Mini-3čip a něco navíc: Panasonic GS250!

Pro přehlednost vstupních informací jsme si zavedli už docela dávno neoficiální zvyk odkazů na související problematiku. Z letošního sortimentu videokamer firmy Panasonic 2005 se nám zatím podařilo poskládat souhrn produkce i s tabulkou parametrů, popsat nového světového rekordmana v přiblížení NV-GS35, nejlevnější tříčipový stroj NV-GS75 a vybavenější dvojici kolegyň se třemi snímači NV-GS140/150. Podíváme-li se do nedávné historie těchto stránek, najdeme ze zatím aktuálnějších článků například loňské představení dosud stále nabízeného modelu NV-GS400 nebo nakouknutí do relativně bohaté historie pojmu maloobchodních 3CCD, kde má Panasonic nejvíce (!) želízek v ohni. Celá 12letá éra amatérských a poloprofesionálních přístrojů se třemi CCD (Charged Cupled Device) může dokonce postavit tuto tradiční elektronickou firmu na pomyslný stupeň vítězů v početnosti modelů, což ostatně vypovídá i přehledná tabulka historie tříčipů (aktuální v lednu r. 2005). Pro čtenáře, kteří neradi příliš hledají, nabídněme ještě odkazy na současné konkurenční 3CCD: Sony DCR-HC1000, PC1000 a VX21000, Canon XM2 a XL2 a nakonec i experimentální kartové JVC Everio MC500…

Vzhůru za poznáním: co to je GS250 (čs. WEB)? Miniaturní a pro fajnšmekry velmi dobře vybavená videokamera se třemi malými snímači, jež mají každý úhlopříčku 1/6" a rozlišení 800.000 bodů. Už při prvním ohledání zde ale zjistíme, že vývojáři udělali jakýsi odskok od pravých kolegyň (ne že by dvěstěpadesátka nebyla taky rozkošně maličká) opravdu výrazný. Začneme-li u celkového dojmu, kamera je kompaktní a velmi elegantní: design tedy na jedničku. Zásadní odlišnosti si postupně probereme v jednotlivých odstavcích, ale v tomto ještě stihněme naznačit, jak si GS250 stojí při velikostním srovnávání s konkurentkami, vezmeme-li si "od krejčího" její míry 81x73x144 mm a hmotnost 500 gramů. Třebas duo kolegyněk v řadě NV-GS140/150 má kousíček menší těla - 71x73x123 mm se 430 gramy - a např. takový Canon MVX45i oplývá parametry 70x82x133 mm a 530 gramů. Doplňme stejné údaje o výkonném modelu konkurenční DCR-HC90 firmy Sony - 66x91x100 mm (plus 440 gramů) a odkažme čtenáře na srovnávací snímky, které by určitě mohly o velikosti přístroje napovědět zvídavým ještě více…

Už samotný objektiv má proti o porci levnějším kolegyňkám několik odlišností, které nepřehlédneme! Tou první je určitě masivnější provedení s průměrem závitu příslušenství 43mm (GS150 má 37mm) a také poměrně široký prstenec manuálního ostření za jeho obroučkou. Hlavní finesa je samozřejmě ale uvnitř těla objektivu: optický stabilizátor obrazu má nepochybně původ v kolegově licenci od firmy Canon, ale to nic nemění na faktu, že NV-GS250 se řadí k té menšině přístrojů (v několika letech zpět) výrobce, jež opravdu dokáží pomoci záběr účinně stabilizovat. Samotný objektiv s obvyklým logem zn. LEICA DICOMAR má schopnost "jen" 10násobného optického přiblížení a volitelně nadto 20násobek nebo 500násobek digitálního zvětšení. čísla k těmto údajům jsou 2,85-28,5 mm a pro přepočet na kinofilm platí 43,8-438 mm u videa a 41.3-413 mm u fota (F1,6-2,8). Rozsah závěrky je 1/50-1/8000 vteřiny pro kazetu a 1/2-1/2000s pro kartu. Suchých číselných údajů bude po vyčerpání většiny důležitých konečně méně, postupujme tedy při naší prohlídce do dalších pomyslných místností zkoumaného objektu…

Vestavěný blesk vykukuje hned vedle obroučky objektivu a jeho účinnost je podobná, jako u běžných kompaktních fotoaparátů nebo maličkých videokamer: 2-3 metry ještě v pohodě, ale pak se samozřejmě nasvětlení scény zábleskem začne logicky jevit jako nedostatečné. Blesk má v nabídce přístroje tři možnosti nastavování: jednak lze zvolit tzv. direktivní zapnutí a stejně nucené vypnutí nebo automatický záblesk, volbu tzv. předblesku proti červeným očím - RED EYE (ON-OFF) - a jakousi regulaci účinku blesku FLASH LEVEL s polohami + (plus) 0 (nula) a - (minus). K nastavování režimů blesku je záhodno ještě poznamenat, že pro jeho aktivaci není nutno volit foto-režim, ale úpravy lze provádět i v nahrávací video-poloze kruhového voliče, který je mimochodem jako okopírovaný z nižších modelů producenta, podobně jako veškeré uspořádání ovládacích prvků okolo něj. Opět doporučujeme k představě čtenáře kliknout na názorné obrázky, které máme na našich stránkách už třetím rokem připraveny ke zvětšení počítačovou myškou; to jen tak na okraj, nově příchozích čtenářů je tu čím dál více (a to je dobře :-D)…

Výklopný a výsuvný tubus hledáčku: aspoň u tohoto modelu se Panasonic vrací k dlouholeté ověřené praxi pro všechny točiče a fajnšmekry! Hledáčkový okulár tedy uživatel může nejen vysunout (asi 2 cm) dozadu, ale především také vyklopit až o 60° (můj odhad) nahoru: výborně, kluci japonský, je vidět, že do dražší mašinky se taková finesa přece jen vejde. Před kloubem hledáčku je aktivní elektrická botička příslušenství, ale nabídka doplňků do jejích kontaktů je (nejen) u firmy Panasonic velice omezená a dostupnost objednávkami z čs. zastoupení firmy je podle našich zkušeností opravdu zdlouhavá. Samotná mini-obrazovečka barevného hledáčku má rozlišení 113.000 bodů a úhlopříčku 0,33", výklopný LCD-panel je také zcela standardní 2,5palcový s úplně běžným počtem bodů (shodně 113kPx). Gumová očnice na konci hledáčku je poměrně malá, ale docela měkká a (recenzentově) nadočnicovému oblouku dosti pohodlná, korekce případné dioptrické vady oka kameramana je samozřejmě možná a je tu umístěna na spodní části výklopného dílu nad uložením akumulátoru (přiložena větší kapacita DU12)…

Údaj o echt použitelném režimu digitální fotografie. Maximální rozlišení s ukládáním na SD-kartu (kompatibilita s MMC samozřejmostí) je 2.048x1.512 a nejen z počtu obrazových bodů všech tří snímačů přístroje můžeme snadno odvodit, že nás chce Panasonic zase oblafnout. Na svém čs. WEB-u udává reálné rozlišení 3x 710.000 pixel, ale ani tento součin jaksi nemůže dohromady dát udávaných 3,1Megapixel, jimiž se chlubí videokamera nad horní hranou LCD-panelu. Pro jednoduché doložení logiky recenzentových pochyb stačí čtenáři zvětšit svojí PC-myškou některé z přiložených snímků v plné kvalitě a porovnat je mezi sebou. Je sice jasné, že takovýto tříčip si koupí kvůli fotografování pouze malá část fanoušků kvalitního (amatérského) videa, ale znovu je tu onen divný pocit, proč jediný Panasonic v problematice digitálních fotek tak dlouhodobě a v podstatě nesmyslně mlží. Dalšími možnostmi velikostí fotek jsou 1.600x1.200, 1.280x 960 a VGA 640x480. V sériovém snímání pak má umět přístroj až 10 snímků po sobě, při rychlosti 0,7 za vteřinu a rozlišení VGA, komprimované videoklipy neumí na kartu vůbec…

Ergonomie a ovládání přístroje. Horní nakládání kazety do výtahu mechaniky je u GS250 olemováno úchytkami zápěstního řemínku kameramanovy pravičky, ale - na rozdíl od konkurenční Sony HC90 a stejně jako u modelu Canon MVX45i - netahá za panty výtahu. Pravé ruce autora tohoto textu (nejspíše střední běžné) padnou všechny ovládací prvky naprosto bez výhrad, jen vstup do hlavní nabídky (tj. MENU) mohli vývojáři možná umístit kapku přístupněji: bez pomoci levé ruky nebo vykloubení prstů pravičky jej nelze stisknout (ne že by to u kolegů bylo vždy lepší). Abych nevypisoval znovu popisná moudra, jež už byla prakticky shodně vyjmenována u modelů NV-GS75 nebo NV-GS150, dovolím si jen zopakovat drobnou kritiku na otočný volič módů kamery, který se mi zdá přece jen méně praktickým, než jak to měly typové řady producenta relativně dávno. Podobně bych uvítal i uspořádání hlavního vypínače přístroje, jako to měl naposledy třebas diskutovaný typ NV-GS400 (obrázek napoví) - tady je to dosti neprakticky nahoře hned za posuvným ovládáním transfokátoru a tlačítkem spouště fotografování…

Tlačítka pro levou ruku v podstatě téměř neexistují, vše je zde na prsty pravé ruky včetně video-spouště a se zmiňovanou výjimkou vstupu do hlavního MENU. Pod LCD-panelem je tady pouze volba intenzity displeje POWER LCD, mazací ďolíček RESET a přepínač manuálního ostření AUTO-MANUAL-FOCUS, kde je malým posunutím do nearetované polohy FOCUS zaostřeno například po najetí na detail automatikou se současným ponecháním v manuálním módu. Nad spouští a tlačítkem MENU je volba QUICK START, která má za úkol aktivovat činnost přístroje z jakéhosi napůl zapnutého stavu velmi rychle (1,7sec.) do úplné pohotovosti k nahrávání. Tento rychlý start mimochodem nefunguje bez vložené videokazety v přístroji. Posuvný volič najetí na záběr W-T (ZOOM) funguje v přehrávacím režimu videokamery jako ovládání hlasitosti vestavěného mini-reproduktorku, který se vývojářům podařilo umístit do malé dutinky vyklápěcích dvířek mechaniky kazety zprava. Přípojné zdířky vpravo vzadu, vedle AKU a pod panelem jsou - ty, u nichž to jde - propustné oběma směry (je tu DV- i AV- vstup)…

Nahrávání videozáznamu s GS250 se koná úplně podle běžných zvyklostí. Testovaný kus se nám i v plně automatickém režimu vyrovnával s proměnnou vzdáleností (ostřil) a hrou světel a stínů zcela bez výhrad, stabilizátor (opravdu!) stabilizoval, světla svítila a stěrače stíraly (:-D). A když k tomu ještě přidáme - bez legrace - subjektivní dojmy recenzenta, citlivost na slabé osvětlení se jevila jakoby kamera neměla ony pravé snímače 1/6". On se ostatně Panasonic jevil jako velmi dobrý i při snímání šera například v naší MEGARECENZI č.3 a popisovaný stroj potvrdil tyto solidní vlastnosti kamer producenta. Ukázky z videa jsou se stejným kalendářem ve skladové prostoře naší prodejny, jako jsme to provedli v recenzi na Canon MVX45i (dole v článku); a přiložili je do dnešního povídání. Neodpustím si přidat ještě zcela soukromý stesk recenzenta po - aspoň o kousek - větším koeficientu přiblížení, ale pocit z přístroje možná dorovnával i ono stýskání. Ono je přece jen stále poněkud výjimečné, když se o nějaké videokameře Panasonic tvrdí, že má fakt účinný stabilizátor obrazu (nepochybně - viz výše - od firmy Canon), takže ZOOM vem ďas…

Srovnání s firemními kolegyněmi a konkurencí. Každý recenzent vždy vstupuje na tenký led subjektivního hodnocení, respektive nezalíbení se odpůrcům nebo skalním fanouškům značky. Podíváme-li se na popisovaný Panasonic GS250 v rámci letošního výběru producenta, je tu vidět zásadní rozdíl výbavy a možností ovládání proti vyobrazené GS75 i dvojici GS140/150. Dokonce i ti - ale nebude jich zřejmě mnoho - kteří hledají na takovémhle fešáckém tříčipu použitelný foto-režim, mohou mít o důvod pro rozhodnutí více: optická stabilizace je totiž jedinou, která může účinně pomoci i při fotografování. Mrkneme-li na dvěstěpadesátku proti všem třem levnějším modelům letošní řady 3CCD, musíme uznat, že rozdíly jsou velké, ale logicky nelze pominout také pořizovací cenu, kdy tzv. MOC je v červenci 2005 bez pětikoruny 46 tisíc, a to je takřka přesně jako za dvě GS75 a o 40% více, než zaplatí kupec za GS150. Oproti konkurenci se ale GS250 může postavit celkem hrdě, protože libůstek pro fajnšmekry nabízí přece jenom dosti solidní seznam a malých tříčipů - jak je známo - na světě přehršle nenajdeme; konkurenti mají na luxusní emblém 3CCD většinou poněkud jiný názor…

A protože stále ještě žijeme dobu, kdy není bohužel příliš jednoduché a ani technicky možné - neřkuli levné - nabídnout čtenářům ke stažení natočenou (např.) jednu minutu v DV-PAL (co kus to přes 200MB), dokládáme použitelnost foto-režimu GS250 a srovnání této vymoženosti s nedávno popisovanými konkurentkami. K názornější prezentaci zajel kolega opět na brněnskou Kraví horu (k naší brněnské venkovské hvězdárně :-O), aby s co nejpodobnějšími podmínkami (až na počasí) nafotil podobná témata, jejichž výsledky přikládáme ke zvětšení. Opakujeme, že podržení kurzoru PC-myšky na snímku napoví téma i jeho velikost a kliknutí zvětší na plnou nálož. Za povšimnutí určitě stojí minimální aberace při najetí na detail kostelní věže tamního chrámu nebo vcelku zajímavé vybarvení fotografií květů, a to jak jejich skupiny, tak i jednotlivého. Přece jen je tu znát obrovský odstup oproti třem čipům třebas takové GS75ky, to zase Matsushitovi (a velmi rádi) uznejme…

Zhodnocení GS250 a závěr? Panasonic přispěl do pomyslné kroniky amatérských maloobchodních 3CCD kamer zajímavou kapitolou. GS250 je krásný a výkonný přístroj, jenž může být - na rozdíl od zatím aktuální kolegyňky NV-GS400 - mezi vybíranými přístroji mnohého "jen fajnšmekra" (točič půjde asi výš), který nemusí počítat peníze do výplaty. Finanční hranice za přístroj tzv. střední až vyšší ještě amatérské třídy se za poslední roky snížila natolik, že s uváděnými sumami lze koupit už opravdu spíše vrcholy spotřebních řad s často zajímavým poměrem cena/výkon. V základní sadě je navíc kabelové dálkové Free-Style ovládání s externím mikrofonem a zmíněný větší akumulátor, i když se dá předpokládat, že většina uživatelů bud chtít další AKU. Přestože jsem měl na začátku zkoumání popisované mašinky pocit, že po recenzích GS75 a GS140/150 to musí být na jedno brdo, přiznám se, že dvěstěpadesátka mě přece jen oslovila o dvě facky důrazněji. A protože se v textu vyčerpalo (doufejme) dost informací o nejmenším opticky stabilizovaném tříčipu světa, zopakujme MOC (45.995,- Kč), přidejme naši poctivou cenu (motá se :-D) vč. výhodného balíčku plus firemní E-mail a mapku naší kamenné prodejny, kde jsou všechny recenzované kamery obvykle k dispozici…