čísly f3,2~32mm (F1,8) a tzv. přepočet na kinofilm je 37,8~378mm pro video a 43~334mm pro fotografie. Pozornější čtenář se právě teď pozastavil: ano, na fotografování je tu udáván jiný koeficient přiblížení, přesněji "jen" 8násobek. Porovnáme-li popisovanou krásku s potenciální konkurencí v segmentu tzv. amatérského videa, vidíme poměrně velice maličké, ale přece jen poněkud jinak (možná si zvykneme) posazené míry - 80x55x118 mm - a parádní mini-hmotnost 330gramů bez ničeho (ale s tzv. krytem objektivu) nebo 400 gramů se vším. Chceme-li dokončit suchou řeč čísel, zbývá vyjmenovat rozsah závěrky (1/2-1/4000 pro video a 1/2-1/500 pro foto) a rozlišení mašinky pro fotografie: maximum výrobce udává sice 2.560x1.920, ale na prostý součet bodů se sázet nedá, i když nám JVC vysvětluje, že s funkcí PIXEL SHIFT násobí 4x 1.280x960…

Výklopná dvířka na pravé straně přístroje ukrývají slot na paměovou CF-kartu a akumulátor prakticky stejně, jako jsme to viděli už u jednočipové verze MC200. A stejně tak je i druhý slot pro SD-karty přístupný po natočení kloubu držícího dílu od objektivu: zespodu. Hlavní mini-vypínač je současně voličem funkcí OFF-nahrávání-přehrávání a levému boku pak vévodí spíše 8polohový volič režimů, což je ve srovnání s MC200 naprostá novinka. Uspořádání zadních ovládátek je naopak zcela shodné s MC200 a stejně i zde je nejvýraznějším čudlíkem stříbrné tlačítko spouště. Orientace v ovládacích MENU je také prakticky stejná jako u předvánoční novinky a pro základní představu zvídavým fanouškům jsme opět stvořili jakousi nabídkovou koláž, ze které lze odvodit základní i pokročilejší nastavování této experimentální maličkosti. Obrazovečka s nabídkou uprostřed sestavy ukazuje náhledová okna jednotlivých - střihem při nahrávání oddělených - scén. Podobně jako u DVD-disků si uživatel může posunout zelený kurzor na kteroukoli scénu a bez převíjení (pásky) okamžitě přehrát nebo smazat…

Kdopak první přechytračí onen rébus střihu MPEG2...?

...ale to by nebylo nic nového, to všichni fanoušci našeho oboru už samozřejmě znají, zmiňme se spíše o střihu MPEG2. Tady sice vstupuji na tenký led, ale zase tak moc se chytrejch nebojím, protože v dnešní době o problematice neví všechno ani nejfanatičtější příznivci novinek. Na lednové prezentaci v pražském hotelu HILTON bylo řečeno, že právě JVC by mohl být jeden z vůdců v editování komprimátu MPEG2: údajně se momentálně úspěšně perou kluci japonský o rozlousknutí oříšku "jak ty obrázky dostat od sebe a sestříhat přesně na snímek i v MPEG2". Zkoušeli jsme dva druhy SW - vedle TMPGEnc MPEG-editoru (v časově omezené verzi) to šlo celkem běžně vtáhnout na HDD a jakž takž stříhat i v oblíbeném SW Pinnacle VS9. Základním střihem je samozřejmě už praktické vymazání kterékoli označené scény, ale fakt, že snad i komprimovaná videa mají řešení přesnějšího střihu na dosah, nás logicky dost potěšil. Pokud se totiž komprimátům videa doteď vytýkalo něco zásadního, byla to právě (ne)možnost jednoduché a přesné editace, jak ji známe z nejrozšířenějšího systému čtvrtpalcové pásky mini-DV…

Videozáznam ve formátu MPEG2 tedy není žádnou popelkou! Diskutéry na mnohých serverech je sice probírána menší datová velikost a logicky i větší komprese záznamů, ale všichni víme, že solidní datový tok MPEG2 například z DVD-disku bude i na sebevětší amatérské (domácí) televizní obrazovce stále velmi čistý a pohledný. Nebudeme-li se tedy bavit o hustší (a hustší a hustší a…) kompresi blbinek, než je dejme tomu nejvyšší kvalita Everia (8,88Mbps) nebo DVD-disků (ta dokáže prý ještě o kousek více), máme pro amatérské posuzování čistého amatérského videa amatérskými prostředky (to slovo tam asi holt musí být zopakováno) zajímavé řešení výborné vstupní kvality pořízené nahrávky. A v rámci Everií je tu navíc několik nezanedbatelných výhod: předně se uvnitř netočí žádná kazetová mechanika, což znamená v podstatě bezhlučný chod stroje. Další zásadní výhodou je logicky přetahování do počítače: pomocí USB-kabelu nebo čtečky paměových karet se nemusí čekat na (např.) 15 minut stahovaného videa stejnou dobu, protože se nestahuje lineární nahrávka. Zkoušeli jsme pro názorné porovnání stáhnout 1 minutu videa (měla velikost cca 66MB): zatímco čtečkou karet to bylo za 17 vteřin, přes USB-kabel dokonce těsně pod 10 vteřin - asi 6x rychleji…

Konektory a příslušenství. Videokamera JVC MC500 má dvě místa přípojných zdířek: vpředu pod svislou krytkou se nachází sluchátkový výstup, kombinovaný lichoběžník AV-výstupu (tedy pouze jednostranného průchodu dat ven do TV a podobně) a napájecí zdířka. Na levém boku je pod hlavním vypínačem-voličem USB-výstup, jenž také neumí natahovat data do kamery na vloženou CF-kartu coby vstup. Žádné další kontakty - nepočítám-li ty ve slotech na paměové karty - tu už nejsou, a to ani v případné botičce, která zde chybí úplně, stejně jako u nižších verzí Everia. Nemožnost připojení např. blesku nebo mikrofonu částečně kompenzuje elegantní výklopný blesk, jenž se uvolňuje mechanickou západkou hned vedle svého uložení. Základní sada dodávaná výrobcem s kamerou obsahuje běžné věci - USB-kabel, AV-kabel, nabíječku, akumulátor (asi na hodinku), zápěstní řemínek, redukci na SCART a krytku objektivu - a k tomu jednu zcela mimořádnou věcičku, již přikládal Victor už k prvním modelům Everia: velkokapacitní CF-kartu v provedení Micro-Drive 4GB s nápisem Hitachi (kliknutí na snímek zde níže ukáže)…

Mezi volitelným příslušenstvím jsou tedy jednak další sehnatelné kapacity paměových karet (bylo řečeno, že lze CF- i SD- typy) a speciální akumulátor, ale možná i další drobné libůstky, které běžný zvědavec asi jen tak někde v obchodě nespatří. Na pražské prezentaci jsme totiž měli možnost vidět podvodní pouzdro na typ MC200 a předpokládáme podobný doplněk i na vyspělou kolegyňku MC500, podobně jako se dá u JVC vyčarovat elegantní kufřík. A protože na objektivu je naprosto běžný závit (37mm) na optické doplňky, určitě lze doporučit celou řadu filtrů a předsádek, které pak mohou dopomoci objektivu vybočit ze svých vcelku fádních parametrů. Jako velmi praktickou věcičku bych doporučil (nejen) každému majiteli více karet obou druhů multifunkční čtečku paměových médií, která je levným řešením propojení do PC a přitom nenutí vybíjet drahý Li-ION akumulátorek. Z jiného ranku je doporučení přídavné patičky do stativového závitu - originální nebo univerzální (obrázky napoví) - pro případné výkonnější světlo s vlastním AKU a podobně. český WEB JVC zatím nabízí jen brašničku a zmiňovaný AKU…

Další mašinka do rodiny fotících videokamer je tady…

Kvůli foto-režimu (použitelnému) nás samozřejmě zajímaly i tyto výsledky malé mašinky. Pro poctivější srovnání jsme vyslali kolegu opět k brněnské hvězdárně na Kraví Horu, aby zkusil vyfotit podobný kvítek, jaký jsme tu nedávno ukazovali z videokamery Canon MVX45i. Po shlédnutí ukázek (jsou dosti velké - kurzor PC-myšky napoví) je jasné, že popisovaný Canon i srovnávaná Sony HC90 dokážou hrdě konkurovat udávanému rozlišení JVC. Patrné je také to, že světu amatérského videozáznamu přibyla další mašinka, která opravdu dokáže nahradit i docela výkonný amatérský fotoaparát (opět úmyslně 2x přídavné jméno). Důležitým detailem pro oba hlavní režimy - video a foto - je zde osazení obroučky objektivu MC500 otočným prstencem volby manuálního ostření, který se aktivuje malým tlačítkem FOCUS těsně pod posuvným hlavním vypínačem vlevo. Efektní a poměrně masivní sluneční clona navíc dokáže účinně pomoci prstům nezasahovat do objektivu při ručním ostření. Pro foto-režim i videozáznam slouží praktická samospouš, ale to považujme za běžnou a samozřejmou výbavu…

Ukázka jednoduše zeditovaných scén MPEG2 v programu Pinnacle VS9 plus: vlak Lego, cyklisté a tramvaj (zvuk troubení ze SW, délka 11 vteřin, 12,5MB)

Pro natáčení i přehrávání vlastního videa platí zcela stejná pravidla, jako u levnější verze MC200: pomocí otočného kloubu se LCD-obrazovka (mimochodem má 1,8" a 130kPx) natočí do co nejvýhodnějšího úhlu k práci a ve zvoleném režimu je videokamera ovládána jako každá druhá běžná. Ukazováček má k dispozici transfokátor a palec ovládá příslušná tlačítka na zadní straně hned vedle LCD. I přes velice malou hmotnost mašinky jsem si ji často přidržoval levou rukou, což ale logicky zvyšovalo stabilitu záběrů. Ono totiž to zmiňované ovládání bez úplně klasického řemínku na hřbetu ruky se (fakt možná jen zpočátku...) jeví jednoručně kapku nepohodlným. Video natáčí hezoučký přístroj pěkně, se všemi souvisejícími připomínkami o případné metodice posuzování (viz výše). Subjektivně se mi zdálo, že oproti MC200 umí ještě kousek lépe šero, ale to jsem hodnotil (překvapen) pozitivně ve srovnání s kritikami jiných WEB-ů už u první recenze. Přikládáme kousek (velmi jednoduše) sestříhaného videa (viz výše, 12,5MB), které ale jiné parametry než jakousi fakt tolerovatelnou dívatelnost pořízeného videa asi nenapoví…

Vyjmenujme si ještě některé špeky, které nabízí Everio MC500 podle výrobce. Systém Megabrid Engine má aplikovat samostatné a optimalizované zpracování na pohyblivý nebo statický obraz a zajišovat vysoký poměr signálu a šumu - a obraz s vysokým rozlišením. Mezi pokročilé foto-funkce je výrobcem uváděn například automatický expoziční bracketing, při kterém se po stisku spouště automaticky zaznamená stejný snímek třikrát s různou expozicí: 1/3 f-stop, normální a +1/3 f-stop. Výrobce jmenuje mezi zajímavými i funkci kompenzace světla v pozadí a přímého osvětlení anebo zobrazení histogramu v reálném čase pro grafické zobrazení rozdělení expozice při záznamu. Pro co nejúplnější množinu informací se ještě mrkněme na možnou kapacitu videa na 4GB-kartu. V nejlepším módu ULTRA - konstantní datový tok 8,88Mbps - pojme až 60 minut videa; a k dispozici jsou ještě kvality FINE (5,5Mbps a 90min), NORM (4,2Mbps a 120min, všechny tři s poměry 720x576/50i) a ECO, kde už kvalita zjevně začíná dostávat na frak - 1,5Mbps a 300 minut - a potřeba více akumulátorů je nabíledni…

Co k tomu dodat, jak hodnotit? Těžko, tohle je velice speciální dráždidlo pro všechny aspoň trochu technicky nadšené dušičky. Zřejmě bude ještě nějaký čas trvat, než se výrobci (zdali) přiblíží dostupnosti standardu mini-DV, alespoň co se médií týká. Ale jak jsem si zde dovolil veřejně věřit myšlence kartových videokamer už před třemi lety, domnívám se, že tahle legrácka by mohla zabrat. Vím, že si ji - nejen kvůli "dětským plenám" - zatím asi nevybere kdejaký běžný zákazník, ale BUDOUCNOST TO NAZNAčUJE a prodávat se TO bude. Jistou věcí je zatím zjevně jakýsi stupeň luxusu řady Everio, ale já bych za naši firmu držel celé myšlence palce a přál jí co nerychlejší vývoj. Z kuloárů sice víme, že třebas i optický Boss Canon má slibnou myšlenku nepáskových médií po vývoji a připravenu, ale zatím je zjevné, že malá skupinka statečných producentů videokamer netáhne za jeden provaz ani náhodou, jako ostatně už mnohokrát. Nechejme se tedy spíše překvapit, kdo se ke kartovkám přidá další…

neco
Jen tak na okraj: všem zájemcům nabízíme jako jediní v éteru mašinku skladem a s cenou (náš ceník). Domluva výhodnějších doplňků je samozřejmě možná, stejně jako objednávka nebo jakýkoli dotaz na firemní E-mail Videokamery CZ. A kdo by se chtěl stavit, najde náš kamenný obchod v Brně (mapa+detail).