A znovu DVD: Hitachi DZ-MV 270 a 350!

Oba tyto novátorské přístroje od firmy Hitachi zaznamenávají v datových souborech (tedy nelineárně!) kompresi DVD - tj. MPEG2 - na malá již zmíněná 8cm DVD-média. Větší model - MV270 - má nejen výrazně silnější a logicky i hmotnější korpus, ale nabízí také nadstandardně velký LCD-panel 3,5“ a CCD-snímač s rozlišením přes 1MPx. Oba typy ukládají videozáznam na DVD-RAM (tj. oboustranný) nebo DVD-R (jednostranný disk). Menší z těchto dvou kamer, jež máme na firmě - model MV350 - je naprosto totožný se zmíněným DVR-M30, což demonstrují i mnou pořízená vyobrazení zde vedle textu. A protože na onen Panasonic už tu drobná recenze (od kolegy Jirky Rakušana) byla, navedli jsme jen čtenáře chtivého informací na tento nedávný článek (viz konec úvodu) a budeme se tu dnes věnovat hlavně většímu z obou modelů…

Videokamera Hitachi DZ-MV270 má rozměry 88x101x143mm a hmotnost 710g (bez AKU a disku). Nejen díky těmto parametrům se kamera drží velmi dobře, základní ovládací prvky jsou umístěny prakticky a ihned dostupně. Pouze ovládání korekce expozice, ručního ostření a kontrastu LCD-panelu jsou umístěna pod přehlednou 3,5“ LCD obrazovkou. Doprovodné obrázky (ke zvětšení) by měly být jakousi symbiózou s tímto textem. Model MV270 je tedy tzv. megapixelová videokamera s CCD-čipem úhlopříčky 1/4“ a celkovým počtem 1,060.000 pixel - využitelných pro statický obraz (digitální foto) a 880.000 pixel pro pohyblivý obraz (to jest tzv. běžné video, zde samozřejmě ve zmíněné kompresi).

Záznam probíhá, jak již bylo řečeno, ve formátu DVD (MPEG2) na oboustranné 8cm disky - pokud DVD-RAM - a s možností nastavení různé kvality komprese videa: STD, FINE, XTRA (u jednostranných DVD-R není možnost XTRA). Pro DVD-RAM disky platí doba nahrávání od 36 min. (XTRA s variabilní datovou rychlostí), přes 60 min. (FINE, cca 6Mbps) až po 120 min (STD, cca 3Mbps), u DVD-R jsou tyto časy poloviční (mimo XTRA). DVD-R disky jsou celkem v nevýhodě, protože na ně nahrané scény již nelze vymazat, nejde vytvořit PLAY LIST pro editaci záznamu a není možno vytvářet titulky k již nahraným scénám. Na druhou stranu je možnost přehrát DVD-R disky téměř ve všech DVD přehrávačích, zatímco DVD-RAM se dají s větší jistotou přehrávat jen u přístrojů Hitachi, Panasonic a některých dalších.

Objektiv většího modelu z obou zde vyobrazených strojů (stále píšu o 270ce) disponuje 12násobným optickým (4,1mm až 49,2mm) a 240násobným digitálním přiblížením, udávanou světelností 2.0 a průměrem závitu 37mm. Ekvivalent ke kinofilmu je udáván dvojí: pro videozáznam je to 44-528mm a pro statické fotky 38-456mm. ZOOM pracuje pocitově velmi dobře: má tři rychlosti přibližování, mezi kterými jde vcelku plynule volit. Jakýmsi prvotním zklamáním pro mne bylo zobrazování ve velkém barevném hledáčku a na LCD panelu: mírně nažloutlé barvy místo bílé. Hned jsem tedy vyzkoušel nahrát kousek záznamu v automatickém režimu s bílou barvou a na TV se opět objevila mírně žlutá. Vyzkoušel jsem tedy ruční nastavení bílé a opět kousek záznamu. Můžete hádat, jaká barva se objevila na TV při přehrávání: zase byla mírně nažloutlá. Nastavení kus od kusu je ale pravděpodobné a zřejmě bychom z toho nemuseli dělat žádné závěry…

Ovládání hlavní nabídky – MENU - probíhá velmi prakticky a pro moji pravou ruku i pocitově povedeně pomocí elegantního malého joysticku na levé zadní straně videokamery (viz opět doprovodná fota). Nalezneme zde (již klasické) expoziční programy: Auto, Sport, Portrait, Spotlight a Sand&Snow, nastavení vyvážení balance bílé barvy, volbu digitálního přiblížení (vypnuto, 48x nebo 240x) a také režim širokoúhlého formátu 16:9. Celkem velice užitečnou funkcí se mi zdál navigátor DVD-disku (DISC NAVIGATION), který umožňuje vytvoření náhledů pořízených záběrů a následně sestavení uživatelského PLAY-Listu. To potom při další práci umožňuje přímo ve videokameře (!) editovat mezi sebou záznamy, volit jejich titulkování i případné vymazání (ale - jak už bylo uvedeno - pouze u DVD-RAM)…

Videokamera Hitachi DZ-MV270 může nahrávat na vložený DVD-disk jaksi dva „typy“ komprese statických obrázků (fotek), respektive to v praxi tak vypadá: pro prohlížení (pouze!) např. na domácím TV (nejspíš právě kvůli rozlišení TV) je to MPEG-obraz s poměrem stran 704x576 bodů (řekněme plný DV-PAL „přešibnutý“ na MPEG2) a druhý je pak pro použití na „netelevizním“ monitoru PC: klasický JPEG-obraz s rozlišením 1280x960 bodů. Fotografie námi pořízené dopadly v obou těchto „režimech“ uspokojivě - a to překvapivě i v nižším z obou rozlišení. Jenže: ono to nejspíše není o dvojím rozlišení, ale o jmenované schopnosti TV, protože fotka vykazuje vždycky stejné poměry stran. Ukázka digitální fotografie tedy prezentuje poměrně velkým datovým objemem foto-režim: a je na kliknutí ke zvětšení čtenářovou myškou. A mimochodem: jste-li zvyklí na označení fotky např. „ImgčísloDF“, tak zde je zkratka „HpnxčísloDF“…

V základní výbavě kamery DZ-MV270 je přiložen celkem silný Li-ION-článek s kapacitou 1400mAh (Aku-patice je v uspořádání Panasonic shodná např. s modely řady DS), analogové propojení do videa nebo TV, síový adaptér, propojovací kabel USB2.0 do rozhraní na PC. U této videokamery stejně jako u - snad všech - ostatních DVD kamer se digitální záznam přenáší z kamery do PC pomocí moderního rozhraní USB 2.0 (!), nikoli pomocí tzv. ohnivých drátů Fire-Wire (to jest staré známé IEEE 1394). Výbava dále obsahuje bezdrátové dálkové ovládání, řemínek k nošení přes rameno (nebo na krku), krytku objektivu, ovladače pro USB2.0 a 2 záznamová 8cm-média: 1x DVD-R a 1x DVD-RAM…

Celkovým dojmem působí kamera MV270 trochu robustně, ovšem všechny ovládací prvky jsou umístněny logicky a dostupně, ovládání je zvládnutelné (názor poučeného laika) pro běžně technicky vnímajícího uživatele určitě během 1 hodiny. Nech čtenář posoudí podle mnou pořízených a zde přiložených fotografií (kliknutím jsou všechny ke zvětšení) ovládací logiku tohoto impozantního stroje. A asi nejzajímavějším rozdílem bude pro každého, kdo s videokamerami DVD začíná, nelineární záznam jednotlivých scén (oddělených střihů) tak, že každý zvláš natočený díl videa je přístupný jako např. hudební klip na běžném CD bez jakéhokoli převíjení: okamžitě. Uvedli jsme to ostatně na našich stránkách už vícekrát, takže to tady nebudu více a polopatisticky rozebírat.

Kvalita nahraného záznamu byla v normě až na výše zmíněné místy nažloutlé plochy, které měly být původně bílé. Tím, co kamera nabízí, se řadí ke střední až vyšší amatérské HI-TECH třídě (MPX-DVD), ovšem za doporučenou MOC 49.990,- (naše cena je ale poněkud níže) se dají dnes zatím koupit podle mého názoru přece jen lepší videokamery například systému mini DV. Snad je dobré po jakési pomyslné pomluvě tohoto našeho kusu dodat ještě dvě důležité informace: jednak tu, že se ve spolupráci se zastoupením a servisem pokusíme „doladit“ zmíněné vyvážení bílé barvy; a za druhé tu, že jsme schopni nabídnout i za takovýhle skvost (a teď si na chvilku odmysleme uváděný problém, jenž řešíme) cenu na úrovni nižší třídy…

Něco navíc závěrem (PJ)? Z úplně jiného soudku (!) je menší a levnější kolegyně Hitachi DZ-MV350. Testovali jsme ji s kolegy-kameramany z nejmenované firmy a porovnávali se Sony DVD200 a Panasonic VDR-M30. Překvapením bylo vcelku suverénní (a subjektivní, samozřejmě) vítězství právě u modelu Hitachi MV350, a to jak v barevném podání a praktických operacích s natočeným videem v počítači, tak i například se zvukovou stopou (a jejím následným „operováním“ v počítači) zmíněného vítěze. Mimochodem: Sony byla ve „startu na míč“ z celé uvedené trojice nejpomalejší. Nechci tím naznačit nic jiného, než že si MV350ku právě kvůli uvedeným zjištěním zmínění (studiově vybavení) kameramani vybrali mezi oněmi třemi stroji a po otestování také odnesli (tedy samozřejmě zakoupili)…