Je libo tři snímače? Nabídka není velká…

Tabulka dvanáctileté historie maloobchodních tříčipů (24 kamer, .xls, 29kB)

Proč vlastně TřI čIPY? Standardní amatérská videokamera dnešní doby má za objektivovou soustavou optických čoček až na výjimky zabudovaný 1 snímač. Ten vyrábí z viděného obrazu jakési (ne)určité elektrické impulzy, jež umí kamera po převedení do digitální podoby zaznamenat (třebas) rotačními video-hlavami na nahrávací médium. Z pochopitelných důvodů dnes raději vynecháme problematiku komprese různých (vesměs nepáskových) miniatur, ukládajících videozáznam na paměové karty, MD-média či malé DVD-disky. Budeme se při probírání problematiky 3CCD věnovat "pouze" klasickému nahrávání (nejlépe) mini-DV, jehož základ položily dohody producentů už (dokonce!) v první polovině devadesátých let. Jako první se vytasila firma Sony už v roce 1995 coby vůdčí nositelka pokroku se svou dvojicí tehdy dosti drahých přístrojů DCR-VX700 a VX1000. Zatímco VX700 s jedním CCD 1/3" a 470kPx byla oficiálně zhruba za 90 tisíc MOC, dražší model DCR-VX1000 se třemi CCD úhlopříčky 1/3" a počtem 470kPx na každém čipu byl uváděn do prodeje v čR až za cenu kolem 150 tisíc! A tehdejší novinka VX1000 byla také současně i prvním typem světové digitální éry, který měl na boku objektivu hrdý nápis 3CCD - viz dále…

Znalejším pamětníkům by určitě digitální model videokamery Sony DCR-VX1000 mohl připomínat historicky první (amatérům dostupný) přístroj s takovým uspořádáním tří snímačů, a to mašinku Hi8 od firmy Sony CCD-VX1 z roku 1993. Už tehdy se totiž dozvěděla amatérská veřejnost, že s pomocí tří světlocitlivých snímacích CCD-prvků - jež jsou uspořádány v (pravděpodobně) přesných úhlových rozestupech - je možno zařízením zvaným videokamera nasnímat obraz s poněkud větší věrností barev, vyšší ostrostí obrazu a (většinou) výraznější citlivostí na špatné osvětlení scény. Snímací čipy pak dostaly pojmenování R-G-B, což neznamená nic jiného, než první písmenka z anglických slovíček RED-GREEN-BLUE. Označení tedy pojmenovává CCD-čipy podle jejich vyhraněného vidění neboli odděleného zpracovávání složek barevného spektra: červený-Zelený-Modrý snímač. Všem fanouškům našeho oboru, kteří by chtěli o konstatovaných faktech příliš přemýšlet, doporučuji přijmout tyto skutečnosti jako všechny běžněji získané vědomosti. Autor textu si nechce znepřátelit kteréhokoli profíka (čte-li nás kdo takový), ale dovoluje si předpokládat, že ani valná část tzv. opravdových TV-kameramanů všech úrovní profesionality nepotřebuje v rámci vysvětlení právě probraných pojmů hloubkovějších objasňování problematiky…

Rokem velkého třesku - tedy uvedení čtvrtpalcové pásky mini-DV na trh - jsme označili letopočet 1995. Hned v následujícím roce se přidávali k digitálnímu snažení další spolutvůrci pokroku, ale v rámci dnes sledovaného fenoménu tří CCD-čipů byl trh zaplněn spíše jako pověstným šafránem. Rok 1996 byl ve znamení velezajímavého modelu Panasonic NV-DX1, který měl obrovský hledáčkový tubus a byl osazen třetinovými obrazovými snímači s 320 tisíci bodů na každém. A zatímco japonský Victor se do maloobchodního sortimentu tříčipových přístrojů (dodnes) nepouští, fotografický vůdce Canon dává v roce 1998 na trh svou první videokameru se třemi CCD a současně i výměnnými objektivy: obří XL1, která měla velikostně i pixelově stejné osazení jako zmiňovaný Panasonic DX1. Mezitím se už v roce 1997 objevil první a do dnešní doby i jediný maloobchodně dostupný přístroj, do nějž mohl kameraman zasunout i tzv. velkou DV-kazetu (.jpg, 102kB, srovnání s m-DV) s kapacitou až 180´: DCR-VX9000. Následnému uvedení kompaktního modelu Sony DCR-TRV900 v roce 1999 kontruje ve stejném roce Canon svým menším typem XM1, kde se optická stabilizace snaží (úspěšně!) vyrovnávat s dvacetinásobkem tzv. motorového přiblížení (se snímači 3x1/4“ a 320kPx každého pro evropský trh)…

Procházíme-li novodobou historií tříčipovek ještě malý kousek do současnosti, určitě nepřehlédneme až nápadně častou (!) obměnu těchto přístrojů u firmy Panasonic, kde takřka každý rok následuje další typ! Po DX1 se v roce 1998 objevuje velekompaktní NV-DX100, u níž reklama nelhala: nejmenší 3CCD-kamera světa tehdejší doby měla jen 690gramů (!) bez náplní. Rok 1999 byl ve znamení nahrazení DX-stovky za stodesítku (NV-DX110) a hned následující letopočet 2000 se objevila dodnes diskutovaná - a dosti diskutabilní - MX300. Aby se Panasonic nezapomněl blýsknout každoroční inovací, hned na podzim následujícího roku 2001 přichází další model MX350 s větším 3,5" LCD-displejem a po něm už je tu v roce 2002 až donedávna prodávaná záležitost s menšími CCD-snímači a stejně velkým výklopným LCD-panelem: NV-MX500. Následný počin bude možná jednou hodnocen v rámci přibližování 3CCD-technologie nejširší (!) veřejnosti hodně vysoko: Spotřební odnož koncernu Matsushita totiž přichází na trh s úhlednou miniaturou NV-GS70, o níž psal tehdy velmi pochvalně i náš WEB. Loňský rok 2004 se pak rodinka maličkých tříčipovek rozrostla o dvojici GS120/200 a nejvyšším modelem firmy do 100 tisíc se stala zajímavá GS-čtyřstovka (klik: naše recenze)…

Přenesme se plynule do pokračování výčtu vůdce světového elektronického know-how. Sony dává neúnavně každým rokem do spotřebního oběhu celé série modelů videokamer, ale pro vyspělejší tříčipy si nechává - stejně jako Canon - jedno vývojářské 3CCD-plánování (?) vždy na několik roků stejné. Naprosto první digi-průkopník VX1000 se vyskytoval v prospektech až do r. 2000 (!) a jeho BIG-kolegyně DCR-VX9000 vydržela v nabídce také prakticky až 4 roky. Úspěšná kamera DCR-TRV900 byla nahrazena podobně až po třech letech devětsetčtyřicítkou (pro západoevropský trh TRV950) v roce 2002, ale to už byl v 3CCD-sortimentu firmy Sony doplněn dlouhou variantou DCR-VX2000: od léta 2000. Současný stav je ve znamení loňské (letní) výměny veleúspěšného modelu TRV940 za pomyslný barometr zákaznické trpělivosti (?) DCR-HC1000 a nahrazení dvoutisícovky krásným a výkonným strojem DCR-VX2100 ve stejném (loňském) roce 2004. Celá historie maloobchodních tříčipovek od firmy Sony tedy obsahuje pouhých 8 (osm) modelů se třemi snímači, což je ve srovnání s trváním této historie poměrně velmi málo, uvážíme-li počet jednočipových videokamer za stejné období…

To u firmy Canon to máme ještě jednodušší. Po velkém zalomeném modelu XL1 a jeho menší firemní kolegyni XM1 se také nedělo dlouho nic: stejně jako Sony má i firma Canon poměrně velké intervaly obměn 3CCD-kamer a tedy dobře čitelnou historii. Zatímco veliká strojovna s výměnnými objektivy dostala nástupce coby spíše jen velmi malý facelift v podobě XL1s v létě 2001, kompaktnější odnož s obchodním názvem XM2 přichází v roce 2002 a na trh je dodávána dodnes. Povšimněme si ještě jednou dlouhotrvající přítomnosti XL1, jež i se svým eskovým nástupcem vydržela v nabídce neuvěřitelných 6 (!) roků: tedy až skoro do podzimu 2004, kdy byla vystřídána i námi nedávno popsanou obryní Canon XL2. I s nepatrně obměněnou variantou na téma výměnných objektivů XL1(s)/XL2 tedy napočítáme pouhých 5 modelů (!) videokamer, jež jsou zapsány v pomyslné kronice digitálních maloobchodních mazlíků se třemi CCD-snímači. A jen tak na okraj: bylo by nečekané, kdyby letos nebyla uvedena náhrada za velice úspěšný nástroj točičů všemožných událostí: což takhle Canon XM3 (to budou zase vyhledávací automaty koukat)…?

Před dalším rozjímáním nad kamerami se třemi CCD-čipy ještě shrňme rozsáhlost sortimentu jednoho z hlavních hráčů světového "tria čtyř mušketýrů" (viz též dále): firmy Panasonic. Výčet modelů sledovaného období je tedy: NV-DX1/100/110, MX300/350/500 a GS70/120/200/400. Na vyčerpání tématu zmiňme ještě druhdy prezentovanou profičku AG-DVX100 (viz obr. níže), jejíž zařazení i cena už není amatérská ani za mák. Celkem jsme tedy napočítali úctyhodný (!) počet 11 Panasoniců s emblémem 3CCD, a to i přes kratší období oproti Sony. Současný trh sice obsazuje kvarteto rozhodujících producentů (doplňme si tu JVC), ale jak jsme konstatovali už výše, vývoj a výroba popisovaných 3CCD-specialit je záležitostí jen tří firem (odtud tří mušketýrů) Sony-Canon-Panasonic. Doplněním k tomuto konstatování budiž informace, že ani současné anebo (v rámci našeho oboru) zaniknuvší značky, nesoucí na tělech nejrůznějších videokamer svá firemní loga, nejsou ani nikdy nebyly producenty tříčipových maloobchodních přístrojů. Jde o současné viněty Hitachi, Samsung, Sharp a u nás asi neznámou (?) značku RCA. Minulosti oboru videokamer pak budou možná navždy (?) patřit názvy firem Akai, Amstrad, Blaupunkt, Fischer, Galaxis, Grundig, Hanseatic, Ikawa, Metz, Mitsubishi, Nikon, Nordmende, Olympus, Orion, Philips, Revue, Sanyo, Schneider, Siemens, Saba, Telefunken, Thomson, Universum, a možná mnoho dalších…

Co si dáme dál? Drobné zamyšlení fajnšmekra: vlastní-li amatérský uživatel videokameru se třemi CCD-čipy, může mít v podstatě podobný pocit, jako fanda-majitel silného závodního sporáku, jenž také využije nejvýraznějších fines vozu v našich podmínkách zřídka. Výhoda tří snímacích prvků se v běžné amatérské praxi nejspíše (téměř) neprojeví v prosluněných exteriérech, alespoň co se bude týkat posuzování na domácí TV většiny běžných spotřebitelů. Vějička nápisu 3CCD bude ale stejně působit na potenciální uživatele jako magnet: velká část budoucích kupujících bude toužit po zmiňovaném emblému stále více, protože právě firma s největší obměnou tříčipů se v poslední době zasloužila o výrazné přiblížení diskutované technologie! Startovní ceny miniatur GS120/200 sice byly rozumně (ne)vysoko, ale podzimní a zejména předvánoční propad maloobchodních cen vyvolaly oprávněný (?) zájem o fenomén 3čipů. Autor textu sice nesdílí nadšení zákaznické a uživatelské veřejnosti z předností (?) oné mini-kategorie videokamer s pravými snímači, ale přeje jim jejich dobrý pocit z vlastnictví přístroje s 3CCD…

Přejděme plynule k tomu, co možná fandové vyspělých kamer chtěli hledat hned na začátku dnešního textu. Protože logicky nemůžeme (!) porovnávat všechny výše vyjmenované přístroje, pokusme se alespoň naznačit jakési subjektivní (?) hodnocení i s naší (velevzácnou) objektivní (!) tabulkou průřezu maloobchodními tříčipovkami popisovaného období zhruba posledních 12 roků, které současně představují celou historii 3CCD-amatérů. Fajnšmekrům se dají bez rizika žalob, kritik či zklamání (?) určitě doporučit z následujících dvou skupin tříčipů jakési neoficiální tipy. Točičům společenských, kulturních a společenských akcí rozhodné NE všemu, co má malé CCD-čipy a je až podezřele levné! Zaníceným fandům amatérského videa, kteří chtějí zůstávat v přesvědčení, že i miniaturní tři čipy jsou přece jen TřI čIPY, pak doporučujeme všechno, co se do takové pojmové skupiny zařadit dá. Nakonec: kdoví, co přinesou novinky letošního roku 2005 (nejen) v rámci sledované kategorie nejvyspělejších amatérských nebo poloprofesionálních videokamer…

Ano, 3CCD-srovnávání bylo (zatím) velice málo, zkusíme ještě kousíček přidat. Všem nadšencům nejprve nabídněme odkaz na nedávnou Megarecenzi 3, v níž jsou vedle příkladů z vyspělých jednočipů a levnějších tříčipovek GS120/200 i ukázky z dražší a vybavenější firemní kolegyně GS400 coby jakéhosi hosta této BIG-recenze. A znovu zopakujeme subjektivní názor a radu. Milý fajnšmekři z řad zazobaných, nevěřte proboha žádným CCD-čipům, jež jsou (parafráze) mladší než 30 roků - respektive menší než 1/4"! Tady se jistě vyplatí opravdu (ne)důvěřovat videokamerám v závislosti na úhlopříčce jejich snímačů. Naše zavedená kamenná firma je na pomyslné kamero-mapě (nejenom) Jižní Moravy asi dostatečným (?) barometrem (ne)spokojenosti realizovaných uživatelů - rozumějme těch, kteří si svou kameru koupili u nás - aby se dnes mohla vyjádřit k tématu. ANO, my si fakt myslíme, že v duchu US-auto-hesla "objem nelze nahradit" lze konstatovat v naší branži čím dál častěji diskutovanou (neoficiální) poučku "velikost snímače nelze ošidit". No a každému, kdo stráví a přijme co nejdříve tuto notoricky známou tezi, blahopřejeme…

Digitální foto-režim asi bude u své tříčipové videokamery hledat málokterý uživatel, ale až na výjimky lze tuto vymoženost nalézt u všech dnešních modelů. Nejlépe na tom sice papírově bude možná (nejen) svými deklarovanými údaji Panasonic GS400, ale paradoxně asi nebude ve výsledcích této DF-disciplíny ani tak dobrým, jakými jsou vyspělé dvoumegové mašinky (např.) firmy Canon, z nichž stojí za to vyjmenovat MVX25i či dlaňové MVX10i a MVX35i. Naznačme na tomto místě možnosti i u nás popisovaných kamer se třemi CCD, abychom podpořili - logickou - teorii (ne)použitelnosti 3CCD-přístrojů pro statické obrázky. Nutno zde upozornit každého potenciálního kupce, že výsledky fotografického režimu bývají značně (!) diskutabilní právě proto, že jaksi sečíst počty bodů jednotlivých CCD-čipů nejde, natožpak se pokoušet počet pixel dokonce snad vynásobit. Nevyplývá z toho nic jiného, než že dobrá tříčipovka má umět především dobrý obraz (tedy video) a na případných výsledcích snímků statické povahy (foto) rozumnému kameramanovi u takové mašinky asi záležet nebude…

Citlivost na slabé osvětlení scény. Tady se budu (rád) muset poklonit před jedním z nejlepších zážitků z posledního období: totiž kamerou Sony DCR-VX2100. Svá tvrzení sice mohu podpořit všemožnými ukázkami z videa, ale výjimečně si dovoluji bez názorností položit na pomyslný oltář i své drobné zkušenosti poněkud poučeného laika, jenž velí specializované kamenné firmě už přes tucet let (!) činnosti. V případě dostatku financí doporučuji každému z naslouchajících zakoupit nejméně Canon XM2 či Sony DCR-VX2100 - na stativ - a třebas (nejméně) takovou NV-GS400 - jako tzv. reportážku (a pečlivě vybírat!). V případě šetření za každou cenu lze jistě vzít zavděk vším, nač jsou prostředky, ale umíněným (převzatým?) názorem o profesionalitě přístroje s miniaturními CCD-čipy (viz výše) si vybírající (budoucí) kameraman nemůže jinak než velmi ublížit v očekávání fantastičnosti výsledků své práce. Prohledání diskusí (nejen) na českých internetových serverech může naznačit fanouškům určitě další (ne)zanedbatelné vědomosti…

Škoda, převeliká škoda. Škoda toho, že už začátkem devadesátých let po zahájení obchodování v oboru jsem nemohl vždy při vybalování krásné techniky a drobných pomazlení s kterýmkoli vyspělým přístrojem každou takovou chvilku zaznamenat pro dnešní dny (já vím, že mohl, ale skenování celuloidu nebo papíru není to pravé, že ano)! Velká škoda nemožnosti plynulé dokumentace novodobé historie krásného a zajímavého vrcholu techniky, jakou jistě podle autora dnešního textu KRÁLOVNA SPOTřEBNÍ ELEKTRONIKY - tedy kněžna i císařovna VIDEOKAMERA - je. často se i dnes přitočím - např. v našem servise - ke kdejaké (někdejší) drahé a HIGH-zajímavosti, ale skoro vždy se (logicky) setkávám s velice opotřebovanou věcí, na níž zanechalo letité používání opravdu hluboké stopy a její prezentace kvůli názornosti by spíše vyvolávala jiné než žádoucí pocity čtenářů. Přesto (anebo právě proto) se dnes snažím doložit skenované snímky nejen z našeho archivu firemních prospektů, ale také autentické (!) záběry z poledních pár let. Tedy relativně nedávné doby, jež už JE poznamenána oběma fenomény 3CCD i digitální fotografie (k dokumentaci)…

Nedovolím si dnes dělat jakýkoli závěr, protože nejspíš ani vůbec není proč. Většinu subjektivismů i potřebných vyobrazení nebo dostupných údajů předkládá neúnavně náš/váš WEB a díky tomu je také o co se opřít (viz potržené odkazy k přehledům a recenzím). A my jsme tu dnes určitě ani nechtěli kromě drobného naznačení historie určitě objevovat žádnou „Ameriku“. Dnešní povídání o nejvyspělejších mašinkách maloobchodní scény videokamer mělo za úkol „jen“ drobně představit a shrnout všechny ty krásné a velezajímavé 3CCD-přístroje amatérského segmentu, které symbolizovaly ve sledovaném období jakýsi absolutní vrchol. Tedy shrnout třešničku na dortu toho, co se pokoušíme (nejen my?) nazývat onou KRÁLOVNOU a jejíž historie začala vyobrazeným průkopníkem Hi8 (VX1)… Snad se nad dnešním počinem těchto našich (čtených) WWW-stránek nebudou zásadoví hledači novinkových recenzí příliš rozohňovat: psal jsem přece už nahoře v samém úvodu, že současná sezóna je na novinky kterékoli firmy našeho oboru velmi skoupá, že ano. Ostatně přinejmenším některými srovnávacími obrázky jsme snad trošičku přispěli (?) do neoficiální pokladnice znalostí amatérských kameramanů naší malé země a mnoha tazatelům o (např.) výhodnosti koupě té které ojetiny se třemi CCD-snímači naznačili, co a jak, co říkáte, vážení čtenáři…?

Dejme si na závěr něco pro fanoušky našeho oboru. Nemám teď na mysli tyčinku DELI nebo podobnou legraci, ale unikátní digitální foto-sestavu historické i současné krásy, za kterou nás (doufáme) správce serveru nepřerazí (platíme už teď za nadstandardní stahování a prohlížení našimi čtenáři ažaž). Jinými slovy: všem nadšencům vyspělé techniky (nejenom) 3CCD-kamer zde nabízím sestavu některých snímků vyššího rozlišení (a což takhle tapetu?), které tak velké dosud na našich stránkách nemohli najít. Stačí tedy jen kliknout na podtržené odkazy, a vše by mělo mít solidní kvalitu (prosím odezírat): XM2-VX2100-DV300 (zboku, 1.000x1.360 bodů, 110kB), XM2&spol. (z perspektivy, 1.000x1.640, 133kB), GS200+XM2 (1.280x980, 127kB), VX2100 (1.300x900 a 93kB), GS120+GS200 (vedle sebe a 1.600x800, 118kB) XL2+DV5000 (nad sebou, 1.000x1.077, 133kB), XL1+XL2 (srovnání, 1.100x827, 111kB) a 6tříčipů (podstatně větší obrázek z ú,vodu, 2.000x800, 110kB)…