O fous lepší: Canon HF-M a HF-R, r. 2011

Správce - který zde rediguje vše osobně už 11. rok (!) - si ještě za Honzovým úvodem přidá tradiční odstavec odkazů na souvislosti v útrobách těchto našich-vašich stránek. Rok 2011 je ve znamení žádaného trendu a se nic v kamerách netočí. Stále jsou sice doprodávány (obchodně úspěšné) páskové HDV-videokamery (z nich ještě třeba Canon HV40 či poloprofesionální obr-ručka XH A1s), ale harddiskové i DVD- modely už troubí na ústup, podobně jako se tu už v roce 2006 varovalo před pomyslným virem MPEG2, před třemi roky upozorňovalo na drtivý postup nepáskovek nebo letos ještě v kruté zimě (naštěstí si jí neužijeme tolik jako aktuální mistři světa v hokeji, které zas příští rok vystřídáme na trůnu :-D) se prostě konstatovalo, že kromě kartovek a fenoménu 3D se do blízké budoucnosti nedá očekávat návrat (mimo jiné) pásky, alespoň ne v maloobchodních videokamerách. Dejme slovo už (skoro) nafurt Honzovi - a "zhltněme" s ním sedmero krásek od jednoho z nejtradičnějších producentů značkové elektroniky naší planety…

Věnujme se nejprve nižší z obou řad, tedy té elektronické s označením HF R. Ta obsahuje modely HF R206, R26, R27 a HF R28. Napsal-li jsem slovo „elektronické“, nechci tím konstatovat nic jiného, než že oproti vyšší řadě HF M má tohle kvarteto elektronickou stabilizaci obrazu, stejně jako loňská ERKA. Základním parametrem, kterým se pak od sebe R-kamery odlišují, je vestavěná pamě. Zatímco R206 nemá žádnou, R26 a R27 mají 8 GB a R28 má dokonce 32 GB. Kromě nahrávání na interní fleš-pamě lze samozřejmě videokamery doplnit i o dvě SD karty. Zde narážíme na první vylepšení loňských modelů a to podporu kromě SD a SDHC i SDXC; tedy karet 64 GB a větších. Na první pohled vypadají nové modely velmi podobně jako loňské. Rozměry 60 × 62 × 121 mm a váha 270 g jsou prakticky stejné, liší se pouze rozložením některých ovládacích prvků. Pro srovnání zvídavých fanoušků našeho oboru odkažme znovu do zmiňované kombi-recenze předchůdkyň…

Největší rozdíly tak nalezneme ve snímací části. Snímací čip o úhlopříčce 1/4,85 palce je osazen celkem 3,28 miliony obrazových bodů. Před ním se nachází objektiv s 20násobným optickým přiblížením a rozsahem ohniskových vzdáleností 3 - 60 milimetrů (v přepočtu na 35 mm film 41,2 až 1154 mm), který je vybaven výše zmíněnou elektronickou stabilizací obrazu. Oproti loňsku se u nejnižších modelů ve vysokém rozlišení objevuje (mnohdy praktický a potřebný) závit pro našroubování filtrů či předsádek. Firma Canon zvolila průměr 34 mm, který hojně využívala zhruba ještě před deseti lety u modelů řady MVX (Varování editora: VELMI starý text ještě z dob „pionýrské“ editace webu :-D) , ovšem v poslední době se stal poměrně nezvyklým. K parametrům objektivu doplňme ještě světelnost 1,8 – 3,6 a minimální zaostřovací vzdálenost 1 cm…

Další z novinek nových „low-end-HD-modelů“ objevíme po otevření výklopného panelu. Nový displej má (oproti loňským 2,7“) větší úhlopříčku 3“ a i u nejlevnějších full HD typů nabízí ovládání dotykem. Díky tomuto faktu byly logicky všechny ostatní ovládací prvky minimalizovány. Nechybí samozřejmě spouš nahrávání na zadní straně kamery, tlačítko fotoaparátu, páčka zoomu a zapnutí/vypnutí přístroje na horní straně. Pod displejem pak nalezneme ještě 4 důležitá tlačítka, která slouží pro přepínání do přehrávacího módu, přepínání automatického a poloautomatického režimu, funkci Video Snap a displej pro zobrazení informací na displeji. Všechny ostatní funkce se nastavují přes onen zmíněný dotykový panel. Druhým zajímavým prvkem coby novinkou u nejnižší řady jsou dva sloty pro paměové karty. V kameře je pak možno mimochodem nastavit, aby přístroj po zaplnění vestavěné paměti nebo karty vložené do slotu A pokračoval v nahrávání dál na druhou vloženou kartu…

No a ještě jednu novinku lze u řady Canon HF R produkčního roku 2011 objevit. Zatímco loňské modely využívaly pro napájení starší akumulátory NB-2L, u letošních modelů Canon zvolil zcela nový BP-110 s kapacitou 1050 mAh a maximální výdrží 85 minut. Ten je stejně jako loni ukryt pod krytkou na spodní straně kamery, což opět znamená nemožnost využít silnějších baterií. Jednu výhodu oproti předchozímu typu ovšem nová baterie má, dokáže totiž stejně jako například BP-808 - využívaná již více jak dva roky u vyšších modelů - zobrazit (víceméně přesný) stav nabití v minutách nebo procentech zůstatkové kapacity. Balení s pořízenou videokamerou dále samozřejmě obsahuje napájecí adaptér, USB propojení s PC, AV kabel k jakémukoli druhu televize, software pro zpracování videa, český návod, dotykové pero a nově také HDMI kabel pro připojení k moderním LCD a plazma televizorům. Nastal čas přejít k popisu vyšší „optické“ řady HF M4XX…

řada HF M se pro letošní rok skládá ze tří výkonných typů, konkrétně HF M406, M46 a M41. Všechny tři modely jsou vybaveny dvěma sloty na SD/SDHC/SDXC karty, M46 má navíc 16 GB a M41 dokonce 32 GB vestavěnou pamě. Dalším a pro potenciální zájemce jistě veledůležitým rozdílem je osazení nejvyššího modelu střední třídy HF M41 hledáčkem. Ten je sice pevný - nelze jej tedy vysunout nebo dokonce vyklopit - ale i přesto je Canon první, který nabídl mnohými poučenými laiky NEPOSTRADATELNÝ hledáček u kartové kamery s počáteční cenou pod 20 tisíc korun (náš Šopík je ještě o dvě facky níže). Z jeho technických parametrů uveďme úhlopříčku 0,24“, což je malinko méně než u loňského modelu HF S21, ale počet bodů vzrost více než dvojnásobně na 260 tisíc pixel, takže obraz v hledáčku u HF M41 je při záznamu i přehrávání velmi kvalitní a ostrý…

Ve srovnání s loňskou řadou dostaly nové modely do výbavy větší objektiv a za ním i ukrytý větší snímací čip. To samozřejmě vede k lepší citlivosti na světlo, tedy kvalitnějšímu obrazu za zhoršených podmínek. CMOS čip má úhlopříčku 1/3 palce a je osazen 2,37 miliony bodů. Inženýři v Canonu se tak rozhodli k velmi zajímavému kroku, u všech vyšších modelů snížit počet pixelů na minimum nutné pro záznam Full HD videa, čímž by chtěli dosáhnout co nejlepších výsledků za špatného světla. Tím ale samozřejmě dost výrazně omezili možnosti pořizování statických snímků. Jestli byl tento krok správný, si porovnáme v dalších odstavcích. Vrátíme-li se k objektivu, musíme se zmínit o (oproti „elektronické“ čtveřici HF R výrazně menším) 10násobném optickém přiblížení a rozsahu objektivů videokamer - v přepočtu na kinofilm - od 43,6 do 436 mm a světelnosti 1,8 až 3. Stejně jako loni je střední řada HF M vybavena optickou stabilizací obrazu a přídavnou takzvanou „Intenzivní“ stabilizací pro velké přiblížení…

Stejně jako u výše popisované řady HF R, i zde musíme vzpomenout oproti předchozímu roku větší, třípalcový displej. Ovládací prvky jsou rozmístěny prakticky stejně jako u nižšího modelu, takže popisovat je znovu nemá význam. Zmíním pouze přepínač režimů na pravé straně, který kromě přepínání automatického a poloautomatického režimu nabízí ještě volbu CINEMA. Pod tímto „kinem“ najdeme kreativní režim, který nám nabídne devět filtrů pro ozvláštnění vlastních nahrávek. Některé jsou již dobře známé z ostatních kamer, například režim živých barev, sépie či černobílý film, další jsou však zcela nové. Sem se řadí například Sen, Nostalgický režim či Vzpomínka. U každého filtru navíc máme možnost zvolit ze tří úrovní od mírného pozměnění scény až po výrazný efekt. Pokud tedy máte umělecké sklony, můžete si se svými záznamy vyhrát. Nejvyšší model HF M41 má jedno tlačítko navíc oproti svým méně vybavených souputnicím. Již z anglického nápisu Viewfinder jistě poznáte, že se jedná o tlačítko, které zapíná a vypíná obraz v hledáčku…

Další rozdíl mezi vyšším HF M41 a dvěma verzemi bez hledáčků je v konektorech. Všechny mají pod displejem USB, HDMI, RGB + analogový výstup a na zadní straně vstup pro síový adaptér; M41 má navíc vpravo vepředu 3,5 mm jack pro připojení externího mikrofonu. Všechny tři kamery jsou vybaveny originální botičkou Canon, takže na ně lze nasadit jeden z dvojice firemních mikrofonů DM 100 SM-V1; nebo originální světlo VL-5. Dva sloty na paměové karty neschází ani zde. Aku je stejný jako předchozí dva roky - tedy BP-808 - změnila se jen maximální výdrž. Letošní modely jsou zřejmě úspornější a vydrží až o 25 minut déle, celkem 130 minut. Základní akumulátor je v kameře zapuštěn, takže ani dvakrát výkonnější BP-819 nevystupuje z těla stroje. Dodávaná sada je totožná s nižší řadou, jediný rozdíl tvoří dálkové ovládání. Ovládací menu je u obou řad velmi podobné: shrňme jej společně. Po stisknutí tlačítka funkce v levém horním rohu se zobrazí nabídka rychlých funkcí. Zde je vyvážení bílé, ruční ostření či expozice, přednastavené režimy (sport, sníh, noční záběry atd.), funkce před-natočit či ruční nastavení úrovně mikrofonu. U vyšší řady lze upravit ještě i automatického zisku, čímž lze eliminovat přílišný šum za slabého osvětlení, ale za cenu tmavějšího obrazu. Nechybí tlačítko MENU, směrující do obsáhlé nabídky se třemi záložkami…

V první z nich se z nejzajímavějších funkcí nachází nastavení digitálního zoomu, rozpoznávání tváří či větrný filtr. U kamer HF M od letošního roku přibyly rozšířené možnosti týkající se nahrávání zvuku. První z nich je frekvenční odezva integrovaného mikrofonu. Kromě volby Normální, která odpovídá automatickému nastavení, lze volit ze čtyř možností. Každá z nich je vhodná pro jinou situaci: LB pro zdůraznění spodních frekvencí, LC naopak pro odfiltrování spodních frekvencí (šum větru, zvuk motoru apod.), MB pro zvýraznění lidských hlasů a LHB má být ideální pro záznam zvukových vystoupení. Druhá nová funkce slouží pro úpravu směrovosti vestavěného mikrofonu opět od volby Normální přes Široký úhel po zužování rozsahu mikrofonu společně se zoomem. Druhá záložka menu ukrývá především volbu média (jedna z karet nebo vestavěná pamě), na které se záznam ukládá, a nastavení datového toku včetně snímkové frekvence. Již i nižší řada nabízí datový tok až 24 Mbps plus výběr mezi 50 půlsnímky a 25 celými snímky za vteřinu. Třetí záložka doplní menu o nastavení jazyka (samozřejmě nechybí čeština), data a času, automatického vypínání či jasu displeje…

Jednou z novinek letošních modelů je možnost vložení „Dekorace“ do obrazu, takže jí nyní věnujme pár řádků. Tato funkce obsahuje 4 různé efekty, které se dají vzájemně kombinovat. První z nich nabízí psaní na displej nebo vložení razítka. Nápis se vkládá přímo dotykem na displej buďto prstem nebo přiloženým dotykovým perem, přičemž využít lze dvou variant, klasické souvislé čáry nebo spreje, o dvou různých tlouškách. Nechybí zde ani guma pro vymazání části nepovedeného nápisu. Razítka jsou opět dvě, a to hvězda a srdce. U všech nápisů a razítek lze změnit i barvu. Na výběr je černá, bílá a pod symbolem kapátka se dále skrývá celá paleta barev. Všechny vytvořené nápisy a obrazce lze uložit a opět načíst z paměti. Druhým efektem jsou animovaná razítka. Osm uložených animací ozvláštní nahrávky ve stylu „Matrix“, vloží třívteřinový odpočet nebo vytvoří stopu jisker či bublinek za každým dotekem displeje. V praxi asi nejzajímavější bude třetí efekt. Ten slouží pro vložení data a času do záznamu opět s volbou barvy a hlavně možností posouvat odděleně datum a čas po celé ploše záběru. Poslední dekorací je sada 27 rámečků, přičemž některé z nich lze použít samostatně a některé je vhodné kombinovat s předchozími efekty. Představu o dekoracích si můžete udělat z přiložených obrázků...

Přímé porovnání obou řad je velmi jednoduché. Videokamery HF R patří mezi nejlevnější modely s Full HD rozlišením na trhu. Mají malý - jen přibližně pětinový - obrazový snímač, elektronickou stabilizaci a ani opticky nepatří mezi nejlepší kamery. Oproti tomu řada HF M udělala oproti předchozím letům výrazný krok dopředu, takže se hodně přiblížila loňské nejvyšší řadě HF S. Třetinový snímač podpořený opravdu vynikající optikou dělají z těchto kamer velmi zajímavé zboží. Rozdíly objevíme již při nahrávání za dobrých světelných podmínek, kde všechny modely HF M nabídnou perfektně ostrý obraz, kdežto HF R přeci jen trochu pokulhává. S ubývajícím světlem se rozdíl výrazně prohlubuje. HF M406/46/41 opravdu patří, co se týče citlivosti, mezi to nejlepší, co se za poslední roky na poli amatérských videokamer objevilo. Další, i když už ne tak výraznou odlišnost nalezneme při porovnávání stabilizátorů. Elektronická stabilizace u nižší řady rozhodně není špatná a při rozumném zacházení se zoomem a při troše snahy o pevný úchop kamery pracuje velmi efektivně. Ovšem optická stabilizace - navíc doplněná přídavnou „Intenzivní“ - opět spadá do kategorie toho nejlepšího, co může amatérská kamera nabídnout…

Abychom ovšem pouze nechválili, podívejme se i na nedostatky. Ty u Canonu nalezneme minimálně dva. Již loni přinesli na trh výrobci kamery s širším úhlem záběru, než bylo dříve obvyklé. V letošním roce pak Panasonic i Sony nabízí celou hromadu videokamer, které svým ohniskem začínají hluboko pod 40 milimetrů (samozřejmě myšleno v přepočtu na 35 mm film). Canon na tento trend sice zareagoval také, ale pouze u nejvyššího letošního modelu Legria HF G10. Všechny nižší typy tak trochu zůstaly za konkurencí. řešit tuto situaci samozřejmě lze dokoupením širokoúhlé předsádky, originál nabízí rozšíření 0,7, čímž se u obou popisovaných řad dostaneme přibližně na 30 mm. Druhým - dle našeho mínění méně podstatným nedostatkem - je již zmiňované omezení funkce pořizování statických snímků. Obě řady fotografovat umí, ovšem ani jedna z nich není vybavena speciálním foto-režimem, jak tomu bývalo dřív; a ani jedna nemá blesk. Samotné snímky kvalitou nejsou špatné, při zobrazení na televizoru či při jejich proložení s videozáznamy je jejich kvalita dostačující, ale rozhodně nelze brát letošní Canonky jako rovnocennou kombinaci HD-videokamery a fotoaparátu, jako tomu bylo loni u modelů HF S a částečně i HF M306/36/31…

Firma Canon tedy na rok 2011 přichystala poměrně dost změn a víceméně se dá určitě říci, že k lepšímu. Modely střední třídy s označením písmeny HF M se rozhodně povedly a osobně bych si dovolil tvrdit, že za dané peníze v současné době nekoupíte lepší kameru. Navíc výjimečný typ M41 je momentálně nejlevnější kamerou s hledáčkem, což z ní v našich očích dělá opravdový skvost celého maloobchodního sortimentu. U řady „R“ si již tak jistí nejsme. Pětice HF R sice patří sice mezi úplně nejlevnější videokamery s Full HD rozlišením, ovšem tomu odpovídá i jejich kvalita, by se může jakékoli porovnání lišit subjektivními pocity včetně ergonomie nebo aktuálními sympatiemi ke značce toho kterého výrobce. Nedávno recenzovaná Sony HDR-PJ10 (s projektorem) nebo její méně vybavená kolegyně CX130 jsou sice o chloupek dražší, ale za vyšší cenu odvedou i vyšší výkon. Doporučení pro rok 2011 je tedy JASNÉ: všechno „vyšší“, co je od firmy Canon, je „IN“, na to nižší hleďte stejně opatrně, jako na ostatní značky…