Kamenný specialista prodeje videokamer a příslušenství
Minská 37, Brno 616 00
Tel.: 541 218 591 a 601 331 994
E-mail: info@videokamery.cz
Po - Pá: 10:00-17:00
Výběr tentokrát nebyl nijak složitý, protože se prostě bralo "to dobrý a drahý". Zatímco oba hlavní rivalové současného maloobchodního kamero-trhu - Canon (P) a Sony (P) - obsazují kategorii strojů s vyšším rozlišením jednoho CCD velice kvalitně, Panasonic má v tomto segmentu doslova díru jako hrom! Sekundující firmě JVC (P) jsme zvolili model (O) s HI-CCD spíše kvůli srovnatelné cenové hladině, přestože jsme už od začátku tušili, že mnohé amatérsky měřitelné údaje nebudou u této snaživé sympatické značky stačit na dnes vůdčí trio (v megapixelovkách potažmo duo) a současný v Evropě dostupný sortiment videokamer toho nenabízí přehršle...
Nejvýrazněji se etabluje v této "xMPx-kategorii" dnes nepochybně Canon. Boss Sony má sice širší (!) záběr s nahrávacími systémy, ale pro mini-DV jde (možná) o tříštění sil. A jak už bylo vyřčeno výše: Panasonic (P) už druhým rokem výrazně absentuje ve svém sortimentu: neprodukuje prakticky nic, co by mohlo být do našich původních kritérií zařazeno. Logicky jsme tu sáhli po malých vybavených tříčipech (R), které jsou v zájmu zákaznické veřejnosti hodně vysoko. Dokončeme úvod poznámkou, že dnes nemá být čtenář mučen ani příliš dlouhatánskými textíky, ani obvyklou dávkou našich subjektivismů. Názory si tedy bude muset dělat hlavně sám a příkladů i DF je k tomu (snad) dostatek. Prosím všechny čtenáře, aby dodržovali jednoduchou logiku pro orientaci: přiložením PC-myšky se objeví popis souboru a kliknutím (obvykle) levým myšítkem se snímek nebo video otevře do jeho plné velikosti. Upozorňuji, že dnešní článek asi nebude pro majitele pomalého připojení…
Logickým zahájením by mělo být podle autora textu (PJ) představení dnes popisovaných modelů a také odkazy k jejich recenzím na těchto stránkách, existují-li. Začněme tedy opět od začátku abecedy. Canon MVX10i (R) byl v rámci naší zavrženíhodné (jak od koho, že) recenzní činnosti nazýván autorem dnešního textu už několikrát (nekorunovanou) královnou všech dlaňovek (R). Důstojná nástupkyně - kamera MVX35i (R) - letos před zimou už také existuje a na našem WEB-u byla nedávno popsána. Dlaňovky (R) jsou v praxi jedny z nejlepších přístrojů pro sport i dovolenkové "všudenošení", i když dokážou většinou odvést slušnou amatérskou práci i (například) na slavnostní události. Jako každá miniatura bez výjimky budou mít i tyhle krásky problémy ve slabším osvětlení, ale rozhodně menší, než kamery s ještě menšími průměry objektivu a také i menší (tj. 1/6") úhlopříčkou CCD-snímače. Další modely Canon - MVX25i (R) a MVX250i (R) - jsou rozhodně v poněkud odlišné kategorii "do ruky" (HANDY), ale ve svých třídách jsou (nejen) u naší firmy z toho nejúspěšnějšího, co lze amatérům nabídnout. A nejvybavenější jednočip pod JVC-PD1 (R) - totiž typ MVX3i (R) - byl popsán (snad) dost důkladně na to, abychom čtenáře nudili dalšími pochvalami jeho nepopiratelných výjimečností…
Před stručným profilem dvojice tříčipů firmy Panasonic (P) se musíme vyjádřit k maličkému JVC (W) a zdůvodnit jeho přítomnost v dnešním srovnávání. Máme na skladě „jen“ DVP7čku (R) a zde se pokoušíme tvrdit, že známe GR-DVP8 (O). Ano, měli jsme ji na delší prozkoušení z českého JVC (P) a sem jsme ji zařadili proto, že cenově se pohybuje právě v dnešním rozmezí. A osvětleme si (pro většinu čtenářů) takřka neznámý model DVP8: nejde tu o nic jiného, než letošní DVP9 (W, MOC 59.990,- Kč), ale bez vstupů a ve stříbrné barvě. Bohužel se nám stalo to „fópá“, že pro snímky, jež by byly ze stejných míst s ostatními, nebyla JVC DVP8 k dispozici. Pro představu a názornost fanouškům našeho oboru jsme ale ponechali osmičku v pomyslném osudí. Oba maličké tříčipy GS120/200 (R) představovala naše recenze už letos na jaře a zájem zákaznické veřejnosti vcelku splnil (nejen) naše předpovědi a očekávání. Existuje ale poměrně velká množina laiků (nenapíšu nic ostřejšího), kteří prostě neberou a neberou a neberou (nejen) náš názor, že ani tři CCD-čipy s velmi malou úhlopříčkou i rozlišením (zvláště u GS120) nevyrobí ve výsledku žádný zázrak…
Sortiment firmy Sony (P) dnes nabízí největší počet nahrávacích systémů, ale v rámci úzké čtvrtpalcové pásky mini-DV je zjevně poslední dva roky postupně předstihován foto-rivalem No1, firmou Canon (P). Model HC40 (R) jsme sem vybrali hlavně proto, že se přece jen jedná o megapixelový stroj a jeho startovní MOC byla s nástupem novinky v letošním březnu hodně vysoko (přes 34 tisíc jako tzv. CLIP). Videokamera HC85 (R) se nabízí jako solidní protiváha MVX3i (R) a po představení HC1000 (R) coby nástupkyně TRV940 (R) jde o jediný stroj s 3,5" velkým LCD panelem (nekorunovaného) vůdce světové elektroniky. No a DCR-PC330 (R) v našem povídání chybět určitě nemůže, protože tato elegantní brunetka má největší rozlišení ze všech kamer hlavního kvarteta výrobců. Zatímco HANDY-stroj HC85 oplývá velkolepou výbavou včetně např. vestavěného blesku a foto-režimu až 1.600x1.2000, zcela dlaňovým držením se lišící PC330 je oproti konkurenčním miniaturám Canon přerostlá asi tak nějak, jako to platilo u někdejší MVX1i a do jisté míry i u MVX2i. Samostatnou kapitolou je dotykový (R) LCD-panel, který činí spolehlivou brzdu většího obchodního rozletu značky od svého zavedení (nejen?) v Evropě, ale o tom už tu bylo. Technicky jsou Sonky nesporně vynikající videokamery!
Vzhled a skladnost. Tady bude nespíš stoprocentně platná obecná fráze, že sto lidí může mít stejný počet názorů. Přesto si zde dovolujeme projevit ten svůj: nám se totiž žádná kamera nezdála zavrženíhodně ošklivá, i když bychom si určitě nevsadili v pomyslné volbě Miss například na HC40 (R) ani její větší kolegyni HC85 (R). V kategorii trošku větších HANDY-strojů se nám zdál výrazně fešný Canon MVX3i (R), přičemž ani miniaturní tříčipy Panasonic GS120 a 200 (R) nebo jednočipové Canony MVX250i (R) i MVX25i (R) nejsou nijak vzdáleny (nejen naší?) představě o eleganci a inteligentním uspořádání v kategorii HANDY. Po stránce skladnosti budou mít jednoznačně navrch dlaňovky, snad s výjimkou černé krasavice Sony PC330 (R) - a už o tom bylo v předchozím textu - ta se přece jen už asi vzdaluje představě o jednoduchém zasunutí do vnitřní kapsy (např.) lyžařské bundy nebo mini-ledvinky. Jinak se ale PC330ka jeví jako velmi vyspělý a technickými finesami vybavený stroj, jehož základní tlačítka - tedy nikoli ta tajná v LCD - poskytují běžné ruce uživatele přinejmenším běžný komfort. Skladnost vyspělých dlaňových modelů Canon je tedy spíše poměřitelná s levnějšími dlaňovými (R) stroji Sony DCR-PC106 až PC109, výkonem se ale dají porovnat rozhodně s PC-třistatřicítkou…
Ergonomie a ovládání. Po stránce ergonomie - myslíme-li tímto pojmem ideální uspořádání pracoviš nebo ovládacích prvků na přístroji a praktickou dosažitelnost držící rukou - se nám zdají kousíček lépe povedené oproti konkurenci všechny Canony. Naopak vysloveně uchýlené je ovládání malého JVC, od kterého bylo pro letošní běžnější modely v podstatě upuštěno: palec musí zvládat nejen hlavní vypínač/přepínač (volič) funkcí a video-spouš, ale také tvrdě odporující kolébku (nebo spíše jakési točítko) transfokátoru. Panasonic padne dobře do ruky a v zásadě se tu nedají nalézt výtky proti uspořádání tlačítek a dalších ovládacích prvků. No a Sony, to je už zmiňovaná kapitola sama pro sebe: jeho technická úroveň v rámci vyrovnávání světel a stínů, citlivosti na slabší osvětlení nebo rychlosti ostření je přinejmenším na úrovni konkurentek a základní ergonomie a držení kamer vyhovuje (skoro) všem, ale téměř jakákoli manuální volba je skryta pod tolika kroky v supertajném menu dotykového (R) panelu, že bude vyhovovat nejvíce těm z potenciálních (nebo už zavedených) kameramanů, kteří chtějí "to svoje jednoduché": v automatu zapnout, v automatu nahrát a v automatu zase vypnout…
Digitální foto-režim. Funkce, nad kterou (zatím) poměrně velká část kameramanské veřejnosti mává přezíravě rukou, je jednou z důležitých fines dnešní skupinky přístrojů. Je notoricky známo, že pro videonahrávku v tzv. plné kvalitě DV-PAL je potřeba 720x576 bodů z CCD-čipu, i když přesněji by to bylo o poněkud složitějším výkladu. Kromě této aktivní množiny pixel je obrovská rezerva dalších bodů snímače určena k elektronické stabilizaci (výjimku tvoří optická u MVX3i - R) anebo právě jako "plná nálož" bodíků pro nejvyšší dosažitelnou kvalitu digi-fotky toho kterého přístroje. A tady jsme byli všichni zajedno, že ono rozlišení čipu není (!) zdaleka VŠE: Přiložené plné digi-snímky snad čtenáři naznačí, že např. dvoumegapixelové kamery Canon dosahují s firemním procesorem DIGIC a menší datovou velikostí lepších (?) výsledků, než CCD od stejného výrobce (Sony) s větším (!) počtem pixel. Nejen majitelé opravdu velikých PC-monitorů (stačí 17") si mohou porovnat výsledky zmiňovaných dvoumegáčů Canon proti PC330 - neřkuli na větším formátu při tisku. Opět zde (nad nápisem
K foto-režimu ještě jeden odstaveček. Zatímco kamery Panasonic mají oproti údajům na boku přístrojů (potažmo dokumentaci nebo katalogu) až podivně nekvalitní výsledky, další značky v našem porovnávání podle našeho názoru odpovídají tomu, co slibují. Snímek z JVC DVP8 (O) přikládáme z jiné situace (340kB). Pro opravdové fandy je tu samozřejmě možnost ověření následujících slov, ale vycházejí z letité praxe: Nejmenší počet bodů pro papírový snímek je 1,3MPx, protože poměr stran 1.152x864 už je evidentně odhalitelný už při formátu 9x13cm. Maximální velikost fota z 1,3MPx je 1.280x960 - zde s výjimkou interpolovaného dopočítávání (?) JVC na 1.200x1.600. Na obhajobu všech kamer s použitelným DF-režimem nutno dodat, že uživatel má k dispozici nejen celý ZOOM-rozsah objektivu, ale především nemusí vypínat-schovávat(kameru)-vytahovat-zapínat(foák) a pro mnoho snímků, jež by vůbec nemusely být stihnuty, tak získává alespoň
Natáčení v šeru. Tady nastalo druhé větší překvápko, budeme-li za první považovat kvalitu DF 3CCD-dua (R) Panasonic. Stavěli jsme kamery postupně na stativ ve skladu naší prodejny a natáčeli kousíčky videa při rozsvícených zářivkách, zhasnutém osvětlení v prostoru za závěsem s kamerou a nakonec i zhasnutém skladu úplně, s použitím nočního módu. Závěsem jsme měli rozdělenu skladovou prostoru na dvě části, přičemž po zhasnutí prvních zářivek se vytvořilo jakési vzorové přítmí s pronikajícím světlem z druhé části před závěsem. A už to čtenář pochopil jakkoli, důležité je, že všechny kamery měly (fakt) co nejvíce shodné podmínky. V programu PinnacleVS9 (R) jsme pak vytáhli z každé situace pár snímků a vybrali ty ostřejší ke zveřejnění - jsou to tři série výše nabídnutých snímků po devíti vedle sebe...
Subjektivně (?) nejlépe vyhlížejí snímky z šera od dua Panasonic a kvarteta Canon, naopak téměř nepoužitelné se nám zdály výsledky úřadujícího vládce světové elektroniky Sony. Vyvolání tradiční (?) vlny čtenářské nevole za tento text sice neovlivníme, ale každý čtenář si může snadno kliknout na příklady a porovnat přímo na svém PC-monitoru. Pro názornost nabízíme i větší foto snímaného obrázku, jež je notoricky znám mnoha obchodníkům jako symbolika technické vyspělosti Panasonic. Elegantní digitální dáma v životní velikosti zdobí sklad naší kamenné základny a prostě nám posloužila ke snímání šera. Nutno říci, že zpomalená závěrka způsobuje stroboskopický efekt při pohybu objektů či kamery. A opakování slibu opravdu co nejvíce shodných podmínek všem přístrojům by po nás snad ani nikdo vyžadovat nemusel, nejsme přece začátečníci…
Rozsah transfokátoru z videa a fotek. Tady je o pomyslném vítězi rozhodnuto už předem. Lze samozřejmě zkoumat míru aberace nebo širokoúhlé záběry z přístrojů navzájem, ale faktický rozsah schopnosti přiblížení má výrazně nejvyšší Canon, i když „pouze“ u menšího dua a tedy s výjimkou dlaňové doprodeje MVX10i (R) a logicky i větší MVX3i (R). Zapřísáhlí zastánci kterékoli značky se mohou opět na příkladech snímků z videa přesvědčit, jak (ne)mnoho se (ne)liší širokoúhlé a zcela přiblížené i (už nepoužitelné) maxi-digi-záběry z mostu v Brně-Žabovřeskách: snímali jsme s kolegou Jiřím pohled na městské části Jundrov a Kohoutovice a podle mapy jsme byli něco přes 4km (!) vzdušnou čarou od bývalé vyhlídkové kavárny Grand Prix (je patrná jako nástavba na panelovém věžáku). Tady je zjevná chyba, že se nám nepodařilo zajistit stejné sluníčkové podmínky pro všechny kamery, ale přišli jsme na to opravdu až po návratu do firmy a vytažení střihovým SW z videa a chodit tam znovu v jiný termín a jinou denní dobu jsme holt už nepovažovali za logické. Pokud se kdokoli obouval do malé širokoúhlosti spotřebek, zejména Canonů MV7xx (R), zde asi uzná po porovnání naprosto srovnatelné výkony: MVX3i (R) je na tom výrazně lépe proti HC85 (R), MVX250i (R) je prakticky stejná jako HC40 (R), MVX20i/25i (R) i duo Panasonic GSxxx (R) jsou ještě širší (a vlastně lepší) a tak dále…
Hlučnost kamer: s integrovanými mikrofony a přístrojů "zvenku". Tyto disciplíny byly jedněmi z největších brzd realizace a zveřejnění dnešní MEGARECENZE. Píšu "jednou z" a z následujícího textu se čtenář dozví i to, jaké potíže růstu byly dalšími. Hledáním jakéhokoli prostoru a hlavně někoho, kdo by se za (malou) úplatu chtěl zaručit za věcnou správnost posudku, jsme strávili snad čtvrt roku! Nakonec jsme našli malé spřízněné zvukové studio, kde se nacházel zvukotěsný prostor a profesionální mikrofon, pomocí kterého jsme následně uskutečnili zde popisované úkony. Každou kameru jsme nejdříve přisunuli zapnutou (a s vloženou kazetou) na stativu Manfrotto přesně (!) na šířku krabičky mini-DV kazety od mechaniky k mikrofonní klícce a zaznamenali asi 10 vteřin ticha. S nahrávkou "zevnitř" kamer to bylo podstatně složitější, takže jsme zůstali alespoň u množiny poměrně přesných údajů "zvenčí". Myslíme, že i ty o čemsi svědčí. Mikrofon se jmenoval AKG C451 a asi před 10 lety byl pořízen údajně zhruba za 20 tisíc korun, k údajům o zvukovém pultu (SW PRO TOOLS MacG4) přikládám jednu adresu - pro představu. Druhým stupněm ke zlaté pak byla následná nutnost v něčem to graficky rozebrat a určit úrovně hluků aspoň audio-nahrávek zvenku. Hledání nám opět trvalo dlouhou dobu, ale dnes předložený výsledek je důkazem, že jsme to nevzdali: předkládáme barevné grafy frekvenčních "ruchů" pro porovnávání…:
K hodnocené hlučnosti jednotlivých kamer ještě jeden odstavec. Jednak proto, že tu není malá JVC, ale zase jsme přidali tehdy s sebou vzatou GS400 (R). Za další proto, že výsledky potřebují určitě komentář a v neposlední řadě taky proto, že hrozivě vyhlížející geometrické obrazce jsou pro představu nezasvěceného čtenáře asi tak mylné, jako když budeme porovnávat výrobní odchylky délek 100mm hřebíků, ale v grafu budeme začínat na 99,8mm a končit na 100,2mm. Každému čtenáři, který teď nepochopil moji formulaci, nabízím svůj E-mail, na nějž si lze ostatně kliknout i pod velkým počtem článků na našich stránkách. Relativně hlučnou sama o sobě je tedy prakticky každá miniatura, přičemž příznivce Sony by mohla překvapit (vyšší) venkovní hlučnost jejich přístrojů a příznivce Panasoniců naopak velice tiché (!) údaje a bezkonkurenčně nejtišší "až hodinářský" strojek vyspělé GS400vky (R), již jsme přibrali jako hosta. Canon je v této disciplíně jakýmsi šedým průměrem, což sice nenahrává zastáncům, ale také ani odpůrcům jeho kvalit. Všem kritikům znovu ujištění, že nemlžíme a všem příznivcům malý "džouk": představte si, jak si takhle cestujete s velikým košem plným pohotových (ručníky obložených) videokamer v různé denní doby a že ani to není sranda, přestože se to tak jeví…:-D)
Stabilizátor obrazu a simulátor. Další pomyslný průšvih k řešení. Po relativně dlouhém a pro nás naštěstí (!?) nikoli bolestivém přemýšlení o simulaci chvění ruky kameramana jsme stvořili (nejprve jen universální) držák na automobilový motor, jenž byl zakončen mini-hlavičkou od stativu. Prvním prubířským kamenem byl dieselový motor Škody-Felicia nejmenovaného kolegy: absolutní a nepřekonatelný nesmysl! Nepřeplňovaný (ale to by bylo asi jedno) naftový VW se třepal tak, že jsme ani nezkoušeli nic natočit! Druhým motůrkem byl starý dobrý Favorit, který kupodivu v našem zkoušení (V) "jak na to" přinesl (skoro) stejné výsledky: holt karburátor není stříkačka, že ano. Nakonec jsme kamero-držák nasadili na šestiválcový třílitr nejmenovaného výrobce a po několika úpravách - zkracování až po úplné odříznutí všeho navíc - jsme pochopili, že ani zahřátý šestiválec s pravidelným sametovým chodem nemůžeme "jen tak" nechat běžet. Drželi jsme mu jemným noho-plynem otáčky na konstantních 1.500/min. a pak jsme alespoň vyzkoušeli funkčnost. Strašnou smůlou bylo, že právě v závěrečné fázi, kdy chyběla už jen fyzická realizace natočení ukázek, bylo auto s oním šestiválcem "rozstřeleno" protijedoucím řidičem po smyku a momentálně odpočívá v servise. Protože držák nám zůstal, slibuji za naši firmu všem čtenářům, že se do "projektu" pustíme příště. Namísto nahrávek streamingové kvality se zde musí čtenář spokojit s naším tvrzením, že Panasonic a JVC (skoro) nestabilizují a když srovnáváme rozdíl optiky od elektroniky, účinnější stabilizace u MVX3i je poznat. Jinými slovy: kamery Sony a Canon mají účinnější stabilizátory (O) proti konkurenčnímu duu, protože je mají zkonstruovány jinak…
Rychlost zaostření. Tohleto je zase "disciplína" pro polemiku vyznavačům jednotlivých značek, ale jde o velmi jednoduchou zkoušku jedné z důležitých vlastností videokamer, pro kterou se těžko najde jiný subjekt k vyzkoušení, než právě (pardon žargon) odborný kamenný krámek. Jinými slovy: nebudeme si tu přece namlouvat, že by nějaký běžný uživatel nebo (dokonce!) E-shop mohl testovat v jakékoli disciplíně (např.) 10 videokamer in natura, že ano. Ale už dost odporných auto-anoncí firmy a k věci: náš starý známý testík rychlosti přeostření z makra do otevřeného prostoru spočívá v podržení ruky zhruba 3cm před objektivem kamery a rychlém oddálení. Oči máme pohotové pro co nejpřesnější měření (ručně spínaných) stopek, abychom moment doostření nepropásli. Pro tuhle "zkoušku" jsme měřili nejméně třikrát (při minimálních diferencích), ale nebyly výjimky ani sedmi časů, ze kterých jsme logicky vypočítávali (zaokrouhlený) průměr pro zapsání do tabulky. Přehled (O) naměřených výsledků vykazuje poctivě (!) zkoušené motorky ostření na našem prodejním pultu u pokladny - do prostoru prodejny. Pro zajímavost jsme změřili i další přístroje. Přiznejme, že v umělém osvětlení prodejny (venku už byla skoro tma) nás dost překvapila HC40tka (R) nepochopitelně pomalými časy konečného zaostření, naopak nás ani nijak zvláš nepřekvapil Canon MVX3i (R), jen snad svou převahou…
Protože (reálné) výsledky se nám zdály přece jen poněkud degradující pro některé kamery, do kterých bychom to neřekli a naopak vyzdvihující jiné modely (do kterých bychom to ale řekli :-o)), zkusili jsme pro ještě názornější ukázky podobný postup z předváděcího stativu nad stavebnicí Lego a přikládáme právě dvě ukázky z těchto (dost odlišných) výsledků, jež může ve streamingové podobě videa s rozumnou datovou velikostí spatřit každý čtenář. A opět raději připomínku: kurzor myšky řekne, o co jde a klik otevře onen soubor ve čtenářově přehrávači. Doporučuji VMP a přehrát opakovaně. Z původních měření podle předchozího odstavce jsme sestavili tabulku (O), v níž se ukazují v celé své kráse skutečné časy přeostření a pro zajímavost jsme si - když už tu je tahle naše možnost - vzali ke stejnému měření ještě další kamery na srovnání. Netvrdíme, že to sem patří, ale na druhé straně předpokládáme, že opravdoví fandové tyto údaje přivítají. Ony časy nikoliv nedůležité funkce kamer totiž budou souviset s několika chystanými recenzemi vyšších modelů a my ty údaje prostě jen použijeme znovu. K HC40ce chci ještě dodat, že její faktické přeostření proběhlo poměrně rychle, ale jakési doostřování nahotovo na sebe dalo vždy značně čekat…
Několik slov před jakýmsi shrnutím této naší poudačky? čtenář není (!) hlupák a naše firma to samozřejmě dobře ví. Každý si dnes může vybrat svá pozitiva anebo odsoudit to, co se mu na té či oné videokameře (ne)líbí. I v praxi a v životě to přece často (!) bývá tak, že mozek už dávno předal velkou část svých rozhodovacích instinktů srdci a pak se jen snaží zdůvodnit ten svůj postup, protože jiná cesta po hlubším zamilování do elektronického mazlíčka - nebo třeba opačného (jak kdo) pohlaví, že ano - už nemusí existovat. Jinými slovy: my sice řekneme svůj subjektivní názor, ale rozhodování je stejně aspoň částečně o (ne)sympatiích ke značce a (bohužel?) často také o více či méně kompetentních radách známých nebo příbuzných. Asi nejčastější chybou pro výběr vytoužené kamery je stanovení cenového stropu (většinou) velmi nízko a bez úvahy o faktickém využití a mnoha létech soužití. Kdo z nás si nakonec (třeba) po 5-ti letech vzpomene při vkládání pokrmu do mikrovlnky nebo kazety do videa, kolik tenkrát věcička stála peněz? Spíše se bude i po letech služby hodnotit výbava a spolehlivost, není-liž pravda!? A že taková kamera umí mít opravdu dost dlouhý život, to mi může čtenář věřit: naše firma prodala už zepár videokamer a má i vlastní statistiky, ze kterých může čerpat…
Dovolujeme si tedy předložit jakési naše tipy na (předpokládejme) dobré volby jednotlivých kategorií. "Hledačům" solidního fotografického režimu (kamera "dva v jednom") se nabízí pro sportovní všudenošení větší Sony PC330 (R) nebo mnohem spíše výrazně menší Canon MVX10i (R) - a taky už i zbrusu nový model MVX35i (R) - právě pro nejskladnější zasouvání a přenášení ve sportovní bundě či ledvince (v létě). Panasonic lze v obou případech miniatur (R) se třemi čipy zodpovědně pro fotky nedoporučit (!) a naopak tomu, kdo foto-režim u videokamery odmítá a chce "jen" dobré video, poslouží právě malé 3CCD coby zajímavá a nikoli zavrženíhodná varianta volby. Pro ty, kteří mají při práci raději klasičtější držení "do ruky" (výše jsme to nazývali HANDY), je tu především fakt velevybavený Canon MVX3i (R), Sony DCR-HC85 (R) - oba mají ojediněle velký LCD 3,5" - nebo kterýkoli z malých výkonných přístrojů s většími (1/4" a 1/3,4") CCD-čky Canon MVX200-250i (R) a MVX20i/25i (R), Sony řady HC (R) (další odstavec) a samozřejmě také obchodně docela úspěšné modely od firmy Panasonic NV-GS120 a NV-GS200. Pokud se někomu zdá, že nakonec vlastně všechno trošku chválíme, logicky to vyplývá z popisované kategorie. Nakonec čtenář sám vidí, že oproti (např.) automobilům má v ranku videokamer relativně úzký výběr…
Každému, kdo bude umět překousnout známý dotykový (R) LCD-panel nebo tuto vymoženost dokonce vyhledává, doporučujeme vyzkoušet si URčITě i HC40 (R) - CCD s 1/5“ - i její malé příbuzné, protože příkladná skladnost řady konkuruje spíše dlaňovkám. Výbornou volbou - ale psali jsme tu, že odchylky kus od kusu nelze vyloučit - by byla všem vyznavačům "jen videa" například i GS400 (R), již jsme tu uvedli jako tzv. hosta, ale cenově bychom samozřejmě byli kousek mimo dnešní "finanční rádius" (cca do 50-ti tisíc tzv. MOC). Maličká kráska od JVC má v dnešní tlačenici (nejen finančně) poměrně slabý poměr cena/výkon a její případná volba může být o lásce ke značce anebo klidně i touze mít opravdu nejmenší mini-DV světové produkce. Velmi důležitou ale může být i výhoda možnosti kompletního ovládání této miniatury jen levičkou. Nejen v naší zemi totiž existují malé (a zřejmě nezjistitelné) setiny (?) promile potenciálních uživatelů, kteří svou pravičku z jakýchkoli důvodů k ovládání kamery používat nemohou, a to by mohlo právě v takto vyhraněné skupince "zájemců o něco extra" hrát rozhodující úlohu. Dnes tedy nebudeme vyhlašovat vůbec žádné vítěze v žádné kategorii, ale domníváme se, že ze spousty dnes předložených dat a snímků k posouzení se čtenář-zájemce (a potenciální kameraman) může orientovat zase o kousek více…
Závěrem dnešního povídání si neodpustíme naznačit (abecedně) něco o obchodní úspěšnosti některých modelů (u naší firmy) a (některé) ohlasy realizovaných uživatelů zde výše popisovaných mašinek. Canon MVX10i (R) se prodával celkem dobře i za letních (skoro) 47 tisíc MOC, ale po slevě (Akce) až pod 30 tisíc jsme prodali už několik desítek strojů. Uživatelé vesměs velice nadšeni, kamera za ty peníze nesporně vynikající! Model MVX25i (R) je momentálně jednou z (kladně) nejdiskutovanějších HANDY-kamer vůbec, protože nabízí velesolidní poměr cena/výkon a dokáže opravdu (v rámci své kategorie) nabídnout asi nejvíce z celého trhu. MVX250i (R) coby vrcholný model tria 200-200i-250i (R) je velmi dobře prodejný stroj nejen kvůli svému čipu 1/4" a výbavě, ale hlavně pro všechny bojázlivé o zvukové kvality nepostrádá mimo jiné mikrofonní zdířku. Navíc má vedle své firemní kolegyně XM2 (R) největší transfokátor ze všech kamer s větším CCD, než tzv. spotřební úhlopříčky 1/6". A nejvybavenějším jednočipem do 100 tisíc MOC je Canon MVX3i (R) a z jeho užitečností jsou nadšeni (snad) všichni jeho majitelé, alespoň ti, kteří nás o zkušenostech s ním informovali...
Panasonic NV-GS120 (R) má sice na boku stroje "vytesánu" vějičku v podobě výrazného nápisu 3CCD, ale miniaturní (!) snímače s menším počtem bodů (!!) nevykouzlí žádný zázrak za poměrně malým objektivem a celkové "očesání" kamery oproti její kolegyni je tu opravdu znát. Jenomže když ona GS200 je o tolik dražší, prodejnost její levnější 3CCD-sestry rozhodně nestagnuje. JVC a jeho výjimečnost v ovládání i levičkou jsme už probrali a ze Sony se díky dotykáči (R) prodaly (nejen u naší?) firmy letos spíše buď základní modely řady DCR-HC (R) (čtyřicítek šlo jen několik kousků) a stroje Digital8 kvůli své ceně, zatímco HC85tek (R) nenapočítáme v našem účetnictví ani co prstů jedné ruky a PC330tky (R) na tom budou podobně, i když i tady se našlo pár realizovaných fajnšmekrů. Je-li možno bezvýhradně (!) vychválit něco ze současného sortimentu kamer značky Sony, pak se dostaneme zcela mimo amatérský sektor, protože stroj DCR-VX2100 (R) opravdu není rodinnou dovolenkovou mašinkou ani
Bleskovka: News from Panasonic!
Zobrazeno 13642 x,
naposledy 9. 5. 2025, 10:08
Zobrazeno 7100 x,
naposledy 9. 5. 2025, 10:23
Zobrazeno 5617 x,
naposledy 9. 5. 2025, 10:33
Zobrazeno 4941 x,
naposledy 9. 5. 2025, 10:23
Srovnávání 9: A Fotky HNED...?
Zobrazeno 2079 x,
naposledy 9. 5. 2025, 10:53
Poslední komentáře