Vybíráme kameru: nejen pod stromeček

Tradiční odkazy na související články v útrobách těchto stránek nemusí připadat ani zasvěcené části čtenářů úplně nudnými, nebo mimo jiné poodhalí i "věšteckou" úspěšnost editora-autora tohoto textu. Ještě s poslední křečí končící éry starého-dobrého analogu jsme radili před 4 roky vybírajícím, jakou že Vánoční kameru mohou mít, rok nato zopakovali stejné téma kapku obšírněji a na jaře roku 2004 ještě trošku víc rozebrali (tehdejší) nahrávací systémy pro orientaci mezi nimi. V předloňském podzimku bylo toto téma doplněno včetně slovníčku pojmů k problematice a ukázek foto-režimů a na konci loňského léta dalším rozborem laikům, kteří se postupně přidávají k obci fanoušků domácího videa. Neoficiální pravidla kameramanské práce Desatero… byla volnou prezentací jedné z kapitol editorovy knížky a podle ohlasů více z vás pomáhají v mnohých situacích (nejen) úplným začátečníkům. Připomeňme ještě všem z budoucích kolegů-točičů, že mají k dispozici mj. souhrnný přehled světové produkce - i s jinde nedostupnou tabulkou výrobců a systémů - a nadto i povídání o propojeních; pro kutily a hledače speciálních doplňků nebo pro fanatické požírače velkých textů…

Nuže - podle čeho začít? Na počátku jsou k volbě nejméně dvě cesty výběru videokamery: to podle účelu a četnosti jejího využití anebo podle cenové hladiny uvažované útraty za ni. Začneme-li brát v potaz pouze samotný účel a jakési normohodiny, které kamera v budoucnu může naběhat, pro další čtení rozumů musíme poněkud méně škrtit pomyslný zip na peněžence, protože jinak se výběr velmi omezí. Logicky se bude jinak orientovat tzv. živnostník s (maloobchodně) neomezeným limitem útraty, ale těm budiž textíček na závěr. Zde probereme kategorie z tzv. běžných - tj. odspoda (podle pořizovací ceny) nahoru. Ale začít musíme u nahrávacího systému, že ano. Na trhu se nachází hned několik variant, které se liší médiem k ukládání záznamu a tím i cenovou dostupností těchto médií, způsoby zpracování nebo možností archivace pořízených dat. Jděme na to, první kapitola je o výběru formátu, v němž chceme nahrávat. Po mnoha letech vývojů páskových kazet - a v podstatě ukončení výrob analogových verzí pro dnešní maloobchody - existují v zásadě 2 hlavní skupiny formátů: páskové a nepáskové…

Magnetická páska. Ono kouzelné médium, které bylo na trhu už před slavným vítězstvím (zatím) nejvytrvalejšího systému domácího videa VHS a jež má od roku 1995 digitální obdobu s názvem mini-DV. čtvrtpalcová páska v maličké kazetce je tedy na trhu už 12. rok a v mnoha ohledech nebyla dosud překonána. Od uvedení (jaro 95) jí sekundují systémy Digital8 (r. 2000-2005) a microMV (2001-2003) - stále se bavíme pouze o amatérských či maloobchodně dostupných videokamerách - a pro domácí video ještě Victorův Digital-VHS. Rychle ale zpět k naší dosud nejpoužívanější kamerové pásce: v současnosti jsou k mání délky 30, 60 a 80 minut (v LP 1,5 x tolik videa) a po letech vývoje jsou mj. i cenově nejdostupnějšími médii - bereme-li v úvahu jenom ta, co se vkládají do mechanik nebo slotů. Data z m-DV pásky se kopírují do počítače rozhraním IEEE1394 (Fire-Wire čili i-Link atd.) nebo USB-portem (lze-li to u dané kamery) jen v reálném čase - tedy 27 minut videa se např. stahuje 27 minut času - a v relativně nekomprimované podobě (v porovnání s dalšími systémy). Video je pak přímo předurčeno k další editací, nebo jej lze stříhat přesně na snímek a nezanedbatelnou výhodou je i archivace; v případě zpětného nahrání na pásku coby jednou z nejjistějších cest uchování cenných dílek…

Ze středních a vyšších tříd mini-DV se poměrně solidně prodávají Sony HC94+96 (pokles cen těchto třímegapixelů tomu velmi prospěl), Panasonic GS180 i úspěšná dvojice GS280/300 a Canon MVX450/460, který nemá nad sebou žádnou náhradu loňských dvoumegapixelovek. JVC přestalo nabízet pro tuto kategorii cokoli kromě 650tky, ale ta je spíše cenově v základní řadě. Porovnáním pozitivních i negativních poznatků z našich recenzí se dá leccos odvodit a potenciálním kameramanům naznačit hodně z toho, co chtějí vědět, ale zkusme zabořit sondu kapku hlouběji. Obrazovou kvalitou rozhodně nekulhá žádný z vůdčí čtyřky producentů, je-li dostatek světla v zamýšlené scéně. Elektronickou stabilizací je určitě o kousek výš duo Sony-Canon, protože JVC a Panasonic nerozeznávají třes ruky od pohybu kamery (viz princip). Na horší osvětlení častěji natáčených oslav a koncertů je zase potřeba mít na paměti, že velikosti snímačů jsou pro výsledky ve špatném osvětlení určující. Co se týče ovládání, každému doporučuji (!) před volbou některého z modelů Sony vyzkoušet si dotykáč v praxi a hlavně dobře rozmyslet, jak často vůbec bude nebo nebude manuální volby své budoucí videokamery používat…

Před pořízením kamery mini-DV se tedy už nemusí chystat velké částky ani přemýšlet nad úvěrem, ale u většiny sortimentu stačí - vyjma toho i s HDV uvnitř - suma 10-12 tisíc za základ až střed a 15-20 tisíc za vyšší modely kterékoli značky. Cenový pád posledních let dost pomáhá našemu oboru k čím dál větší masovosti a na druhé straně k čím dál větším propadům obratů i zisků u obchodníků. K uvažované sumě je dobré vždy přidat rezervu pro nákup doplňků: není od věci mít časem druhý akumulátor, přídavné světlo, drobnou optiku (alespoň UV-filtr) anebo stativ a absolutní nutností je polstrovaná brašna a drobný výdaj za nahrávací média, což samozřejmě platí i u dalších systémů nahrávání s výjimkou HDD. Nákupem u tzv. E-shopů lze ušetřit dnes už obvykle velmi málo peněz na to, aby riziko (často) anonymní elektronické adresy po výdaji nemalé částky stálo např. za problémy s garancí, absenci českého návodu či (ne)komunikaci se subjektem třebas kdesi za hranicemi. Nehledě k podivně sestaveným "daňovým" dokladům, na nichž bývají často i tzv. poskládaná razítka a o nichž tušíme nejenom my, že jsou součástí podvodně přelévané DPH ve velké části Evropy. Ale honem zpět k tématu…

Moderním pojmem je dnes HDV: Video s vysokým rozlišením. Přestože existují i první vlaštovky AVCHD s vestavěným HDD i na 8cm-DVD-disky (2xčs.web), nejvýhodnější kombinací se zatím jeví HDV-kamery s páskou mini-DV, v nichž si lze navolit normální mód mini-DV nebo přeřadit na vyšší stupeň HDV. Tady se asi těžko doporučí kterýkoli z novátorských počinů, protože HDV je velmi mladým systémem a dosud představené modely jsou až na výjimky poloprofesionální jak svojí cenou, tak možným využitím. Poměrně slušně se prodávala Sony FX1 i její profi-kolegyně Z1, kupující pořizovali a pořizují Sony HC1 i HC3 a podzimní vodu v rybníce rozčeřila dlaňová opticky stabilizovaná miniatura Canon HV10. O nových modelech Sony SR1
a UX1 (2x foto) toho zatím mnoho nevíme a jak rychle bude či nebude na trhu zajímavý experiment od JVC s pevným diskem, to zatím také netušíme. Předváděcí videa ve firemních Sony-centrech sice uchvacují už nějaký čas každého, kdo přijde nakouknout na HDV-záznamy, ale uživatelé bez patřičného TV-zobrazovače příliš nádhery s HDV-formáty nenadělají…

Videokamery na nepásková média lze asi rozdělit na Kartové, s 8cm DVD-disky a s Vestavěnými HDD (tj. pevnými disky) uvnitř přístroje. Začněme kartovkami, protože jejich skupina je nyní nejmenší. Panasonic sice začal éru těchto prcků svým někdejším experimentem SV-AV10 (varování editora: velmi staré k počtení!) a pokračoval typem SV-AV100, ale skutečnou zajímavost přidal spíše až loňským modelem SDR-S100 se třemi čipy a jeho nástupcem s nejnovější recenzí na stránkách S150. Konkurenční myšlenka Victora JVC nahrává video ve stejném komprimátu na CF-karty nebo SD-média s maximem datového toku 8,5Mbps (Panasonic má u S100/150 udáváno až 9,5Mbps) a po první sezóně - s modely MC100/200 - přidal elegantní řešení se třemi čipy MC500. Pravda, při dnes již vyšším výdaji financí oproti nedávné minulosti - ve srovnání levných kamer s dražšími - by se dalo očekávat, že přístroje budou mít alespoň hledáček nebo optickou stabilizaci jako S150, ale i tak jde o velmi dobře prodejné lákadlo fajnšmekrům a fanouškům skladných prcků. Zájemcům o tyhle miniatury ale důrazně doporučuji vyzkoušet si ergonomii ještě před nákupem, protože klasika v držení a ovládání - jak ji chápeme mj. i my - to NENÍ ani náhodou…

Nebudeme-li se na stránkách o videokamerách bavit o hračkách typu Mustek, vyčerpali jsme kartové záznamnice předchozím odstavcem a můžeme nyní plynule na DVD-přístroje. Pomyslný základní kámen pro tento formát nahrávání - tedy opět MPEG2 s nastavitelným datovým tokem - pokládala sice už v r. 2001 POUZE firma Hitachi, ale dnešní stav je o fous veselejší. Na obě strany DVD-RAM disků nahrávají kamery zmíněné zakladatelské značky, ale i Matsushitovy odnože Panasonic; a jednostranný formát DVD-R/RW bere do svého repertoáru po tahounovi pokroku fi Sony i jeho kámošská konkurence Canon. A přestože si od začátku myslíme (tedy lidé v naší firmě), že DVD do kamer je slepým ramenem vývoje od samého nápadu, prodáme občas i tuto variantu záznamu. Nepraktičnost manipulace s disky, dlouhá čekání na ukončení přípravného procesu před nahráváním nebo velká spotřeba energie a malá kapacita malých 8 cm kotoučků tu probírána byla. Dodejme, že částečné řešení posledně jmenované nevýhody v podobě 20 minut videa v nejlepším módu na disk přinesl letos chemický kolos EMTEC svým oboustranným 2,8GB médiem, které jsme také prezentovali na tomto webu…

Na druhé straně je ale práce s DVD-disky přece jen docela zajímavou a když nic jiného, okolí se často velmi podivuje, s čím že to ten kameraman manipuluje. Razantní pokles cen se nevyhnul vcelku logicky ani tomuto systému záznamu a tak se dá na sklonku roku 2006 pořídit poměrně slušná spotřební DVD-kamerka za cenu kousíček přes 10 tisíc korun. Z nabídky trhu lze dnes doporučit skoro cokoli: podle požadavku na slušné výsledky i v šeru, podle kapsy budoucího vybírajícího uživatele nebo třebas s důrazem na (slušně) fotografující stroj. Abecedně zezadu je tu tedy dnešní nabídka Sony v podobě recenzovaného vrcholu DVD505, nižších modelů 405, 205 a DVD105, konkurenční Panasonic VDR-D150, tříčipovek D250/D300; a úřadující foto-Boss Canon, který přinesl loni své představy v podobě kamer DC10/20 a letos je doplnil výkonnou fotící mašinkou DC40, základem DVD-řady DC100 i námi dosud nepříliš publikovaných novinkách DC21 a DC22. Nechci unavovat potenciální kupce vyjmenováváním světové produkce, ale máme tu přece jen (asi) největší studnici rozumů a recenzí v českém éteru: takže doufám, že odkazy k nim mohou stát vybírajícím za počteníčko…

Pevný disk. Jak jednoduché řešení, jen se holt muselo počkat, až se podaří toto médium stlačit s rozumnou kapacitou do ještě rozumnější velikosti, že. Zatímco v běžném stolním počítači se obvykle osazuje HDD o průměru 3,5" a do noasů menší 2,5", videokamery dostaly do vínku rozměr 1,8" a momentálně dokážou na takový disk nahrnout až 60GB dat. K orientaci všem z nyní si právě vybírajících budoucí společnici k natáčení lze užít především jakousi selskou logiku: pokud má 30GB disk možnost pojmout přes 7 hodin videa v nejlepší kvalitě a až 37,5 hodiny záznamu v jakémsi úsporném módu, není nejspíš nutno hledět na údaj o kapacitě jako nejdůležitější kritérium. Současný výběr je sice jen o několika typech pouze 2 producentů, ale vybrat se určitě dá. Největší záběr má jednoznačně už od loňska JVC a od letošní sezóny r. 2006 mu vcelku úspěšně sekunduje Sony. Proč se zatím nepřidal Panasonic nebo kam směřuje své další vývojové krůčky Canon, to odhadne kdokoli z našeho opomíjeného regionu těžko, ale jistou věcí je opravdová POKROKOVOST myšlenky HDD v očích každého zapálenějšího fanouška našeho oboru. Jen kdyby se dala ještě zvolit možnost AVI-souborů bez onoho stlačení do MPEG…

Pravděpodobně již doprodané modely MG20-50 letos nahradila řada MG21-77 a slibně je doplnil tříčipový model MG505. Tady zatím zjevně vede ON zakladatel myšlenky HDD Victor - ani nastupující trio konkurenční firmy Sony SR30-50-70 nedohání poutavost emblému 3CCD nebo praktičnost výbavy v osazení SD-slotem u všech diskových modelů JVC. Vybírajícím je opět záhodno doporučit vyzkoušení dotykového ovládání Sony a upozornit je, že kromě fešné Devadesátky se u žádné diskové varianty nepotkají například s praktickým a velmi potřebným hledáčkem nebo vesměs ani dalšími vymoženostmi, které donedávna k jakési HIGH-kategorii patřily: kromě MG505 absentuje u JVC botka příslušenství, SR90 ji zase nemá universální ani náhodou, mikrofonní zdířku aby mimo MG505 pohledal atd. Nahrávání videa těmihle diskovými kamerami probíhá jinak docela běžně a editačním maniakům je třeba ještě vzkázat, že se bez vypalovačky (např.) typu JVC CU-VD10 přece jen zapotí. Ale možnost mít s sebou v kameře třeba všechny dovolené za posledních X let je docela pecka, že jo…

Bleskově si proběhněme příslušné diskutované pojmy k problematice. Velikost čipů určuje výrazně schopnost kamery vyrobit kvalitní záznam a zejména dodržet jakousi nastavenou la i v nedostatečném osvětlení. Nejspodnější hranice bídy - tj. úhlopříčka 1/6" - určitě nezaručí žádné zázraky, hledat je tu potřeba o nějaký výkonnostní stupeň výše. Rozlišení snímačů je zase spíše důležitým hlavně pro funkci vestavěného foáku. Transfokátor neboli ZOOM se nemá používat příliš zhusta a amatérům by měl asi stačit vesměs základní desetinásobný: až u 90% akcí vyhoví na 100% (matematický koutek splněn). Co se týče stabilizace, tak funkční elektronickou dnes určitě nelze zavrhnout, ale výhody optické v její účinnosti a schopnosti odtřesávat ruce i při focení jsou známy dostatečně. Absentující hledáčky u čím dál více modelů nepotěší tzv. hledáčkové točiče, ale s tím nehneme: Japonec to řídí podle jiných trhů. LCD-panel může mít kamera běžný (výklopný), extra velký (i 3,5", velmi vzácně) nebo pevný jako foák, ale to také nemusí být určující k výběru, podobně jako (ne)důležitost průměru závitu objektivu, osazení botičky pro doplňky, české Menu nebo počet manuálních funkcí…

Jak si tedy vybrat videokameru? No přece zajít si do slušného kamenného obchodu, osahat si to, "zbuzerovat" řádně personál a pak si to jít domů v klidu do křesílka u PC objednat z nějakého E-shopu (:-D). NE NE NE, to si samozřejmě dělám srandu - i když vím, že i takových dobráků je mezi obyvatelstvem dost - kamenné obchody už dávno musely přizpůsobit svoje ceny ve vitrínách zabijáckému trendu elektronických virtuálních subjektů. A kdo zažil solidní kameňák, potvrdí, že se drží nad vodou právě odborností mužstva (i žen), vstřícnými přístupy ke každému zákazníkovi a hlavně možností licitace, kam až je schopen obchodník v kamenné základně jít, aby transakce po uzavření zůstala zajímavou alespoň trošku pro obě strany. Když totiž necháme úplně všechny kameňáky padnout, logicky to nepovede k dalšímu zlevňování, ale naopak bumerangovým efektem k postupnému zvyšování cen, protože subjekt nazývaný E-shop bude muset přejít k boji s ostatními svého druhu vlastním kamenným prostorem, kde se pak bude dát objednané zboží nejen vyzvednout, ale hlavně jej vůbec moci okouknout před koupí, zjistit jak se líbí, jak se drží, ovládá a jak je in natura praktickým či nikoli. Anebo chce kdokoli ze čtenářů tvrdit, že je schopen si tak důležitý přístroj, jakým JE Videokamera, vybrat podle obrázku a kliknout si na virtuální košík, aniž by ji viděl a posoudil? Já tedy ne…

A jak vybírá videokameru živnostník, společenský točič: čili v podstatě profesionál - alespoň co se mzdy za práci s ní týká? Nejlíp přece kontaktem s někým, kdo vypadá aspoň náznakem jako kapku poučený laik a který umí dodat takovou strojovnu za kapku velkoobchodnější penízky, v případě problémů se neschovává za anonymní W-adresu a hlavně sežene i jakékoli doplňky, kterých asi každý profík potřebuje nejméně nějakou základní sadu. Nejprodávanější kamerou v českých luzích a hájích pro svatební (a jiné takto společenské) i sportovní točiče byla v uplynulém období dlouhodobě (Antikánoňáci zavřou oči :-D) XM2ka, protože vedle slušného (!) osazení s nikoli pravými snímači má celou řadu pozitiv ke každodenní práci: opravdu účinný optický stabilizátor, velký transfokátor, manuální prstenec na objektivu, zdvojené ovládání i na přenášecím madle nebo dostatek manuálních voleb ve vnitřní nabídce. Ostatně v roce 2006 je XM2 na trhu už přes 4 roky a to je jeden z důkazů, že jde o úspěšný model. S nástupem pojmu HDV se samozřejmě začaly prodávat i kamery s tímto emblémem, ale fajnšmekrům, kteří jsou ochotni utratit (většinou) i dost přes 100 tisíc, už jen tak někdo neporadí (poradí si sami). Přesto si dovoluji znovu odkázat na povídání o FX1/Z1, HC1, HC3, HD100, XL H1 i HV10 a přidat svůj @-mail…

Přidat tipy na nějaké typy (češtin podruhé :-D)? Znáte to: často to bývá o přítulnosti k té které značce: mám přece už doma TV a DVD či RMGF od firmy Pan&Sony a klidně zvolím k namnožení elektronického parku tu stejnou. Ale DO TOHO! Požadavek nejnižší ceny i echtovních 16:9 plní nejlíp zmíněné MV9xx, mikrofonní ďourku ve stejné třídě jen MV901, české Menu zas naopak všichni tři konkurenční mušketýři, největší ZOOM má Victor, nejnižší spotřebu energie asi Sony, jedinou EX-nabíječku zase Panasonic atd. Jsme-li v rozmezí 12-15 tisíc, jedinou značkou Bez češtiny je opět Canon, ale solidní MVX4xx jdou jakž takž a D650 zřídka také. GS180 neumí jako jediný Panasonic češtinu a je dost očesaný, HC44/46 nutí zájemci daktyl a Samsung moc neznáme. Vím, jak vypadají předchozí řádky, ale píšu za firmu, která prodává videokamery už téměř 15 roků a psát o některé z nich NEKUPUJTE TO, je přinejmenším nesmyslem. Ony se nám totiž solidně daří všechny značky a z těch lepších docela pochopitelně i dražší (a vynikající!) GS500. Ale jak tu už opakuji znovu a znovu moudra shora, raději skončím. HDD-typy klidně vybírejte méně ostražitě: SD-slot mají pouze JVC a těm zase šílí stabilizátory. DVD-stroje posuzujte až po pročtení zasvěcenějších článků a kartovky jakbysmet…

Přehled světové produkce videokamer na našich stránkách "Videokamery CZ".

Naše tabulka světové produkce videokamer podle jejich nahrávacích systémů.

Slovníček většiny základních pojmů k problematice oboru videokamer (Word).

Zajímavá tabulka: srovnání několika HDV-videokamer na zahraničním Webu...

Nekamenujte nás za dnešní téma - a když chcete poradit, nebojte se nám napsat @-mail! Jsme tu od toho a pro vás všechny, kteří zrovna vybíráte svou budoucí společnici: Vánoční videokameru..