VIDEOKAMERY.cz | Canon XH A1: Drtící zbraň v HDV-bitvě!?

Tradiční odkazy na související články v útrobách těchto stránek mají - i přes onu pomyslnou vůni novoty pojmů HDV - z čeho čerpat. Náš web je totiž ve vší (ne)skromnosti (:-D) předvojem čs. kameramanského světa, aspoň co se amatérských neboli maloobchodních mašinek našeho ranku týká. Hned s prvním počinem HDV-formátu jsme měli (před rokem a půl!) tolik drzosti, že jsme si dovolili povyprávět o úplně první průlomové strojovně Sony HDR-FX1; a tehdy i s několika srovnáními s kolegiální VX2100 a konkurenční XM2. A ještě na podzim stejného roku tu byly 1. výměnné objektivy JVC GY-HD100 s ukázkami Videosnímků; a prvním počinem loňského roku jsme předvedli, jak se může prezentovat sofistikovaný vzdělaný čtenář v popisu své Sony HC1. Hned v únoru stejného roku 006 zde bylo seznámení s rozdíly profi-verze Sony HVR-Z1 od amatérské předlohy FX1 a v horoucím červenci pak i s miniaturní kolegyní stejné značky HDR-HC3. Stále teplé září přineslo černou motorovou pilu Canon XL H1 a pro loňskou sezónu bylo povídání o dlaňovce Canon HV10 rozloučením. Jděme na to…

černočerné masivní tělo XH A1 má rozměry a hmotnost 163x189x350 mm (=ŠxVxH) a 2.030 gramů bez ničeho. Než si tu vyjmenujeme další parametry A1, srovnejme si brunetu s blondýnou XM2 (118x136x306mm a 1.120gr.) a také černou HDV-prvničkou Sony FX1 (151x181x365 a 2.000). Ano: Canon XH A1 je se svou novotou (to víme), pokrokovostí (to doufáme) a novátorstvím v osazení (přesvědčíme se) téměř stejně rozměrnou, kapku kratší a prakticky stejně hmotnou, jako duo prvopočinových dvojčat Sony FX1/Z1! Objektiv Canon s výkonnou značkovou optikou vůdce světové fotografie nabízí 20násobný motorový (optický) ZOOM, neexistující digitální zvětšení (toho ale nejspíše žádná škoda není), rozsah 4,5-90 mm (při f1,6), opravdu účinný OPTICKÝ STABILIZÁTOR OBRAZU a průměr filtru k připevnění doplňků impozantních 72mm. Na požadované přepočty ohnisek k tzv. kinofilmu 35mm jsme se pravda museli zeptat na českém zastoupení značky, ale dočkali jsme se a čtenáři píšeme ona (fantastická!) čísla: v režimu video a 16:9 je rozsah velmi (tedy VELMI!) pěkných 32,5-650 mm: jakoby šlo tedy o prodloužený díl z FX1 (má udaje 32,5-390 mm)…

Osazení snímačů kopíruje naprosto věrně černou motorovou pilu XL H1, tedy 3x1,67MPx a s úhlopříčkou 1/3" u každého CCD-snímače. Na podivných číslech efektivních pixel, jež má i čs. Web, nebudeme raději hledat nic zvláštního, ale doplníme, že "vše završeno filtrem nezávislých primárních barev RGB". Vlastní přístroj nese všechny znaky propracovanosti japonské elektronické školy (nedej bůh se s šikmookými rozbratřit :-D) a preciznosti tamního průmyslu, což zde snad čtenář dostatečně odezírá z přiložených obrázků. Nevídanou specialitou je uložení a možnost vysouvání širokoúhlého výklopného LCD-panelu s úhlopříčkou 2,8" a udávanými 207.000Px. Barevný superostrý hledáček má ostatně při mini-úhlopříčce 0,57" ještě víc obrazových bodů: totiž 269.000! Kdo by se chtěl (zbytečně) zeptat, poskytuje-li obrazovka hledáčku dobrou kontrolu nad snímaným obrazem, vyřešme jej odpovědí hned: JO: a sakra JO. Pozorný čtenář tuší i srovnání těchto údajů s FX1/Z1. K vyčerpání nudných dat doplňme ještě rozsahy expozice 1/3-1/16000 vteřiny, osazení SD-slotem a maximem pro fotky 1.920x1.080…

Než přejdu k vlastnímu popisu stroje, chci ještě upozornit na některé zajímavé detaily, jež nás na naší firmě při vybalování praštily přes nos (resp. oči) jako první. Již zmíněné experimentální uložení LCD ukažme názorně obrázkem: kromě zaklopené (a zaklapnuté) polohy může poskytnout futuristický displej takováto panoramata. Hned druhým detailem ke zmínce je veliký šuplík na AKU řady BP9XX: vyhlíží sice jako druhdy kritizovaná zásuvka na kamerách Sony HC90 či HC1000, ale je tak velký, že se do něj vejde i kterýkoli z největších AKU-originálů Canon. Z dalších nápadností si uveďme miniaturní přepínače u pravého palce nad hlavní spouští - zkoušel jsem i je ovládat mimochodem bez pomoci levičky - jež budou spíš pro modelářskou ruku, než pro náš nepatentovaný pojem RJL (tj. Ruce Jako Lopaty :-D). Na objektivu zepředu může detailisty zaujmout čidlo inteligentního ostření - podobné tomu u HV10 - kvůli němuž si vývojáři pohráli i s patřičným okénkem v mohutné sluneční cloně. Ke srovnání je místa dost, za úvodem ještě dodám, že tohle NENÍ přímý nástupce XM2, jakkoli bychom si to mohli myslet - už jen tři prstence manuálů či XLR-zdířky hovoří…

Držení, ergonomie, první pocity ze stroje. Nabitý akumulátor (samozřejmě externí nabíječkou z pořizovací sady) jsem vložil do šuplíku a opakovaně vyzkoušel jeho vyskočení pomocí dvou pružin v zadní části úložného AKU-prostoru (funguje to). Brašnu pro tyhle mašinky máme na firmě už dávno neprodejnou: nechali jsme jí dokonce loni spravit jeden patent, protože dobře víme, jak vzácný je dnes tak akorát padnuvší obal jen a jen na velkou videokameru. Výklopný tubus hledáčku s velkou pohodlnou očnicí považuji za bezchybný, protože jej lze nastavit až k téměř 90°úhlu od těla kamery. Horní madlo k jakémukoli přenášení stroje se mi jeví velmi bezpečným řešením, ale to je připomínka JEN pro ryzí amatéry, profíci to znají. Kromě práce s kamerou na stativu nebo spodních náhledech se dá A1 samozřejmě použít jako každá druhá ručka, jen s tím logickým rozdílem, že hmota tohoto přístroje je kapičku jiná. Za dobu državy A1čky kvůli recenzi potěžkalo brunetu několik kamerových profíků s různou specializací ve svých firmách a na první dojem se mj. nezdála příliš těžká nebo nějak extra nevyvážená žádnému z nich…

Jako u každé větší videokamery, jíž se dá říkat točičská, je tady možnost uchopení pravičkou pod zápěstní řemínek a shora za madlo: kde je k dispozici jak ZOOM - proti hlavní kolíbce na mechanice kazety pro ukazovák a prostředník má tahle mini-verze jen jednu rychlost, ale zato nastavitelnou z 16ti módů (ještě zmíním) - tak i tlačítka spouští na video i foto. Duál-funkcí ovládání transfokátoru je pak možnost řízení náhledů prohlížených fotografií (černobílý čtverečkovaný symbol u písmene W), jež je platná pro obě kolíbky. Na pravoboku madla je za vestavěnými a v podstatě jakoby už externími mikrofony pevně přišroubován držák přídavného exterňáku, pod jehož profilem je standardní malý MIC - JACK 3,5mm. Mezi zmíněným vestavěným mikrákem a ovládacími prvky madla je ještě botička s kontakty pro systémové blesky Canon; tedy nikoli např. pro externí světlušku VL3 nebo mikrofon DM50. Posledním zásadním detailem madla je krytka 6ti přehrávacích tlačítek včetně dalšího REC k nahrávání - zde ale přes vstupy kamery a nikoli objektivem - po jejímž odklopení se ještě pojmenuje na víčku 5 tlačítek i k manipulacím s fotografiemi…

Mrkněme se, jaké jsou ovládací prvky na levém boku videokamery coby pomyslném hlavním hmatovém velínu celého stroje. Za clonou objektivu tu jsou tři různě široké rýhované prstence manuálních řízení: zepředu je to ostření, transfokátor a clona. Hned za nimi je vypínač (anebo zapínač, jak kdo chce) vestavěného ND-filtru s dvěma stupni zatmavení scény: 1/6 a 1/32. Za tímto tzv. přivíračem světla je dvojice ovladačů s naprosto neamatérskými fičurami (jak taky píše občas kolega Neff): posuvný spínač POSITION PRESET totiž slouží k zapamatování libovolné polohy transfokátoru pomocí pozice SET na další posuvné páčce a okamžitému návratu k této hodnotě s polohou ON. K funkci ZOOM se ještě vrátím, protože tu má rozsáhlé možnosti nastavování a variací. Pod dvojicí zmíněných hejblátek přibližování je patrný přepínač automatického a manuálního ostření s tlačítkem PUSH AF (bleskově zaostří a ponechá manuál) a ještě o kousek níže je rýhované kolečko pro expozici s tlačítkem EXP. LOCK, po jehož aktivaci indikuje LCD vlastní odhad stavu úsečkou…

Postupujeme-li dále do vozu, respektive podél levé zešikmené strany složitého stroje, je tu trio profi-páček s celkem 3mi pomocnými prvky: zepředu prvním je GAIN, tedy nastavení zisku se třemi polohami, které se mj. dají předvolit v hlavní nabídce a pak už prostě jen přepínat. Druhou páčkou je volba výstupu CAM-BARS - tedy buď běžného výstupu z kamery nebo možnosti vygenerování a záznamu pomocných barevných pruhů podle normy EBU (=European Broadcast Union) a třetím ovládátkem je nastavení balance bílé barvy vč. možnosti plně manuální regulace s tlačítkem za páčkou (na snímku hned vedle vpravo). Nad výdutí se zaoblenými stříbrnými páčkami je zde přepínač AGC (zkratka slov Auto-Gain-Control čili Automatického řízení zisku) se svými možnostmi ON-OFF a podobný volič nastavení bílé AWB. K dokončení popisu u šikmé části ovládání zbývají dvě tlačítka uživatelských předvoleb CUSTOM KEYS (1 a 2) a 2 čudlíky na jejich nastavení CUSTOM PRESET (ON/FF a volba SELECT). Nyní přejděme o patro výše - tedy k hlavnímu kruhovému vypínači/voliči režimů kamery…

Na šikmé plošce před hlavním hejblem celé mašiny jsou čtyři tlačítka, jež nazvu pomocnicky praktickými: shora je to DISP. pro volbu zobrazení na displeji (vč. třebas vodící mřížky a indikátoru roviny!), PEAKING ke zvýraznění obrysů zaostřených objektů, MAGN. pro skokové zvětšení středové části obrazu na dvojnásobek původní velikosti a nejníže je zatočená šipka k převinutí posledních vteřin záznamu a jejich shlédnutí v módu nahrávání. Prostřední čudlíky se aktivují i deaktivují stlačením, DISP. postupným mačkáním "furt dokola" a šipka je logicky jednorázový povel k popsanému procesu. Hlavní volič POWER s šedým aretačním tlačítkem má dva režimy po otočení doprava (mód externího řízení a VCR/PLAY-přehrávání) a od vypnutého stavu OFF sedm režimů otočením doleva (nebo dopředu, jak kdo chce): mód AUTO je k používání ve vozidle (ne, dělám si legraci, jde o automatické řízení všech funkcí :-D), Tv je známou prioritou závěrky, Av zase prioritou clony, M plně manuálním řízením, symbol Bodového osvětlení je pro patřičný stav, Noc pro minimum světla a zelený obdélník jakousi obdobou režimů EASY u kolegyň Sony. A na displej voliče ještě v textu dojde…

Úplně u zadní zaoblené hrany přístroje je dvojice manuálních ovladačů audio-kanálů plus přepínač volby AUDIO LEVEL (řízení zvukové úrovně) s možnostmi Automaticky - Manuálně a veledůležitý čudl MENU pro vstup do hlavní nabídky (proberu se jí dále). Zadní stěna mašinky je vyplněna velkými dvířky bateriové zásuvky (nad AKU se tam vkládá ještě SD-karta) s mechanickým uvolňovátkem OPEN a třífunkční páčkou výběru funkcí v nabídce MENU plus řízením hlasitosti reproduktorku v přehrávacím režimu. Jsme u zdířek a budeme přeskakovat z jedné části stroje na druhou. Pod dlouhou svislou krytkou na zadní straně jsou (shora) speciální mini-dírka LANC (pro ovládání kamery mj. podvodními pouzdry), oboustranně průchozí 4pinová zdířka HDV-DV, zeleně lemovaná zdířka sluchátkového výstupu, žlutě roubená AV-zdířka s volbou A/V1 a V2 (hned popíšu) a speciální výstup COMPONENT OUT, se kterým se videokamera nechá propojit s patřičně vybavenými přístroji. Vysvětlení k minipřepínači A/V1-V2 následuje nyní: na pravoboku stroje je nahoře nad palco-prostorem starý dobrý konektor BNC pro analogový video-výstup, jenž se aktivuje přepínačem ze začátku tohoto souvětí…

Pravá strana brunety je osazena masivním dílem mechaniky se zápěstním řemenem, na němž je spouš s blokací pohotového vypínání STANBY-LOCK a z boční strany nad tím zmíněná dvojice prvků k výběru ukládání dat karta-páska a další duo čudlků pro volbu rychlosti transfokátoru. Tahle zajímavá fičura dovoluje regulovat rychlost ZOOM-u při nezvolení jaksi "běžné proměnlivé" hodnoty (podle stlačení kolíbky) až v 16-ti (!) krocích, přičemž v nejpomalejším módu má jít o 60 vteřin najetí-odjetí na detail-z detailu a v nejrychlejším pak o 2,6 vteřiny. Jak jsem zmínil výše, tahle finesa slouží i vrchním Jů a HELE (:-D) - tedy horním výstupkům pomocného transfokátoru na madle T a W, kde ale nelze navolit proměnlivou rychlost motoru ZOOM-u. Celá vymoženost rozsahu nastavení pro pojezd motorků je závislá na poloze malého přepínače ZOOM SPEED, který nechá vpravo na VAR běžný chod přiblížení-oddálení a vlevo na C stanoví právě onen konstantní chod, s tím, že rychlost 1-16 se indikuje na displeji mezi nápisem (např.) HDV50i a symbolem běžce, jenž slouží i pro clonu nebo expozici. Tahle vymoženost se podle mě musela popsat PODROBNě…

Poznamenejme důležitý detail, že oproti některým amatérkám tu zápěstní řemen netahá dvířka mechaniky a jděme dál. Před voličem rychlosti ZOOM-u je tlačítko foto-režimu (níže se přesvědčíme, že to není až taková pitomost, jak by napadlo profíky) a to už jsme úplně vpředu. Mohutné těleso mikrofonních XLR-zdířek CH1 a CH2 má na horní straně 4 přepínače a vpředu ještě dva: Zleva shora je tu tedy XLR MIC ATT., kterým se volí zeslabení mikrofonů o 20dB, současně s přepnutím pravé mini-páčky na MIC. Spínačem výběru nahrávaného kanálu lze tyhle sloučit nebo standardně rozdělit a pro tzv. phantom-napájení externího mikrofonu přes XLR-konektory je zase nutno přední mini-spínače +48V (CH1 a CH2) zapnout na ON. K vyčerpání popisu téhle neamatérské strojovny zbývá zmínit trojici prvků, které se odhalí po vysunutí LCD-panelu ze zaklopené polohy: MIC ATT. doprovází už popsané audio-finesy, na WHITE BAL. PRESET se opět předvolí balance bílé i s nastavením teploty + chromatičnosti K; a END SEARCH zase umí najít konec poslední nahrané scény. Za pečlivý (?) popis celé mašiny bych se omluvil, ale to by se nesměla tak intenzívně lišit od běžných amatérských maloobchodních spotřebek, že ano…

Abych nezapomněl na ten displej hlavního voliče: na horní straně jsou dva indikátory HDV a DV, jejichž podsvětlení je shodně modré (přepnutí se děje v MENU, viz dále) a pod nimi pak ukazatel pro znázornění počítadla se symbolem kazety vedle sebe (bliká při její absenci i po vložení zabezpečené pásky v nahrávacím režimu), stavu akumulátoru pod ním a klasickým dvojřádkovým indikátorem úrovně zvukové stopy. No nic, přejděme tedy konečně k těm z vymožeností stroje, které se dají vyjádřit jaksi ve výsledcích. Předem varuji všechny včetně echt profesionálů nejrůznějšího stupně vývoje, aby se nepokoušeli hodnotit tuhletu černou nádheru po prvním ohmatání: Tohle je jakýsi opravdový manuální Disneyland! Kolektiv naší mini-firmy už se sice seznámil se spoustou videokamer i daleko za pomyslným pomezím amatérského a profesionálního ranku, ale tohle umí přece jen víc, než bývá v našich krajích a za tyhle peníze zvykem. Však k ní taky přiložili Japonci zajímavé nahrávací médium: HDV-kazetu Canon se známou čtvrtpalcovou páskou mini-DV - podotkněme, že bohatě stačí i "obyčejné" mini-DV…

Práce s XH A1 se mi jeví velmi (VELMI!) přívětivou. Není to sice žádný drobeček do maličké ženské ručky, ale po (PEčLIVÉM!) zácviku nabídne i opravdový požitek z jízdy: to mi asi každý automobilově založený čtenář dobře rozumí. Excelentní podání barev, bezkonkurenční (a to inteligentní) ostření - s výjimkou dále - a nečekané výsledky v šeru. To vše s dalekonosným objektivem na náročná terénní využití, OPRAVDU účinným stabilizátorem obrazu a možnostmi, které v této cenové kategorii předčí spolehlivě vše, co se dosud na planetě Zemi vyskytlo! Nevěříte, tak se mrkněme na to ostření a jděme na důkazy místo slibů (:-D): Při zkoušení mašinek přeostřovat a ukázat v automatu, co umí, nám naše A1čka opakovaně nebláznila rychle ostřit, když kolega oddálil patřičnou ceduli prudkým pohybem stranou. Zkoumání tohoto "nedostatku" bylo velmi krátké (i Zapo je holt koumák): čidlo inteligentního auto-fokusu je vlevo při pohledu zepředu do objektivu a právě na té straně stál náš figurant. Když se postavil na druhou stranu, váhání ostřící automatiky zmizelo. Přepokládáme, že tato finesa může pomoci proti nežádoucím zavazečům a přebíhačům na různých akcích, jen je dobré o ní vědět…

Manuální prstence fungují systémem furt dokola, ale my jsme ani nic jiného nečekali. Když se totiž ovládá některá z oněch funkcí, točením prstenců se postupně najede až do hluchých míst: ostření má motorek na doraz, ZOOM už dál nejede a clona je na maximu. Další pohyb rýhovanými kruhy je zbytečný, ale jak potom nazpátky, copak to asi udělá. Některé zajímavosti byly konzultovány s profíkem, který se v duchu filmu "Někdo to rád horké" (s MM) zvolil už na začátku celé akce hlavním ovládačem (ze stejného filmu dodám, že jsme zvolili dobře :-D): ptal se třeba na svůj dojem, jak najíždí zpět funkce kteréhokoli z prstenců manuálů, když si jakoby zajede až za úvra. Tak to zopakujme: prstence se bohužel (což je dnes v této kategorii obvyklé) točí dokolečka a bohudík reagují hned s prvním milimetrem toho protichůdného pohybu k řízení zpět. Jednou z dalších zajímavostí, již jsem už naznačil, je volba zisku GAIN pro tři polohy páčky v nabídce MENU: každé z nich lze totiž podle přání uživatele přiřadit kteroukoli ze 7-mi úrovní zisku +36, +18, +12, +6, +3, +/-0 a -3dB. Rozkošné, že ano…

Z jiného ranku je např. takové nastavení SKIN DETAIL neboli variant pleových odstínů. Po vstoupení do této volby nabídne OFF a možnosti řízení HUE (= barevný tón pro detekci oblasti pleti), CHROMA (sytost neboli saturace pro určení pleové oblasti), AREA (už vyplývá z názvu jako nastavení barevného rozsahu pro tuto detekci) a Y LEVEL (coby možnost navolení jasu pro zmiňované detekce pletí); a každá s vlastní úsečkou indikace. Podobně lze taky určovat kameře, jaké bude zaznamenávat barvy: a zde je (dokonce) celičká anabáze voleb (naštěstí nikoli politických :-D) ještě složitější. Podnabídka COLOR CORR. a následná volba A/B (coby celý výraz je pak A AREA SEL. anebo B AREA SEL.); s tím, že tyhle dvě nabídky lze předvolit a pak je podle libosti zařadit při vlastní práci. Možnosti opět nevídané a vysvětlení opět žádoucí: nastavení barev umožňuje základní barevnou fázi COLOR PHASE v číselných hodnotách od 1 do 15 detekovaných barev, přičemž přibližný odhad má být podle výborné (viz hned dále) čs. příručky 0=purpurová, 3=červená, 6=oranžová, 9=zelená a 12=modrá. Takto detekovanou barvu lze ještě korigovat i sytostí CHROMA, rozsahem AREA a jasem Y LEVEL, podobně jako u pleovky…

VELEDůLEŽITOU připomínkou, aniž bych se tím tlačil českému zastoupení kamkoli (:-D), je podle mě nevídaně kvalitní čs. uživatelská příručka: tedy NÁVOD k obsluze! Přestože jsem dalek oné situaci laika, který drží svou první videokameru, dovolím si tvrdit, že ani takovýhle elév by nebyl úplně bez šancí na zaučení podle návodu, a to je co říci. Mnohý majitel např. poloprofesionálních kamer Sony a podobných nositelek pokroku si asi vybaví zděšení nad oněmi veledíly, jež předkládala pražská CZ-centra - ale tady jde opravdu o Velice Solidní Manuál. Byla to ostatně první příručka v novodobé existenci našich W-stránek, do níž jsem i docela rád nakoukl, protože na české verze podobných tiskovin se opravdu u různých značek donedávna spolehnout nedalo ani náhodou. A přestože netušíme, jak moc velký nám může hrozit trest za názornost skenováním, dovolujeme si mimořádně přiložit čtyři snímky k popisu videokamery z českého návodu, které by mohly podobně jako výše popsané vymoženosti XH A1 představit co nejlíp popisovanou krasavici zvídavým…

Vlastní natáčení s XH A1 nejevilo prakticky žádných rozdílů oproti (například) profi-odnoži k popisované FX1, tj. variantě s označením HVR-Z1. Při v úvodu zmiňovaném "castingu" na pražském předměstí jsme srovnali záběry ve standardních podmínkách (vč. plně širokoúhlé i maximálně přiblížené scény) a rychlosti zaostření s přeostřením od figurantovy cedule do nekonečna. Dále šlo o zkoušení citlivosti vestavěných mikrofonů a měření hluku videokamer zvenčí pomocí externího mikrofonu a nahrávky na jinou mašinku, porovnávání záběrů za nízkého osvětlení a jakousi zkoušku stabilizací jednotlivých modelů. Představovaná kamera Canon XH A1 se chovala prakticky ve všech scénách i parametrech přinejmenším srovnatelně jako asi nejžhavější kandidátka k pomyslnému souboji o přízeň publika točičů Sony Z1 - tedy potenciálních zájemců o něco, co by mohlo právě nyní obohatit profíkův inventář. Vcelku fakt zodpovědně (až na výjimky :-D) udělaný test desítky videokamer vydáváme na nechutně komerčním DVD-disku, který si může objednat každý zvídavec, cože to ta současná technika vlastně dokáže nebo jak lze posuzovat jednotlivé modely mezi sebou. Odkážeme snad brzy i na povídání o vzpomínaném testu u Prahy, jenž konkretizuje (relativně?) zajímavá čísla z měření…

A přestože zmiňovaný testík má mít svůj vlastní článek, naznačme i pár konkrétních zjištění, přičemž komprimačním formátem (tok 19,4Mbps) nekompatibilní strojovny od JVC jsme nechali až na etapu č. 2 (onen popis AKCE). Zapo se důkladně popral s Videoklipy z jednotlivých kamer a například ohledně HDV-modelů zjistil z vlastních nahrávek následující časy přeostření: nutno ale dodat, že vyplývajících pouze z konkrétních daných podmínek - HV10 to podle něj trvalo 0:19 sec:frames, HVR-Z1 0:22, XH A1 0:23, HDR-HC3 1:00. A poslednímu z HDV-zástupců, nahrávajícím ve stejném formátu - se stejným počtem vodorovných linek (?) a také se stejnou kompresí dat jako předchozí stroje Canon XL H1 to pak trvalo 1:15 sec:frames. Další z 10ti zkoumaných strojů najde čtenář v anoncovaném popisu AKCE. Měření ostatně doporučuji považovat spíš za orientační, protože ne vždy se asi podařilo dodržet s maximálními přiblíženími určenou vzdálenost mezi kamerami a patřičnou cedulí coby subjektu ostření původně měřených 150 cm. A o popsaných zkušenostech Zapa&spol. s inteligentním ostřením XH A1 jsme už četli výše důležité náznaky autora recenze…

Znáte: kurzor myšky ukáže název a velikost, klik zvětší

Galerie Videosnímků a Fotografií s nabídkou Videoklipů. Královská disciplína pro všechny strojovny, které opravdu za něco stojí a odhalující propadák pro vše, jež se řadí do spotřební kategorie daného ranku. Zleva je tu dnes XH-A1čka s širokoúhlým snímkem z videa jezdeckého areálu u Prahy a plného najetí na detail ze stejného místa. Následuje pohled na pražské Hradčany, zvláštní svým zamlžením a především odhalující barevné vady objektivu (tzv. aberace) v levé části snímku (Sovovy mlýny, 1,5x zvětšeno). Tento snímek sice může záviset na mnoha parametrech, ale mě osobně upřímně docela zarmoutil. Přesto si jej pro sebe nenechám: jeden ze znalejších majitelů této novinky od naší firmy totiž testuje svůj pořízený kousek už dva týdny a komunikuje se mnou o svých zkušenostech. A přestože jsme původně viděli výsledky XH A1 v plném TELE slušné: srovnejme aberaci druhdy recenzovaných spotřebek s podstatně menším ZOOM-koeficientem HC90 nebo MVX45i či HC96 - MPEG-kamery vynechajíc - s plným najetím na stejný kostel anebo detailní střechu (2x XH A1). Z ukázek nad tímto odstavcem pochopíme, že ani XH A1 není dokonalou. Vyzkoumáme ale, zda barevné odchylky nejsou otázkou pravidla kus od kusu a dáme to na vědomí…

A nezapomeňme na nabídku Videoklipů. Netuším, jak velký díl čtenářů nás asi případně odsoudí za tuto ohavnou komerci, ale jakési HDV-názornosti jsme chtěli už konečně udělat zadost. Nabízíme každému, kdo má zájem, zásilku s kouzelnou krabičkou dvou DVD-disků, z nichž na jednom jsou zajímavě zkomponované klipy z HD-testů reprodukovatelné v home DVD-přehrávačích od profíka Zapo včetně příloh a na druhém pak ukázky plného rozlišení z několika HDV-kamer v čele s XH A1, XL H1, HV10, Z1 (jo, i tygři!) nebo HC3 a podobné, v tomto případě ve formátech, jež zvládají pouze počítače; a to nejlépe po natažení dat na HDD do patřičného adresáře. Cena tohoto dvoj-DVD je 333,- Kč na dobírku nebo 233,- Kč při odběru k jinému nákupu přes náš ON-LINE. A když naznačíme, že poštovné činí 106,- Kč, daň z jakési hodnoty (DPH) klasických 19% a ani potištěné disky s krabičkami a obaly jsme nikde neukradli, pak je každému soudnému čtenáři jasné, že jde o takřka dobročinné dary. Požehnán buď přesto každý, kdo nechá naši firmu o kousek více zbohatnout; a objednávky mj. tadyhle…

Zopakujme si něco o HDV-formátech a módech XH A1 (profíci přeskočí na další odstavec). V poslední době se velmi často diskutují pojmy HD- a HDV, HDTV nebo HD-ready, taktéž kompatibilita "progresivního módu" 720p s 19,4Mbps datového toku (od firmy JVC) versus prokládaného módu 1.080i s 25Mbps (to od firem Sony a Canon) a tak dále. Kolektiv firmy Videokamery CZ se nedomnívá, že jde o tak jednoduchou problematiku, že by jí beze zbytku rozuměl každý, ale rád o ní podiskutuje, je-li druhá strana svolná k debatě bez výpadů a urážek. Autor textu mj. kdesi v útrobách těchto stránek uvažoval nad nekompatibilitou HD-videa Sony v kamerách JVC, ale měl tehdy dojem, že když tok dat má Sony vyšší, měly by kamery s běžně 25Mbps přehrávat záznamy s nižším tokem (a světe div se, podobně tehdy uvažovali i kluci od JVC). Ne, není tomu tak: oba "hlavní" formáty HDV1 a HDV2 si jaksi žijí svým vlastním životem. Tabulka jejich specifik sice nevysvětlí vše, ale jejím zopakováním se nic nezkazí. Shodněme se pro účely diskusí ještě v tom, že HD-video je zkratkou Videa s vysokým rozlišením a HDV-video je totéž, pouze jaksi s nepatřičným přidáním jednoho V navíc. Ale stejně přijímáme jakékoli podněty k tomuto tenkému ledu, vždy kdo učený spadl z nebe…

Měl bych se už asi překlopiti k nějakému hodnocení videokamery Canon XH A1. To je ale velmi těžká disciplína, zvl᚝ když se posuzující pisatel dostane k takhle nádherné, vybavené a opravdu úctyhodné strojovně, která je mu navíc z pochopitelných důvodů sympatická podobně, jak může přitahovat například atraktivní žena (to samozřejmě NE-přeháním). Tentokrát bohužel nemůžu mimochodem pro účely recenze tvrdit, že jsem s sebou vozil XH A1 na kole a dělal si záběry, kde se dalo: toto není dlaňovka k pomazlení jako HV10, ale pořádná hmotná babizna do větší ruky s pořádnou konstrukcí těla a pořádným apetitem. Vozil jsem ji ponejvíce autem a zkoušel s ní i přes robustnější tvary opravdu co nejvíce poloh (tedy sakra při kamerování, samozřejmě :-D) a musím konstatovat, že s takovouhle milenkou jsem ochoten strávit i delší čas. Respektive: já jsem si nikdy nemusel volit jakoukoli kameru "nastálo", ale této krasavici bych klidně dovolil udělat (alespoň pro sebe) výjimku z pravidla. Kdybych chtěl něco na opravdovou práci, chtěl bych HDV-kameru s dobrým osazením a co nejvíce manuály a nadto co nejrozumnější cenou, pak jsem právě objevil favoritku mého srdce - myslete si, co chcete; a vybírejte taky tak…

Objednávky 2-DVD s testem a HDV-ukázkami na @-mail

Závěr a doporučení? Drazí a milí HDV-fandové, kteří to dočetli až sem: Když jsem si tu předloni namlouval HDV-prvotinu Sony FX1, obdivoval jsem ji tehdy velmi a netušil, za jak dlouho se budu muset před něčím podobným sklonit. Náš Canon XH A1 sice neumí tzv. překonvertovat HDV na profi-DVCAM, neumí narába se systémem NTSC, ale svým osazením a vyjmenovanými funkcemi včetně výsledků v terénu se o své místo v patřičné kategorii popere podle mého názoru srdnatě. Možná mimo jiné (nebo právě proto) kvůli své startovní ceně, jež se od pravděpodobně nejbližší a nejčastější uvažované konkurentky HVR-Z1 liší o pořádnou porci: bereme-li za ukazatel dostupné ceny (bez míchání se zahraniční - a kdovíjak spolehlivou - nabídkou) pražský Centron
(Kč tam mají bez DPH) a běžný průměr českého W-éteru, zjistíme rozdíl ceny přes 50 tisíc korun ve prospěch popsané novinky (proti Z1); a to už by se jeden zdráhal, že ano! Ale stejně nejlepším řešením pro každého potenciálního zájemce bude stavit se někde na kamenném krámku, vzít si tu nádheru do ruky a nechat se balamutit personálem (:-D), jaká že je to fantazie a jak se bez ní nedá žít, ba ani odejít z prodejny, protože dušička hračičky by bolela…

Technická data videokamery Canon XH A1 na stránkách čs. zastoupení značky.

Zajímavá tabulka HDV- a AVCHD- kamer na zahraničním webu (doplňováno)... 

Zájemci o koupi XH A1 slouží prodej ON-LINE s poctivými cenami, E-mail do firmy nebo na editora (děkuje za upozornění na chyby).

Fotodokumentace přichystána kolektivem firmy: Videokamery CZ.
Nádhernou kočku s černými kozačkami - celou v latexu a s bičíkem stále v pohotovosti trošičku pro naše čtenáře popsal: Petr Jelínek