Canon Legria HF G40

Recenze Canon HF G40: Lahůdka pro fajnšmekry…

Sortiment videokamer světového Foto-vůdce je asi právem chválen a i my o něm píšeme VELMI pozitivně. Současná (ne)funkčnost linek k výrobě snímačů všeho druhu v továrně firmy Sony po zemětřeseních navíc nahrává konkurenci, byť pro Canon se vzhledem k letité spolupráci slovo konkurent užívá ztěžka. Videokamera, již chci dnes představit, je téměř identickým dvojčetem s předchozí HF G30, ale přesto si opět lajznu samostatné povídání. Petr Jelínek zve (nepovinným) odkazem do Nového E-Šopíku ke čtení recenze…

Odstavec souvislostí v našem Webu budiž připomenutím vývoje kartových strojů od začátků. Průkopníkem byla už v roce 2002 tehdy asi legrační prvotina Panasonic. Prcek SV-AV10 (<- velmi starý článek ) tehdy ukládal na SD-kartu formát MPEG4 v nejlepším módu 320 x 240 bodů, což je dnes určitě k smíchu, ale začátky nebývají lehké. Hned následující rok 2003 pak přidala odnož firmy Matsushita pokračování v podobě Geniálního mimina SV-AV100, kde byl oproti Desítce i mód (tehdy) ohromujícího rozlišení 704 x 480 bodů. Následovalo Geniální mimino se třemi CCD s názvem S100 (2005) a S150 v dalším roce. Paralelně už bylo na trhu i HDV coby vysoké rozlišení na pásku (prvotina Sony FX1 a druhotina HVR-Z1) a Panasonic pokračoval až v SV100 coby AVCHD formátu s hledáčkem. Japonský Victor JVC se mezitím prezentoval progresivní HD-páskovkou GR-PD1 a následně i rozkošnými strojky typu MC200 (Stovka se sem nevozila) a tříčipovým „Zázrakem“ MC500 v roce 2005. Relativně krátká éra byla zkouškou, jak se pro ukládání osvědčí rotační harddisky (JVC nejvíce; a dokonce v plném HD) a to už máme rok 2007 a Canon do karet stále NIC. Až na jaře 2008 přichází jeho první představa HF10/100 (a HF200 i s podvodním pouzdrem), i když podle následující podoby a pečlivosti vyspělejších kartových modelů možná trošku provizorní. Už následující typ HF S21 byl ale plnohodnotnou kartovou kamerou se vším všudy (jednu máme dosud v Půjčovně). A pak to přišlo: XF100 coby Král jednočipů (rok 2010), XF300 jako verze se třemi čipy (rok 2011) a hlavně začátek řady HF G modelem G25. Předloni s koncem léta přišel nový Král jednočipů XF200 a také ucelená řada HF G25/30 a XA20 jako nástupce XA10. A protože přečíslované dvojče XA30 jsme tu už měli, zbývá představit stejně podobný model GÉ-třicítce, totiž G40…

Videokamera Canon Legria HF G40 je mezi dnešními prcky poměrně masivní brunetka, jež se pyšní mírami 115 x 84 x 231 mm a 900 gramů (oboje se sluneční clonou a baterií). Objektiv s 20násobným přiblížením má rozsah ohnisek (po přepočtu na 35 mm) 26,8-576 mm a za jeho soustavou čoček je osazen „Pokročilý snímač HD-CMOS PRO typu 1/2,84“ s celkem 3,09MPx (poměr bodů 2.208 x 1.398 a efektivních pixel pro film je 2,91MPx, v poměru 2.136 x 1.362). Průměr závitu pro doplňky je 58 mm. A protože technické specifikace jsou dobře dostupné na Webu českého zastoupení, vyjmenujme zásadní výbavu a vlastnosti. Výklopný širokoúhlý dotykový kapacitní organický LED-panel má úhlopříčku 3,5“ (8,77 cm) a 1,23 milionu bodů. Hledáček má výsuvný a výklopný tubus s gumovou očnicí za dioptrickou korekcí oka a jeho obrazovka má 0,24“ (0,61 cm) a 1,56 milionu bodů. Módy záznamu mohou být komprimáty MP4 nebo AVCHD v datových tocích a poměrech stran dle této tabulky; a to vše s ukládáním na SDXC-karty (a nižší druhy) do dvou slotů…

Strojovna s povedeným designem podle mého názoru vypadá dostatečně profesionálně a po malém „namašlení“ externím mikrofonem s kožešinkou a posazení na stativ MUSÍ vyvolávat u přihlížejících patřičný obdiv. Kdo to sdělení od nás ještě nečetl (tuším, že jsme to zmiňovali v článku o kolegiálních typech značky), zdánlivá možnost záměny s modelem XA30 pouhým doplněním horního madla NENÍ možná. HF G40 sice má svoji zadní botičku osazenu kontakty jako aktivní neboli inteligentní pro firemní doplňky a vepředu pak druhou botku s normální roztečí ližin, ale madlo z XA30tky použít skutečně NELZE. Ani by jej nebylo kam přišroubovat, ale tohle téma jsme prostě uzavřeli konstatováním, že NEE. Hledáček je funkční podle této animace, s níž si vyhrál kolega Milan; a očnice je dostatečně pohodlná, aby byla PATŘIČNOU k poloprofi kategorii…

Prstenec manuálních funkcí je doplněn 5ti uživatelskými tlačítky a voličem vpředu pod tělem objektivu vlevo (viz detail). Začátečníkům možná lépe naznačit, že každé uživatelské tlačítko s vylisovanými čísly se používá v nahrávacím módu k předem přiřazené funkci z manuálů, jež se volí v útrobách hlavní nabídky MENU - po vyhledání patřičné položky. Polopatisticky ještě dodám, že přímo při záznamu tedy mohu (například tlačítkem 1,2,3,4,5,) zvolit SVÉ manuální řízení, které jsem zadal. Tři tlačítka jsou přístupná po odklopení LCD (1 + 2 na rámečku), nad slotem pro karty vpravo je pak číslo 5 a dvě s čísly 3 a 4 jsou pod přepínačem funkcí prstence FOCUS-ZOOM. Obrázky na kliknutí ozřejmí dokonale, o čem autor textu píše. Canon HF G40 nepochybně NENÍ v ohledu manuálů žádné „ořezávátko“, takže se očekává, že bude sloužit (a UŽ slouží!) více než VÝBORNĚ v plně automatických užitích i v situacích, kdy si poučený laik-kameraman chce - nebo musí - užít nějakých manuálů…

NÁDHERNÁ ERGONOMIE. Zápěstní řemen v kůži (u volantu to mám taky rád), všechna tlačítka na svém místě, KOLÉBKA přiblížení neboli transfokátoru (tedy nikoli do stran posuvný zubatý dílek) a pro zdravé a pohyblivé ruce poučeného uživatele je tu VŠECHNO, jak má být. Za sebe bych si drze dovolil úplně odstranit dotykový panel a nechat jen MENU+joystick, přidal bych aretační diblík na hlavní přepínač funkcí (ten současně slouží jako hlavní ON-OFF kamery) a rýhované kolečko volby manuálů bych nechal vystupovat před pantem výklopného LCD. Ale oproti většině (jinak bombastických) videokamer patřičné kategorie pro fajnšmekry jsem za poučené laiky strašně rád, že TO všechno je aspoň tak, jak TO je. KONEKTIVITA bez připomínek; a navíc je zde i zdířka drátového dálkového ovládání LANC (REMOTE) pro spojení s ručkou na stativu, jeřábu nebo do podvodního pouzdra. A nechybí samozřejmě mikrofonní zdířka, což je logické vzhledem ke kategorii i osazení běžnou botičkou. Ale tu je třeba DŮLEŽITÁ vsuvka: současné videokamery obvykle nepřijímají jako bezproblémové externí mikrofony RØDE bez napájecí baterie - viz názorné obrázky o kus níže…

VELMI NÁZORNÁ ukázka funkčnosti hledáčku - výsuvný a výklopný tubus s gumovou očnicí - na animačním fotu s otevřeným LCD a odhaleným dvoj-slotem na paměťové karty - je tu nad odstavcem. Při zvednuté poloze hledáčku si navíc čtenář může všimnout regulačního prvku pro dioptrický parametr oka uživatele. Ten je samozřejmě dnes u hledáčkových kamer samozřejmostí, ale my jsme ještě neuvedli, že tato diference má údaj +2,0 až -5,5 dioptrií. Na snímcích níže je názorný pohled na mašinku z pravé přední strany, kde je odejmuta sluneční clona a hlavně odklopená krytka hned několika přípojných zdířek. Nemyslím, že k jejich funkčnosti bych měl vypisovat nějak moc důslednou slohovku: sluchátka jsou jasná, MIC také, USB nemůže mít nutnost vysvětlení, HDMI ve verzi mini jistě také ne a REMOTE jsem zmínil výše. Zdířka pro nabíjení zavěšeného AKU a analogový AV-výstup jsou kousek nad úchytem zadního očka zápěstního řemene na pravoboku stroje...

A teď šoupněme onu zmínku o externích mikrofonech australské firmy RØDE. Není to jistě nijak dehonestující zápor pro jinak skvělé videokamery firmy Canon. Přiznáváme, že jsme to nevyzkoušeli na externích mikrofonech jiných značek a domníváme se, že bude-li mít potřebu takového napájení (tj. bez vestavěné baterie) jiný výrobce, nejspíše to bude fungovat stejně. K věci: mikrofonní zdířky na videokamerách Canon "nevybudí" ty modely mikrofonů, které to takto potřebují. Tedy například RØDE Video Micro nebo RØDE VideoMic Go. Dvojice obrázků pod tímto odstavcem napoví, včetně "hluchého" indikátoru s označením EXT. Zájemci o externí mikrofony této firmy si tedy musí spíše vybírat mezi směrovými druhy VideoMic Rycote nebo StereoVideoMic případně menší verze VideoMic Pro nebo "kulová hlavička" SVM Pro...

Závěrečné slovo k HF G40? Opravdu VÝBORNĚ se to drží i ovládá a fakt DOBŘE to vypadá. Nechci snižovat krásu videokamer typu Sony AX/P33/53, ale tohle jakýsi doutníkový tryskáč, zatímco baňaté tvary zmíněných strojků jsou holt o jiném designu. Čtyřicítka má veškeré manuály, které ji mohou předurčit k volbě potenciální první (druhé, podle náročnosti) kamery živnostenských "točičů" i veškerou konektivitu, již může náročnější uživatel chtít. Má fantastické (nejširší) ohnisko i suprovní dosah optiky a nemusí se k ní bastlit ani sluneční clona ani další udělátka. A že nemá možnost módu 4K? Stoupání zájmu o tento nový fenomén není po pravdě ani takový, jaký jsme čekali my, kteří 4K považujeme za (zatím) zbytečné rameno vývoje. V době, kdy nejen na venkově poptává 80% svatebčanů od tvůrce videa "archaické" disky DVD, je cokoli nad Full-HD fakt zatím jen luxus. A vůbec: zkusil si důsledný zastánce nutného módu 4K své vlastní oči před Full-HD televizí a srovnat si to se 4K? A je to...