Speciální a kutilská…6: rank "Vyšší dívčí"!

Tradiční odkazy k souvislostem v těchto stránkách se budou sice kapku opakovat, ale fandům opravdového kutilství napoví jejich prohledání hafo dobrých nápadů či (dokonce) návodů, jak doplnit svou kamerovou výbavu svépomocí. Kromě toho najdou pod odkazy mnohá řešení na (ne)všední starosti i trampoty více či méně zavedené amatérské kameramanské praxe. Už před (téměř) čtyřmi roky jsme představili nepravidelný seriál tohoto zaměření Prvním dílem, aby se (pouhý) měsíc poté objevila Druhá část a o necelé tři měsíce později i třetí epizoda. Na čtvrté pokračování se museli fanoušci-kutilové obrnit trpělivostí další rok a ještě o kus déle trvalo, než se souhrnný Pátý díl postaral o prodlouženou. Ještě nikdy jsme zde ale neměli tak podrobné návody na výrobu praktických pomocníků, jaké předkládáme dnes. čtenář laskavě promine z obrázků ty s menší kvalitou a ocení snímky, vypovídající o profesionalitě přispívajícího. Doplňme, že zde byly i libůstky z diskuse, různé filtry či stativy (nejen) pro videokamery; že tu bylo čtenářům pomáháno i k orientaci v médiích nebo propojeních; a jděme na věc. No a kdyby autor znovu použil zkratku ZčR, jde o pojem Zlaté české Ručičky…

Nádhera každým coulem: vznik DOF-adaptéru v přímém přenosu

Předně zkusme vysvětlit i úplným laikům, nač asi vlastně věc slouží a odkažme na web s patřičnou osvětou i ukázkami využití. Na začátku pomyslného vniknutí zkratky DOF do firmy bylo přesvědčování mladého muže Správcem PJ v místní Domácí dílně, že zakoupením šroubů či závitové tyče s metrickým stoupáním si na doplněk do stativového závitu nejspíš nezaloží: věnovali jsme mu v prodejně šrouby se správným závitem od Zapa; a po aktualitě na libůstku DOF se ozval spíše profík-výrobce (než obyčejný kutil), ale jím poskytnutý návod na výrobu se nezdá pro pokročilé ZčR úplně nereálným. Jděme tedy do toho; a nejprve s jakousi laickou definicí, o čem že tu vlastně chceme psát. DOF-adaptér - z anglických slůvek Depth Of Field coby (volně) "Hloubky ostrosti" snímku - slouží k vytvoření efektu hloubky ostrosti neboli hloubky pole záběru (následná souvětí jsou nedílná k této "definici" a slůvek se základem "hloub" je v tomto odstavci akorát :-D). Hloubkou ostrosti známou z filmových děl disponují 35mm-objektivy profi-kamer a běžnější amatérské neboli maloobchodní spotřebky NEUMÍ s takovou hloubkou pracovat, protože mají ve scénách jakoby celá ostrá pole záběrů. Tím je video ochuzeno o důležitý prvek pomyslné obrazové řeči, ale díky DOF-adaptéru lze oné profi-výsady využít i v amatérské kategorii. Nejjednodušší nápovědou budiž odkaz k ukázkám…

Autor "SAKP6" (Speciálních a Kutilských Příslušenství č. 6) původně uvažoval, že by dal tvůrcům slovo pro každý z jejich návodů, ale pak se Ústřední mozkový výbor PJ rozhodl (:-D), že zreprodukuje jejich výtvory po svém; a doplní je svou polopatistickou logikou. Nuž: spíš profík než kutil Jan z Hradce svůj původní text rozdělil na 6 kapitol a já z něj volně vytvořím 5 dílů: Prvním dnes budiž TUBUS. Tvůrce adaptéru navštívil před samotnou výrobou prodejnu Alupa v Pardubicích, kde zakoupil krátké hliníkové trubky těchto rozměrů (prvním je vždy průměr, druhým tlouška stěny): 60x10 mm (pro díly A + D), 55x2,5 mm (díl B) a 50x4 mm (díl C) - názorně na obr.1. Tubus je totiž složen ze 4 dílů dle obr.2: bajonetové části A (obr.3), do níž je vsunuta část B (obr.4), do ní se zasune roura C (obr.5) - držící matnici - a nakonec i kruh D s jemným závitem (zde je 46mm), jež přijde zašroubovat na objektiv kamery (obr.6). O výrobu se postaral zručný soustružník; a to včetně vyfrézování bajonetů pro objektivy Canon FD nebo jemného závitu. Díly tubusu do sebe musí pasovat přesně, bez přílišné těsnosti, protože zakousnutý hliník od sebe pak nejde vytrhnout (ale nesmí mít ani větší vůli). Povrchovou úpravu zvolil Jan chemickou: černý elox, což je sice levné řešení, ale ne vždy bez čekání (kvůli množství do eloxovací lázně). Tubus se zbarví černě, neušpiní a na povrchu ztvrdne. POZOR: materiál nabude o několik mikronů a s tím musí soustružník počítat při výrobě. Do dílů A i B se vrtákem vyhloubí důlek k vyplnění červenou barvou (obr.7). Posledními úkony v části TUBUS jsou díry 2,4 mm do dílů A, B i C, vyříznutí 3mm-závitů (obr.8) a vyvrtání 6mm-otvoru do dílu B (obr.9)…

Matnice. Do milimetr silné desky Cuprextit (z prodejen pro elektroniky) se výkružníkem Ø57 mm vyvrtá kolečko a do něj se vykrouží otvor Ø38 mm, čímž vznikne kruh A (obr.10). Ten se přilepí k hliníkovému dílu C (obr.11 a 12) a na vnitřní straně se naříznou 3 drážky, do nichž se připájí 3 ocelové drátky s Ø0,6 mm - z modelářských prodejen (obr.13). Pro pájení 3 drátků je dobrá neutrální pájecí kapalina, aby cín přilnul k oceli. Výkružníkem o Ø51 mm se vykrouží kolečko B a do něj se lupénkovou pilkou vyřízne obdélník 23x36 mm, jenž má delší i kratší stranu o milimetr kratší, než bude rozměr matnice. V dalším postupu se vyvrtají otvory pro motorek (1x 5mm), 3 díry o Ø3 mm pro silonové šroubky a na vnější straně se naříznou 3 drážky - ve stejných místech jako u kruhu A (obr.14). Nyní se (pomocí přídržného přípravku, který zaručí přesnou vzdálenost a vodorovnost uložení) připájí kruh A ke kolečku B (obr.15). V případě vychýlení dílů A-B by kresba nebyla ostrá na celé matnici. Kruh A tu tvoří pevnou část vnitřku tubusu, díl B je částí, která bude vibrovat. Z hotového polotovaru je nutno pořádně opláchnout zbytky pájecí kyseliny. Jako motorek použil tvůrce adaptéru vibrační verzi, jež byla původně určena pro telefon Nokia 6210 (výrobce Aligator). Mini-pohon se vloží do vyvrtané díry v dílu B kontakty nahoru a z obou stran se přilepí např. dvousložkovým Epoxy (obr.16). K motorku se připájí zdířka JACK-3,5mm s drátky (obr.17). Pájené spoje se přelakují pájecím lakem = prevence proti korozi, hlavně ocelových drátků. Následuje připevnění matnice Canon EE-S pomocí 3 silonových šroubků: matnou stranou dolů, směrem ke kruhu A (obr.18)…

Napájení. Protože baterie se nevejdou do tubusu, musí být motorek zásobován energií externě. Ideální je pro tento účel zakoupení pouzdra na 3 tužkové články AA - i s vypínačem (obr.19). Následuje připájení spirálového přívodního kabelu, jenž se dá koupit i nový celkem levně, ale tvůrce použil Šňůru ze starší auto-nabíječky k mobilu (do zdířky na zapalovače). Spirálový kabel tzv. na metráž pan Jan nesehnal, ale volba vyobrazeného řešení vyhlíží i díky zakončení elegantně: na druhý konec se připájí konektor JACK-3,5mm mono (obr.20). Kvůli snížení otáček motorku a tedy i hluku adaptéru lze do obvodu napájení přidat odpor 1Ω; nebo lze do napájecího pouzdra na tři tužkovky (typ AA) vložit pouze dvě baterie a prostřední pozici propojit drátem. I takto zpomalený motorek vyvine dostatečné vibrace pro správné rozechvění matnice. Pečlivějším "akurátním" fanouškům modelaření je možno doporučit ještě i instalaci kontrolní diody do bateriové krabičky, k indikaci chodu vibračního motorku. Tvůrce adaptéru se mj. svěřil, že bez indikace zapnutí si díky zapomnětlivosti několikrát pokazil záběr. Kvůli nezavazení pouzdra s bateriemi je dobré jej opatřit například suchým zipem, jehož druhá část se nalepí třeba na Aku u kamery (obr.21). Pozn. PJ: pozornější si právě odvodili délku spirálového přívodu napájení, méně vnímavým to (snad) napověděly doprovodné fotografie (:-D)…

Kompletace. Matnicový díl se vloží do tubusu B tak, aby motorek byl nasměrován dolů a dal se zespodu zajistit červíkem (obr.22). To bude zaručovat - tj. pokud bude červená tečka nahoře - že motorek je dole a delší strana matnice tak zůstane vůči videokameře (nebo respektive horizontu) vodorovně. Nyní se protáhnou kontakty se zdířkou na Jack a zajistí matičkou (obr.23). Na díl B se dále nasune díl A, na který se pak nasadí objektiv Canon FD 50 mm. červená tečka dílu A bude v jedné linii s červenou tečkou na dílu B (obr.24). Správnou vzdálenost nasunutí lze zvolit například následovně: na objektivu se nastaví nekonečno, tubus se namíří na horizont v dáli (třeba z okna) se současným sledováním matnice (obr.25). Při identifikaci ostrého obrazu se dotáhne červík na dílu A podle obr.26. Zbývá našroubovat díl D na kameru podle obr.27: pro případ kompletace s videokamerou Sony od tvůrce adaptéru byla použita ještě i redukce 37/46 mm, protože Ø závitu na dílu D je 46 mm a kamera má onen menší průměr. Následuje nasunutí složeného tubusu na díl D červenými značkami nahoru dle obr.28; a to se správným natočením, jež lze už kontrolovat v hledáčku videokamery dle obr.29. Následuje jen dotáhnutí červíku na dílu B (obr.30) a rozbití šampaňského o takto dovybavený přístroj (:-D), respektive nějaký šetrnější druh oslavy díla. Před nasazením objektivu je nutné zajistit i chod mechaniky clony, což tvůrce řešil připájením zarážky z drátku, o níž se opírá kovový výčnělek objektivu Canon FD (obr.31). Zbývá nasadit objektiv - červenými tečkami do linie (obr.32) - zaostřit si matnici, udělat transfokátorem správný výřez, připojit konektorem Jack napájení, zapnout jej a zařadit se (zatím asi jen pomyslně) mezi elitu kameramanského světa. Názorný snímek sestavy v akci je na obr.33…

Závěr k DOF-adaptéru. Do posledního odstavce si editor tohoto textu dovolil zakomponovat i formulace z (původně) dodaného úvodu návodu (pěkný mini-rým :-D). Celý proces výroby procházel fázemi zlepšování a zdokonalování a na snímcích je zatím poslední verze, jež se osvědčila na tvůrcově kameře Sony TRV75, ale i na kamerách Panasonic GS500 a GS250; a nejnověji i na HDV-modelu Canon HV20 (4x naše recenze). Do návodu k výrobě přiložme technický nákres a jakýsi základní přehled o cenách materiálu a práce, jež se budou pohybovat podle vybavení a zaměření kutila-výrobce. Dodejme z původního Janova textu ještě informaci o jeho způsobu stranového přetáčení - objektiv otáčí obraz v obou rovinách - pomocí malého LCD-monitoru, jenž je převrácen o 180° (obr.34). Pokud na matnici ulpí prach, odstraňuje se jen tzv. suchou cestou - ofouknutím, vatou a podobně. Dotyky prstů na matnici je nutno absolutně eliminovat, protože jakákoli mastnota z matné strany nejde otřít. Do cen materiálu a práce se může velmi pozitivně promítnout kamarádství s šikovným fachmanem nebo vlastnictví patřičných strojů, ale rámcově lze vše pořídit podle výčtu: Hliníkové trubky cca 200,- Kč, soustružnické práce za zhruba 1.000,- Kč, eloxování cca 50,- Kč, Matnice Canon EE-S asi za 1.000,- Kč, napájení s články cca 200,- Kč, objektiv Canon FD 50 mm 2.500,- Kč a drobný materiál (cín, motorek, drátky, kyselina, lak, barva) cca do 500,- Kč. Celkem v součtu do 5,5 tisíce korun. Všechny informace, zkušenosti i případné problémy spojené s DOF-adaptérem lze najít na stránkách, do nichž vede poslední odkaz z DOF-části a jež jsou "pokrevně" spojeny s dodavatelem dnešního návodu…

Svépomocné výkonné LED-světlo: intenzita jak Brno :-)

Dobré osvětlení scény je i pro amatérské videokamery alfou a omegou. A o účinném zdroji pro nápravu slabého světla - za rozumnou pořizovací cenu a bez turbo-vybíjení baterií - asi někdy uvažoval každý domácí točič. Pan Zdeněk od Frýdku-Místku nám poslal velezajímavý návod na výkonné a přitom relativně velmi úsporné světlo se 120ti LED-diodami. Správce PJ se pokusí jeho návod poskládat i s obrázky do textu podobného rozsahu, jaký měl i předchozí popis výroby. Zdeněk vlastní kameru GS500, s níž lze bez externího světla pomoci přisvětlení pouze otočením LCD-displeje do směru záběru, což bývá většinou naprosto nedostatečné. Dal se do hledání přídavného světla, ale žádný z výrobců - např. Panasonic, Hama, Unomat, Sony - jej nepřesvědčil, protože se vždy jednalo o halogenový typ s velkým příkonem a potřebou akumulátoru o velké kapacitě (plus nabíječky). Pro výkonnější světlo (dejme tomu 100W) bylo už dokonce nutné nosit napájecí akumulátor v pouzdře přes rameno, čímž začala být na obtíž i hmotnost (2-3 kg). Nadto se vždy jednalo o světlo s nepříjemným doprovodným sáláním tepla. Hledáním v éteru našel Zdeněk profi výrobek výrobek se 105 LED-diodami, což bylo konečně pro něj to pravé ořechové. Když ale spočítal ceny komponent (světlo+akumulátor+nabíječka), dostal se na částku kolem 15 tisíc korun a to jej přimělo přemýšlet o amatérské výrobě něčeho podobného, protože nejen důchodci (jako Zdeněk) neoplývají vždy přebytky, že ano…

Základní úvaha k výrobě domácí verze profi-světla vedla od napájení 7,2V DC nebo 12V DC. Pan Zdeněk věděl, že diody jsou tzv. xenonově bílé, ultra-svítivé a mají Ø 5 mm. Počet použitých LED-ek 105 kusů zaručoval intenzitu kolem 500 luxů a teplotu barvy světla zhruba 5.500K. Dále věděl, že inspirující profi-předloha z minulého odstavce měla plynulou regulaci svitu a že s použitým akumulátorem Sony F970 o napětí 7,2V a kapacitou 6.600mAh měl vydržet celkově asi 3 hodiny. Jednoduchým výpočtem pak došel k tomu, že ke svícení trvající aspoň jednu hodinu potřebuje napájení 7,2V DC s kapacitou nejméně 2.200mAh. Nejprve tedy Zdeněk hledal v éteru patřičné diody a našel je na stránkách moravského obchodníka pro elektroniky (Ø5 mm, svítivost 50.000mCd), ale cenu 39,- Kč/kus nemohl akceptovat, protože za 120 diod by zaplatil 4.680,- Kč plus poštovné a vytoužené světlo by přestalo být výhodným podle původních úmyslů. Na slovenské adrese pak konečně našel požadované diody - a 120ks jej nakonec stálo 2.115,- Kč i s poštovným. Z katalogového listu vyčetl, že diody jsou k napájení 3,6-4,2V DC a maximální proud je 75mA, čímž se jejich zapojení nabídlo automaticky - 2x 3,6 = 7,2 - což je ostatně napětí v AKU Sony. Následným výpočtem přišel i k tomu, že vždy sériově zapojené dvojice bude připojovat do paralelního bloku a k vytipované krabičce pro instalaci bylo nakonec 56 dvojic akorát i prostorově. Kvůli nezničení diod zvolil i proud menší (než maximum) 55mA - tj. součin (56 x 0,055A) 3,08A,…

Vhodný regulátor k řízení svitu byl prvním v pořadí dílů budoucího celku. Dalším hledáním našel Zdeněk návod; a i když byl tamní popis k úplně jinému účelu, důležitý princip měniče "Step-down" 12V/7,2V DC je obsažen. Ve spolupráci s kolegou se zdařila úprava pro obvod LM 2596ADJ a měnič byl na světě: napájel se 12ti Volty a na výstupu měl 7,2V na LED-ky, s garantovaným maximem proudu 3A. Účinnost měniče přesáhla 90% a proud do obvodu klesl na 2,1A, což bylo žádoucí kvůli volbě tužkových článků AA - alkalických anebo lithiových, ale spíše asi dobíjecích NiMH. Zmiňovaný typ regulátoru byl Zdeňkem zvolen kvůli požadavku na konstantní svítivost a postupný "přechod" až do maxima 7,2V, přičemž při poklesu pod tuto hodnotu svit slábne až k pohasnutí. Jako nabíjecí články zmiňuje pan Zdeněk např. Sanyo 2700mAh, ale stejně vyhoví zřejmě kterákoli značka s podobnou či větší kapacitou. V nabitém stavu je napájecí napětí 9,6V DC (8x 1,2V) a po poklesu na 7,2V a klesajícím svitu (články mají v té chvíli asi 0,9V) je nutno akumulátorky nabít, aby se předešlo jejich poškození. Použití jednorázových článků (např. alkalické) sice sníží starost o jejich životnost, ale bude zřejmě výjimečnějším díky financím…

Vlastní realizace světla už vyžadovala "pouze" kutilskou zručnost. Pan Zdeněk našel na Internetu strojně předvrtanou desku z tzv. Cuprextitu s roztečí děr 2,5mm. Věděl, že v případě samovýroby tohoto dílu včetně vrtání bude dodržení přesnosti náročnější a výsledný efekt uspořádání LED-diod nemusí být úhledný. Osadil 56 dvojic diod a zapájel je ve zmíněném sérioparalelním zapojení. Výše naznačovaný tip na krabičku s jakoby ventilačními otvory KP 08V se ukázal být tou volbou z kategorie Bingo (jak by napsal Eda :-D), protože mřížky zajišují přirozený přísun chladícího vzduchu. Přední díl krabičky pak nahradil Zdeněk matným sklem pro zajištění dobrého rozptylu a k pořízení takového mlíčňáku stačila návštěva sklenářství, kde uřízli a obrousili požadovaný rozměr podle krabičky. Cuprextitová deska s diodami byla umístěna těsně za čelní sklo a pak přišroubována dvěma držáky, vyrobenými z plechu tloušky 2 mm. Do dna krabičky je deska s diodami a držáčky připevněna dvěma šroubky M3. Držák světla s botičkou a otočným kloubem je podle obrázků nainstalován do středu dna krabičky a fixován 4mi šroubky M4, jež jistí pevnost světla v sáňkách. Dvě pouzdra pro uložení 8ks baterií velikosti AA jsou umístěna do zadního dílu krabičky, který je vyroben podle doprovodných obrázků z nerezového plechu o tloušce 1mm, čímž je současně posílena tuhost krycích dílů. Obě pouzdra baterií si zavazela se zadními stahovacími šrouby, čemuž pomohlo odříznutí distančních sloupků, jejich posun a nová pozice blíže ke středu krabičky - těsně za obě pouzdra - s použitím sekundového lepidla. Zbytek Cuprextitu byl uprostřed krabičky využit k připevnění měniče a fixován dvěma vruty. Zbývá instalace hlavního vypínače a potenciometru (zboku) pro plynulou regulaci svitu…

Před zapojením měniče do obvodu 112 ks sérioparalelně zapojených diod se nejprve pomocí trimru R1 v měniči nastaví maximální napětí - kvůli nepoškození napájených diod - a potenciometr R2 se vytočí také do krajní polohy pro maximum výstupního napětí. Po připojení LED-diod na výstup měniče se trimrem R1 doladí napětí tak, aby podle VA-charakteristiky neprocházel do obvodu větší proud, než 3A, tedy každá dvojice diod odebírá svých 55mA proudu. (Pozn. PJ: tvůrce odcituji) Nebo podle prvního Kirchhofova zákona platí, že proud do uzlu přitékající se rovná součtu všech proudů z uzlu vytékajících. Po nastavení měniče vyzkoušel Zdeněk regulaci svitu: vše bylo v pořádku a prokázalo se, že světlo je na svůj příkon opravdu extrémně silné. Důležitá poznámka: při zapojení diod dle tohoto návodu nebylo potřeba užít žádných rezistorů, čímž se elektrická energie baterií využije dokonale a nedochází k žádným dalším zbytečným ztrátám. Shrneme-li materiál, dodavatele a orientační ceny, vypočítáme si rámcově náklady na výrobu: kromě diod za uváděnou sumu a měniče (ten dohodou) musíme zakoupit krabičku cca za 50,- Kč, 2 držáky baterií asi za 420,- Kč, univerzální Cuprextitovou desku za 115,- Kč, kloubový držák blesku Hama za necelé tři stovky, dále mléčné sklo čelní za cca 50,- Kč a počítat s režijními a montážními výdaji do (dejme tomu) tisíce korun a poté máme celkový výdaj peněz, jenž bude opět dost závislý na zkušenostech, známostech a vlastnictví konkrétního kutila, ale měl by se vejít do 3,5 tisíce korun…

Závěr k výkonnému LED-světlu volně opišme ze Zdeňkova popisu. Podařilo se mu v domácí amatérské dílně postavit fešné videosvětlo, které se svými parametry prakticky plně vyrovná výše zmíněnému profesionálnímu výrobku za podstatně jinou pořizovací cenu. Intenzita osvětlení s popsanou instalací 112ti ultra svítivých LED-diod dosahuje (u profi-typu) deklarovaných 500 luxů. Hmotnost světla včetně plné náplně baterií se pohybuje kolem 600 gramů a navíc jde o světlo studené s konstantním svitem a relativně velmi malou spotřebou energie. Navíc má LED-sada oproti halogenovým druhům světelných zdrojů ty výhody, že intenzita osvětlení tedy neklesá s poklesem kapacity napájecích článků a že se oproti halogenům nepřeměňuje nezanedbatelná část energie na sálavé teplo, jež je v případě světelných zdrojů jednoznačně ztrátovým. Pro doplnění posledního odstavce o světle si Správce našich stránek dovoluje přidat i externí světlo, jehož vstup do prodeje se váže do období mezi dvěma posledními díly SAKP: tj. pátým a dnešním. Jde o hojně prodávaný typ Unomat DC2000, jenž nabízí za přijatelnou cenu velice kompaktní řešení s vestavěným akumulátorem i mini-nabíječkou v pořizovací sadě. Ale i další obchodně úspěšné produkty - namátkou malé LED-diodové světlo na 2ks AAA (POZOR: klikněte si na fešácké uspořádání se dvěma lištami) na nebo související držáky k uchycení světel a mikrofonů ke kamerám ouplně bez botičky - vede mj. i naše firma ON-LINE…